Ruská propaganda neustále upravuje své zdůvodňování, proč vede válku na Ukrajině. Nejdříve šlo o to, že Rusové jsou údajně utlačovaní. Pak byly vynalezeny „neonacismus“ a „nacismus“ a genocida. K tomu se přidaly úvahy Vladimira Putina o Petru Velikém a odvěkém Rusku a neexistenci Ukrajiny a Ukrajinců. Posledním hitem je západní satanismus.
Nic z toho se úplně nevynořilo až teď a nic ze zmíněného úplně nezmizelo. Mění se jen důrazy. Satanismus ale novinkou je, jde o vylepšení hlášek o dekadentním Západu, kde už degeneráti (i v nejvyšších funkcích) neuznávají rozdíl mezi mužem a ženou a společnost se rozkládá pod vlivem LGBT ideologie. Zdravé a zemité a hluboké pravoslaví tomu všemu čelí a je svatým ostrovem v moři světové zkázy. Nějak se musí citlivě obejít, že v Impériu je odjakživa hodně muslimů a že vojáky na frontu dodává Tuvinská republika, kde převládá buddhismus, pak tam najdeme nějaký šamanismus a pravoslavných je tam asi jedno procento. Protože ale v Moskvě není problém spojit podle potřeby tradice z carismu i bolševismu a být hrdý na rudoarmějce i bělogvardějce současně, nějak se to vyřeší.
Obviňovat někoho ze satanismu a odůvodňovat tak vlastní zločiny je ovšem kulturní regres o několik století zpět.
Konstantin Malofejev, nazývaný pravoslavný oligarcha, majitel propagandistického webu Tsargrad.tv, patří k těm, kdo o duchovní nadřazenosti a svatém poslání Ruska má jasno už dlouho, ještě než to bylo cool. „Je čas, abychom se rozhodli: jsme bojovníci, nebo obchodníci. Bojujeme za osvobození ruské Ukrajiny od jha globalistické Sodomy, nebo za to, aby na této válce vydělali zkorumpovaní úředníci a oligarchové na obou stranách?“ burcuje na Telegramu. A jak je v těchto ultranacionalistických kruzích zvykem, ukazuje hned i na vnitřního nepřítele.
„My, Rusové, jsme také všechna svá vítězství nezískali na burze. Suvorov ani Kutuzov nebyli obchodníci a bankéři. Proč tedy hrajeme jiný sport než ten náš? Ani obchod s obilím, ani prodej plynu ukrajinským potrubím, ani obchod s hnojivy po ukrajinské železnici nás k vítězství nedovedou,“ píše Malofejev a dává najevo, že nějaké hmotné záležitosti, byť by z toho lidé něco mohli mít, ho nezajímají.
Jeho na Rusku upoutává něco úplně jiného. „Jsme bojovníci. My jsme Impérium. Podívejte se na zeměkouli. Naši předkové vytvořili největší zemi na světě, protože dokázali bránit naše hranice proti všem nepřátelům,“ tvrdí Malofejev. Logiku to přitom nemá. Impérium se nestává velkým, protože brání své hranice, ale kvůli tomu, že je pořád posouvá dál. Na ruské historii oligarchu fascinuje především jedna věc, „obávali se nás“. „A tento respekt musíme znovu získat.“
Takže ne vyspělá ekonomika, sociální zabezpečení, vzdělání, vlastnosti, které normání zemi dávají nějaký respekt, ale strach má být nástrojem vynucené úcty.
Ve válce prý Rusové vyhrají, když budou sami sebou, a přijde to pak samo. Malofejev cituje generalissima Suvorova: „Jsme Rusové. Bůh je s námi!“
Přivlastňovat si Boha jako nějaké domácí zvířátko není ruský vynález, to se tak v různých říších dělá. V 21. století to ale působí trochu zastarale, ono i v tom minulém.
