Ilustrační foto FOTO: Tereza Engelová/ se svolením
FOTO: Tereza Engelová/ se svolením
KOMENTÁŘ / Když narazíme na internetové stránky s hrdým titulem „Necezurovaná pravda“, je celkem jasné, na čem jsme. Pokud jste o existenci něčeho takového ještě nevěděli, dozvíte se to možná (nebo vaši rodiče) z nějakého řetězového e-mailu. Aniž by se dělo něco mimořádného, najednou se opět vytáhlo téma zločinných muslimských hord, které táhnou na Evropu. Aktivita „necenzurovanopravdistů“ bude nejspíš souviset s novými pravidly o migraci v Evropské unii.
Dne 27. července na tomto webu (proklik na deziformační stránky nedáváme) vyšel článek s titulkem „Německé multikulturní peklo: Vlna hromadných znásilnění a dalších 400 000 muslimů přijatých do konce roku“.
Kdosi, kdo se podepisuje jako Slovanka, varuje před nejhorším.
„Německo páchá sebevraždu v přímém přenosu… Nedávno jsem se zde zmínila o rekordech v počtu napadení nožem – a to zejména v Berlíně – a nyní unikly další informace o obohacované německé metropoli, kterou v poslední době otřásla vlna hromadných znásilnění… Nicméně německé vládě se zřejmě zdá, že je země stále obohacována příliš málo, a zřejmě chce podobné obohacení ‚dopřát‘ co největšímu počtu žen. Proto se má k našim západním sousedům do konce tohoto roku podle plánu nastěhovat dalších 400 tisíc muslimů, což jsou 4 celá velkoměsta… Německo očekává do konce roku příchod dalších 400 000 žadatelů o azyl. Výzkumník migrace hovoří o nových ‚etnických koloniích‘. Pro většinou nekvalifikované muslimy není ani bydlení, ani práce,“ tvrdí anonymní autor/autorka.
O co jde ve skutečnosti? Jak se dá najít ve veřejně dostupných statistikách (kupodivu nikdo nemá potřebu si tam psát, že je necenzurovaný), tak za první polovinu letošního roku žádalo v Německu o azyl zhruba 162 tisíc lidí. Protože čísla zachycují první polovinu letošního roku, dá se čekat, že do konce roku by počet žadatelů mohl vyrůst na číslo přes 330 tisíc. V roce 2022 jich žádalo 244 tísíc, 2021 191 tisíc. Nejvíce žádostí bylo za migrační krize v roce 2016, tehdy bylo celoroční číslo 745 tisíc. Letos přicházejí nejvíce Syřané, Afghánci a Turci.
Počet žádostí o azyl není totéž jako udělení azylu. Letos bylo odmítnuto asi 48 procent žádostí. Loni azyl nedostala 44 procent uchazečů a předloni 60 procent.
Důležité samozřejmě je, co se s těmi, co neuspěli, děje dál. „Lidé, jejichž žádost o azyl byla zamítnuta, musí Německo v krátké době opustit. Poté jsou povinni opustit zemi. Pokud ve stanovené lhůtě dobrovolně neodejdou a neexistují-li překážky (např. nemoc) ani tolerance, musí je cizinecký úřad vyhostit. To je úkolem spolkových zemí, které často spolupracují s příslušnou zemskou a spolkovou policií,“ uvádí web bpb.de.
V roce 2022 bylo z Německa deportováno 12 945 osob, většina z nich do zemí původu. V roce 2021 to bylo 11 982 osob, v roce 2020 pak 10 800. To znamená, že v posledních třech letech bylo deportací výrazně méně než v letech předchozích: v roce 2019 bylo deportováno 22 097 osob, v roce 2018 to bylo 23 617 osob. Deportovaní v roce 2022 pocházeli především z Gruzie, Albánie, Severní Makedonie a Srbska.
