Událostí posledních dní jsou volby na Slovensku. Přinesly překvapivý výsledek: Systém politických stran na Slovensku se rozpadl možná ještě radikálnějším způsobem než u nás. Na rozdíl od ČR, kde šlo o důsledek několikaleté hysterické vlny, která byla na počátku namířena proti korupci, na konci už proti politice všeobecně, se tak stalo vlastně ze dne na den. Vypadá to jako náhlá, bezděčná nehoda, kterou v takové míře čekali jen nemnozí.

Ficův Smer sice tyto volby vyhrál, ale proti minulým ztratil 15 % podpory. Pokles se dal čekat, je to přirozený důsledek toho, když po celé volební období nese politickou odpovědnost jediná strana. Ve veřejnosti se pak uplatní snaha vyvážit ten nepoměr. Neočekávaná je jen jeho velikost.

Stejně jako při minulých volbách jsou ostatní strany vesměs trpaslíci (od 5,6 do 12,1 %). Vyslovení extremisté (Lidová strana Naše Slovensko banskobystrického župana Mariana Kotleby) neočekávaně dostala 8 % hlasů a umístila se na pátém místě, za Svobodou a Solidaritou Richarda Sulíka, který kdysi proslul tím, že coby zásadový neoliberál v duchu zásady Fiat iustitia pereat mundus  (Ať se stane spravedlnost, i kdyby měl zhynout celý svět – pozn. red.) odpálil vládu Ivety Radičové, a za stranou s neuvěřitelným jménem „Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti“ (název zcela bezelstně prozrazuje, že jde o ryzí potěmkiniádu, přesto bude v parlamentu už druhé období). Před Kotlebou je ještě Slovenská národní strana, tentokrát už bez Jána Sloty, získala 8,6 %. Osmici stran doplňuje nová strana Sme rodina (její guru Boris Kollár vyniká tím, že má devět dětí s osmi ženami), Slovensko-maďarská strana Most-Híd (6,5 %) a Síť Radoslava Procházky, jakýsi pozůstatek dzurindovského období, od níž mnozí očekávali více než 5,6 %.

Těsně za branami parlamentu zůstaly Křesťanskodemokratické hnutí s 4,94 % (poprvé od vzniku SR) a už tradičně i Strana maďarské komunity (4,04 %), které bere hlasy „smíšený“ a umírněný Híd.

Protože většina parlamentních stran odmítá být v koalici s Kotlebou a s Ficem, je pan Fico, kterého už prezident Kiska pověřil sestavením vlády, postaven před v podstatě neřešitelný problém. Nemá ve vládě ani dost spolehlivých partnerů, s nimiž by se dala utvořit soudržná koalice, ani žádného opravdového konkurenta.

Navíc od léta čeká Slovensko půlroční předsednictví v Radě EU, v době pro EU mimořádně krizové. Počítá se s tím, že by na tu dobu mohl prezident Kiska jmenovat úřednickou vládu (Kiskovo postavení na Slovensku se trochu podobá Havlovu postavení v ČR, taky se kolem něj shromažďuje něco jako Pravda a Láska a představuje samostatný prvek bez výslovných vazeb na nějakou politickou stranu).

Není ovšem představitelné, že by pak, v mimořádných volbách, mohlo vzniknout něco lepšího. Slováci se vlastní, specifickou slovenskou cestou dostali do situace, v níž jsme byli my v roce 2013. Zatím však nemají ještě svého Spasitele, něco jako je náš Andrej Babiš. Nevím, zda je to dobře nebo špatně. Konec konců je to asi spíš dobře. Víc si toho netroufnu říci.

Poznámka vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.