V kruzích, které samy sebe označují za vlastenecké, proběhne čas od času pnutí mezi takzvanými osobnostmi. Pak to bývá ještě vášnivější než potírání Bruselu a neomarxismu. Další díl tohoto seriálu nyní představují Lubomír Volný a Jana Volfová. Zajímavé je, na jakých stránkách se teď třenice ventiluje. Na ruském Sputniku, tedy jeho české verzi.
Tam 12. ledna zveřejnili rozhovor s Janou Volfovou, předsedkyní Volného bloku, který se už nejspíš nebude jmenovat Volný blok, když tam pan Volný nebude. Volfová toto úterý sdělila, že se distancuje od zneužívání sociálních dávek. Podle Sputniku tím reaguje na zprávy, „podle kterých bývalý poslanec Lubomír Volný po prohře ve volbách nastoupil na neschopenku. Přitom se ale nadále účastnil demonstrací. Volfová v prohlášení také uvedla, že zahájila kroky pro změnu názvu strany.“
Volfová to v rozhovoru podrobněji vysvětluje: „Myslím si, že to je jen ta poslední kapka, kterou pohár přetekl. Již na Republikové radě měla řada krajských předsedů výhrady k veřejnému kritizování členů a představitelů Volného bloku a žádali o řešení věcí uvnitř strany. Což se bohužel nestalo. Nicméně Česká suverenita má dlouhodobě ve svém programu odmítání jakéhokoliv zneužívání sociálních dávek a jen na náznak, že by to mohl dělat i významný člen strany, jsou naši dlouholetí členové velmi citliví.“
Jana Volfová je tím zřejmě dotčena i osobně: „Pan Volný mne veřejně označil na krajské konferenci za udavačku, která udala jeho neschopenku. Dnes, když víme, že v hledáčku médií už uvízla i paní Zahradníková-Majerová a já mohu jen spekulovat, kdo bude další. Je jasné, že se média na tuhle kauzu pečlivě připravovala. A Lubomír se mi i po tomto zjištění ani neomluvil. Místo toho používá obratů jak na divadle. To velmi dobře umí a oslovil tím i řadu voličů, jen důkazy se moc nezabývá.“
Cesty obou bojovníků se tedy rozcházejí, ale i tak si paní Volfová dovede představit, že by se někdy mohly zase spojit: „V téhle zemi nejde o Volfovou ani o Volného, ale o svobodu a suverenitu a konec diktátu Bruselu… A pokud nás jednou donutí ‚jít na barikády‘, a on bude hájit stejnou stranu, tak mu klidně budu nabíjet pušku.“
To by byl jistě hezký výjev na nějaký alegorický obraz. Barikáda, na ní Jana Volfová nabíjí (jistě jen obrazně) pušku (taky obraznou) vlastence Volného. Nad tím by se mohly vznášet postavičky překopírované ze Slovanské epopeje. Jinoši z rozličných dělnických a národoveckých mládeží by podpírali raněné bojovníky, z nichž by trčely šípy vypálené z liberálně-neomarxisticko-kosmopolitních zákopů. Jako velké balóny by se nad vším mohla vznášet různá národovecká ega a narážet do sebe.
V každém případě je hezké, že si Sputnik dění na okraji naší politické scény všiml, a koho to náhodou zajímá, nepřijde o detaily.