Je zřejmé, že mnoho lidí zůstává v Německu i poté, co neuspěli. Spolkový kancléř Olaf Scholz proto nedávno vyzval k důsledné deportaci těchto lidí. „Pokud Německo zaručuje ochranu lidem, kteří jsou pronásledováni, musí se ti, kteří se o tuto ochranu nemohou ucházet, vrátit do svých domovských zemí.“ Německo chce být důslednější v odesílání těch, kteří na azyl nemají nárok, a na druhou stranu přijímat lidi, které potřebuje. Stejně jako my a další země má demografický problém a potřebuje pracovní síly.
Tím se dostáváme k tomu, co zmíněný článek sepsaný nějakým anonymem tvrdí. Německo je pochopitelně migrací zatížené, ovšem ne proto, že by chtělo „páchat sebevraždu“, ale protože se „provinilo“ svou vysokou životní úrovní, takže je pro mnohé uprchlíky cílovou zemí. Je to civilizovaný stát, takže s uprchlíky nezachází jako s podlidmi, a nebude tak činit jen proto, že by to chtěli nějací anonymové z dezinformačních webů. Prakticky všichni žadatelé o azyl přišli přes několik jiných zemí, které měly ve skutečnosti tento problém řešit předtím, než něčí noha šlápla na německou půdu. Některé státy se ale moc nenamáhají, jiné toho nejsou technicky schopné.
Nový přístup Evropské unie k migraci by měl některé potíže vyřešit, aby se lépe chránily hranice unie a celý proces běžel rychleji. Útoky různých politických podnikavců a demagogů ukazují, že jim o nějaké řešení nejde, chtějí jen pro sebe vytřískat co největší politický kapitál. Mohou se vozit na tom, že to všechno bude stát nějaké peníze, jako je ovšem stojí všechno, co je složité a vyžaduje vynaložení energie. Ukřičení demagogové jsou „čirou náhodou“ zrovna ti, kterým nevadí, že uprchlické vlny momentálně k životu probouzí Putinovo Rusko. Sýrie, kde řádil ruský generál Surovikin, který si vysloužil označení „řezník“, je zrovna zemí, odkud přichází uprchlíků nejvíc. Blokování exportu ukrajinského obilí do Afriky, nebo jeho ničení a válka na Ukrajině jako taková, mohou mít za následek pohromu v chudých zemích a další útěky směrem na sever.
Německo za peníze svých občanů zachraňuje ostatním evropským zemím zadek, slušně řečeno. Včetně zadků všelijakých kuchyňských myslitelů, „vlastenců“, „Slovanů“ a fašizoidních zjevů. Přes velkou zátěž Německo nekrachuje a dokázalo i v letech po migrační krizi v roce 2015 prosperovat a mít přebytkové rozpočty. Z těch samozřejmě, protože Německo je významný motor EU, dostáváme jako čistí příjemci svůj podíl i my.
Němcům se také daří zapojit uprchlíky do ekonomiky. „V současné době (k dubnu 2023) má práci 607 600 osob ze zemí původu žadatelů o azyl, z nichž naprostá většina má zaměstnání podléhající odvodům na sociální zabezpečení. Počet pracujících uprchlíků se v posledních letech výrazně zvýšil: V porovnání s koncem roku 2014 – před příchodem mnoha uprchlíků do Německa – je v zaměstnání více než sedmkrát více osob ze zemí původu, na které se vztahují příspěvky na sociální zabezpečení.“
Čím déle v zemi pobývají, tím vyšší je podíl uprchlíků, kteří si našli práci. 54 procent lidí, kteří přišli před šesti lety, má práci, z toho dvě třetiny na plný úvazek.
70 procent má kvalifikované zaměstnání. Krátce po příjezdu do Německa má ještě jen velmi málo uprchlíků práci, protože se na ně vztahuje zákaz práce, také proto, že ještě neovládají jazyk. V prvním roce má práci jen sedm procent z nich, po šesti letech je to 54 procent, po sedmi letech 62 procent.
Taková jsou fakta, která hystericky pokřikující osoby neznají, nebo znát nechtějí. Líčit zástupy barbarů, co nám chtějí zničit civilizaci, je snadné. Tahle dezinformační parta ale sama moc civilizovaná není.
