Když jsme si po revoluci představovali život ve 21. století, měli jsme pocit, že se svět zákonitě bude ubírat dobrým směrem. K větší svobodě, bezpečí, blahobytu, technologickým inovacím a k větší radosti ze života. Nepřipouštěli jsme si, že můžeme zažít přímo zde v Evropě i zpětný chod: život v hrůze z války, zprávy o vraždění a ohrožení svobody. 

Až do prvních týdnů roku 2022 si náš západní svět nepřipouštěl, že temné mraky, které se dlouho valily z Ruska, nás zastíní v tak ohromující míře. Od 24. února se ale doba definitivně změnila. Putin nás šokoval mírou brutality a barbarství svého režimu. A to si mnozí o něm nedělali iluze.

Tentokrát před námi stojí otázka, jak jsme v této mezinárodní bezpečnostní krizi a související ekonomické turbulenci uspěli a dále uspějeme.

Ve svobodných médiích je zvykem hledět na vlastní společnost kriticky. Přesto je však třeba říci, že Češi většinově mohou být hrdí. Tím hlavním ukazatelem je nepochybně postoj k ukrajinským uprchlíkům. I po dlouhých měsících, jež musely přinést problémy, je většina Čechů vůči běžencům z Ukrajiny vstřícná. Přímou podporu ukrajinské obraně před agresorem Češi zpracovávají o něco hůř, ale i zde podporuje kroky Fialovy vlády zhruba polovina občanů. Naopak podporovatelé Kremlu jsou v naprosté menšině, třebaže dokázali na pár mítincích…