Praha je pro ruské zpravodajce příjemným místem k životu i základnou pro další expanzi. Centrem špionáže Kremlu je podle Johna R. Schindlera, amerického bezpečnostního experta, ruská ambasáda v Praze. Mnohem závažnější jsou ale takzvaní ilegálové. Rozhovor byl publikován na serveru Hlídací pes.org.

„Mají skutečné doklady, mají doložitelnou osobní historii, protože tajné služby obětují hodně času na to, aby vybudovali věrohodnou legendu. Takové lidi je skoro nemožné odhalit,“ říká někdejší analytik Národní bezpečnostní agentury USA a specialista na špionáž a terorismus. Rozhovor s Johnem R. Schindlerem pořídil HlídacíPes.org v rámci jeho návštěvy na bezpečnostním summitu Stratcom 2017.

• Jakou roli v informační válce hraje ruská diplomacie, ambasády v jednotlivých zemích?

Role ruské diplomacie v informační válce, kterou nyní Kreml vede proti Západu, proti Evropské unii, je značná. Podívejme se právě třeba na ruskou ambasádu v Praze – ta je nebývale personálně pokrytá. Mít v zemi s deseti miliony obyvatel takový počet lidí, zhruba 140 zaměstnanců, to je opravdu hodně. Jsou tu samozřejmě historické vazby mezi Moskvou a Prahou, ale i tak – je to hodně.

Jsem Jurij a něco pro vás mám

• To znamená co? Že je mezi nimi určité procento lidí, kteří tu jsou pouze pod diplomatickým krytím, ale plní tu úplně jiné úlohy?

Obecně se odhaduje, že na západních ambasádách nejméně třetina diplomatů nejsou diplomaté, ale příslušníci zpravodajských složek. Odhadl bych to až ke čtyřiceti procentům. Ti tu dělají zpravodajskou práci. Nepochybuji, že česká kontrarozvědka BIS spolu se spojeneckými službami o tom dobře ví a umí rozlišit, kdo je diplomat a kdo ne. Ostatně sledovací kapacity mají také své limity a je nutné vědět, kdo je kdo. V případě ruské ambasády je to ale ještě o něco komplikovanější.

• V čem?

V tom, že v podstatě všichni ruští diplomaté, včetně těch skutečných, svým způsobem plní zpravodajskou činnost. Dám příklad. Jsem Jurij a jsem kulturní atašé, skutečný kulturní atašé. Ale zároveň vím, že když v rámci svých pracovních povinností potkám někoho, kdo by mohl být zajímavý, řekněme někoho, kdo je analytik pro některou českou politickou stranu, je součástí mé práce to, že půjdu na rezidenturu a kontakt předám. V tomto smyslu pro zpravodajské služby pracují na ruské ambasádě všichni. Někteří na plný úvazek, někteří částečně.

• Dá se s tím ale něco dělat? Přece jen jsou tu diplomatické zvyklosti, úmluvy, smlouvy…

Špionáž je považována za nelegální činnost více méně všude na světě. Všechny země proto mají mechanismy na to, aby některé osoby označily za nežádoucí, za lidi, kteří překračují diplomatické zvyklosti. Každý diplomat musí být hostující zemí akreditován. Pokud se nechová jako diplomat, ale jako špión, má země právo jej vyhostit. Což se ostatně v několika případech stalo i v České republice. Problém je v tom, že recipročně jsou pak vyhoštěni i diplomaté v Moskvě. A pracovníků české ambasády v Moskvě je méně než špionů na té ruské v Praze. Jsou ale i jiné metody – tyto lidi sledovat, zjišťovat, o co se zajímají, s kým se stýkají, je možné jim komplikovat život… Zároveň je to ale pro stát i nákladná věc, mluvíme-li o sledování 24 hodin denně.

• Navíc to asi není tak, že by se ruská špionáž soustřeďovala jen kolem ambasády…

To samozřejmě ne. Ta náročnější stránka špionážní hry je existence takzvaných ilegálů. Jsou to jedinci z ruské SVR (civilní rozvědka, pozn. red.) a GRU (vojenská rozvědka, pozn. red.) operující na území Česka a dalších zemí bez diplomatického krytí. Jsou zde jako běžní lidé, často ze třetích zemí, nemusí přicházet z Ruska, mohou to být národností Poláci, Němci, kdokoli… Mají skutečné doklady, mají doložitelnou osobní historii, protože tajné služby obětují hodně času na to, aby vybudovali věrohodnou legendu. Takové lidi je skoro nemožné odhalit. Nepohybují se kolem ambasády, nestýkají se s ruskými zpravodajskými důstojníky. V roce 2015 byl takto v New Yorku odhalen ilegál Jevgenij Burjakov jen kvůli tomu, že udělal chybu a setkal se s důstojníkem SVR z ruské ambasády v USA. Vloni byl vyhoštěn do Ruska. V České republice, která je k Rusku blízko, je poměrně silná ruská komunita, je takový ilegál skutečně jako jehla v kupě sena.

