Podle informací ze Slovenska stojí za atentátem na premiéra Roberta Fica básník a spisovatel Juraj Cintula, který žije v jihoslovenských Levicích. Střílet měl legálně drženou zbraní.

Jedenasedmdesátiletý Juraj Cintula z Levic je zakladatelem Literárního klubu DUHA, který vznikl v roce 2005. V roce 2008 byl proměněn na občanské sdružení. Cintula je od roku 2016 jeho předsedou.

Je autorem románu Poselství oběti, který vyšel v roce 2010, o pět let později vydal knihu Efata, kde se věnuje cikánské otázce. Kromě prózy se věnuje i poezii, vydal tři básnické sbírky Sen rebela, Diptych a Osy (satira).

Podle informovaných zdrojů byla zbraň, kterou při útoku použil, držena legálně, neboť Cintula v minulosti pracoval i pro soukromou bezpečnostní službu, a vlastnil tak zbrojní průkaz.

Před útokem na Roberta Fica zakřičel, aby k němu přišel, a když se premiér na jeho stranu otočil a přistoupil blíže, spustil střelbu.

Nabízíme vám ukázky několika jeho básní v originálním znění.

Svätá povinnosť

Ja viem.

Všetko tu už raz bolo.

Mení sa obsadenie,

i v plote koly.

No nedá mi, nedá nepovedať,

že pravda stále bolí…

Dusí. V hrdle dusí,

jak nádor rakoviny.

Mení sa človek,

no v tomto nie je iný.

A mnohým sa čosi hnusí

a neveria…

No pravda, sa dáviť musí.

Pýtal som sa

Pýtal som sa diaľky na čas, mlčala.

Pýtal som sa stromov na lásku, zašumeli.

Pýtal som sa zemi na človeka.

V obavách sa chvela.

Pýtal som sa rieky na život,

všetko zmeniť chcela.

po tme som sa pýtal,

rachotili nočné vlaky.

Aký je človek?! Zlý?!

Až taký?

Neplačem

Už neplačem nad životom,

už neplačem nad krivdou,

už neplačem nad okovami.

Už naplačem nad mŕtvymi,

už neplačem nikde a nad ničím.

Lebo som vyrástol na chlapa,

ktorý vracia úder.

Za seba. I za iných.

Už neplačem.

A že som to dokázal,

teraz ticho plačem.