Už i zahraniční média informují o závěrech kontrolní mise europoslanců do České republiky, která se uskutečnila na konci února letošního roku. Jsou jednoznačné: předseda vlády Andrej Babiš by měl buď skončit ve své funkci, nebo prodat holding Agrofert. Samozřejmě se dozvíme, že je to kampaň a že Babiš zrovna zachránil „tisíce mrtvých“, takže ho žádná mise ani žádný Evropský parlament nezajímají. Jenže takhle svět nefunguje. Evropská unie není jeho firma a zákony se neřídí tím, co si myslí lidé v hnutí ANO.
Europoslanci, kteří přijeli do Česka, konstatovali to, co je zjevné naprosto každému, kdo není součástí holdingu (a že je takových lidí hodně). Andrej Babiš nadále ovládá svou firmu, nikdo nevěří tomu, že na ni nemá vliv, a tato firma pobírá evropské dotace, jejichž rozdělování řídí vláda vedená tím samým Andrejem Babišem. Není o čem mluvit, je to nepřijatelné a podle europoslance Mikuláše Peksy by Česko mohlo skončit u Soudního dvora EU.
Jistě, Babiš bude až do konce tvrdit, že to všechno na něj připravili jeho zlí kritici, kteří ovládali Evropský parlament v minulém období, pak i v tomhle období… To je sice roztomilá pohádka pro jeho voliče, kterou budou šířit noviny z vydavatelství Mafra, jenomže zákony prostě platí pro všechny. Ono se to Babišovi čas od času děje i v Česku. Když jeho vláda vydávala opatření, která jí následně zrušil soud, ukázalo se, že i tady existuje (alespoň někdy) snaha prosazovat zákony, a ne je používat, jak se to zrovna hodí.
Finanční nařízení Evropské unie, které se týká střetu zájmů, hovoří jasně. Svěřenské fondy nemohou být ovládány lidmi natolik blízkými, jako je manželka nebo osobní právník. A předseda vlády nemůže být konečným beneficientem firmy, která získává miliardy na dotacích. Je jedno, co všechno o tom Marek Prchal napíše do Čau lidi, prostě to nejde.
Celá kauza má ještě jeden rozměr. Andrej Babiš (možná proto, že neumí používat počítač, těžko říct) žije v jakési bublině, ve které převládá přesvědčení, že všechno, co řekne, se pravděpodobně zastaví na hranicích a nikdo další se o tom nedozví. A tak v klidu označil předsedkyni Výboru pro rozpočtovou kontrolu EP Moniku Hohlmeierovou za pomatenou a její české kolegy Tomáše Zdechovského a Mikuláše Peksu za vlastizrádce. Všichni pak čelili výhrůžkám smrtí. Jenže nyní se k věci vyjádřil dokonce předseda Evropského parlamentu David Sassoli a skandál budou nadále řešit špičky EU. Protože v Česku je nejspíše možné, aby Babiš urážel, koho chce (například Transparency International, organizaci, kterou označil za zkorumpovanou), ale v civilizovaném světě ani tohle možné není. Babiš se prostě pořád učí.
Urážky, které Babiš evropským poslancům adresoval, jsou sice skutečnou ostudou České republiky, jednu výhodu ale přece jen mají. Pokud někdo do té chvíle o kolosálním střetu zájmů nevěděl, dnes není pochyb o tom, že se jméno českého premiéra a jeho problémy dostaly úplně ke všem. A to je dobrá zpráva. Protože čím víc lidí se dozví, kdo je český premiér, tím dříve se vyřeší problém, který v Česku máme. Protože zdravá demokracie nemůže přežít v zemi, ve které vládne osoba porušující pravidla. A navíc to vědí všichni partneři na mezinárodní úrovni.