Svrhnout Putina není cíl

• Čím je podle vás Česko pro Rusko zajímavé?

Jste členskou zemí EU a NATO, zároveň je tu nikoli nevýznamná část populace Rusku přátelsky nakloněna. Je zde zároveň silný ruský byznys i turistický ruch. Všichni víme, jak si Rusové už od 90. let oblíbili Karlovy Vary. Tudíž je to prostor, v němž se ruské špionáži lépe operuje. Svou roli hraje i atraktivita Prahy. Na druhé straně se o ruské propagandě a informační válce hodně mluví a situace se tu myslím pro ruské zpravodajské služby komplikuje.

• Hraje přesto Praha roli jakéhosi klidného přístavu, základny pro další expanzi na Západ?

Praha je příjemné místo k životu, i když to pořád ještě není Vídeň. Pro Rusy je ovšem zajímavější fakt, že Česko je členem NATO, zatímco Rakousko ne. Cílem je proniknout do byznysových a politických struktur a upřímně řečeno – Rusko má zrovna Vídeň dobře pokrytou už od dob studené války, některé špionážní struktury studenou válku přežily. Podobně v České republice Rusko využilo to, že se po roce 1989 začaly stavět úplně nové zpravodajské struktury, přišli lidé, kteří se v 90. letech teprve rozkoukávali a ruská špionáž stihla zapustit své kořeny.

• Součástí práce ambasád, skutečných diplomatů, je informovat, podávat domů informace o dění v dané zemi . Myslíte, že podávají – s ohledem na probíhající informační válku – pravdivý obrázek země, v našem případě Česka, nebo jej záměrně pokřivují? Třeba tím, jaké mluvčí a jaké zdroje informací citují…

Myslím, že se spíše podílejí na šíření fake news. Mají k tomu oficiální kanály, jako je Sputnik, někdejší Hlas Ruska, ale také ty neoficiální. Rusko má ve vztahu k EU a NATO zvláštní narativ. Evropskou unii vykreslují jako organizaci v chaosu a úpadku, popisují, jak jsou všude uprchlíci, jakou páchají kriminalitu, což je obzvláště v České republice do očí bijící lež. Snaží se oslabit důvěru v EU. Je to politická válka. Podstatné ale je, že se nesnaží vytvářet novou politickou situaci, ale využívají té stávající. Napadání EU je úspěšné, protože tu existuje protibruselský sentiment. Plus jsou tu klasické fake news. I ty mohou mít pravdivý základ. Třeba cvičení NATO v Polsku a Pobaltských státech. Bylo poměrně malé, pár set vojáků a 87 tanků, pár set kilometrů od ruských hranic. Ruská média z toho udělala 500 tisíc vojáků a 870 tanků. Naprosto smyšlenou zprávu. Ale i vy tady v České republice vidíte, jak na tyhle fake news spojené s NATO ochotně naskakují extremisté z levé i pravé strany politického spektra.

• Vy sám se ale určitě potkáváte s reakcí, že propaganda není jednosměrná, že informační válku přece nevede jen Kreml, ale i Západ, USA… Jak na to odpovídáte?

Každá vláda se snaží sebe samu prezentovat v hezkém světle. Evropská unie chce pozitivní obraz EU, NATO chce pozitivní obraz NATO. I Česká republika by si o sobě ráda četla jenom dobré zprávy. Pokud je to založené na faktech, proč ne, je to úplně v pořádku. Jenže ruská propaganda stojí na pravém opaku, nestojí na faktech, stojí na emocích a fake news. Pokud jde o zpravodajské operace, je to podobné. I Česká republika je má, Západ má své zpravodajské operace zaměřené proti Rusku, i to je normální. Co už normální není, jsou intervence do politiky cizích zemí, vměšování se do prezidentské kampaně, jako jsme to viděli v USA nebo naposledy ve Francii. Kreml se zjevně snaží na Západě podporovat vznik promoskevských vlád. My se snažíme, třeba přes neziskové organizace, podporovat demokracii a vládu práva v Rusku, ale nesnažíme se svrhnout Putinovu vládu. V Německu se blíží parlamentní volby a jsem si jistý, že to bude další test ruské aktivity a naší schopnosti se bránit a adekvátně reagovat.