Filozof Denis Grekov v článku na webu vot-tak.tv připomíná, že ponížení nepřítele bylo klasikou už za sovětské doby. Tehdy se také mluvilo o rozkládajícím se Západě. „Správně, Západ hnil a umíral, zatímco generace sovětských občanů se rodily a umíraly ve s*ačkách,“ komentuje to ironicky Grekov.
Svého vrcholu dnešní kurs dosahuje ve výlevech exprezidenta Dmitrije Medveděva. Ty působí na první pohled jako produkty choré mysli a alkoholu, ale Grekov soudí, že tomu tak není. Medveděvovo psaní má logiku a je zcela v souladu s tím, jaký kurs nastoluje Vladimir Putin. Medveděvův jazyk ovšem šíleně působí.
„Je to banda šílených nacistických narkomanů, jimi omámený a zastrašený národ a velká smečka štěkajících psů ze západní boudy. Spolu s nimi je tu pestrá smečka chrochtajících skřetů a malicherných šosáků ze zhrouceného západního impéria, kterým z degenerace kapou sliny na bradu. Nemají žádnou víru ani ideály, kromě svých vlastních vymyšlených chlípných zvyků a vlastních dvojsmyslných norem, které popírají morální výsostné postavení přiznané normálním lidem,“ tvrdí na Telegramu Medveděv.
Nějaký pozitivní popis, v čem jsou tedy Rusové lepší, se nedozvíme. Jen strašné fráze.
„Nasloucháme Stvořitelovým slovům ve svém srdci a posloucháme je. Tato slova nám dávají náš posvátný cíl. Cílem je zastavit nejvyššího vládce pekla, ať už se jmenuje jakkoli – Satan, Lucifer nebo Iblis. Jeho cílem je totiž zkáza. Naším cílem je život. Jeho zbraní je složitá lež. A naší zbraní je Pravda,“ káže Medveděv.
Podle Grekova se nejedná o idiotský text, ale je určen určitému publiku, které zdědilo mentalitu Sovětského svazu a zároveň je citlivé na pseudonáboženské a fašistické ideologie. Je to fašizující řeč pro společnost, která se zastavila na úrovni fundamentalistického náboženského fanatismu. Proto se Putinův režim přátelí s Tálibánem a íránskými ajatolláhy. Důsledkem nakonec bude rozklad sociálních vztahů v ruské společnosti, zmizí důvěra a hranice normálnosti se budou stírat a tolerance k násilí bude neustále růst.
Jak mohlo dojít k tomu, že někdo zneužívá křesťanství jako zdůvodnění krvavé agrese? Není to nic nového. Teolog Hans Küng píše, že poté, co bylo křesťanství ve 4. století povýšeno na státní náboženství Římské říše, muselo téměř nevyhnutelně dojít k tomu, že stát a církev využijí svých pravomocí k vzájemné ochraně, podpoře a propagaci, a to navzdory rivalitě, která se mezi nimi brzy vyvinula.
Křesťanství na Východě našlo nakonec argumenty na tehdejším Západě. „Ačkoli se pravoslavné církve na Východě také zapojovaly do většinou politicko-vojenských konfliktů světské moci a často válkám přiznávaly teologickou legitimitu nebo je dokonce inspirovaly, teprve v latinském křesťanství na Západě se uplatnila teorie legitimního použití síly k dosažení duchovních cílů, a nakonec umožnila i použití síly k šíření křesťanství. V rozporu s veškerou tradicí rané církve byly války vedeny za účelem obrácení pohanů, šíření evangelia a boje proti herezi, zatímco křížové výpravy se odehrávaly jako naprostý zvrat pravého významu kříže,“ tvrdí Hans Küng.
Na Západě už odůvodňování válek náboženstvím poněkud vyšlo z módy. Stačí si vymyslet argumenty o životním prostoru, národním ohrožení a podobně. V Rusku se ale krajně nacionalistické a pravoslavné kruhy vrací k ideji Moskvy jako Třetího Říma a patriarcha Kirill, plně ve službách státu ovládaného zpravodajskými službami, přišel s rétorikou svaté války proti Satanovi starou staletí. Protože ruská přítomnost je ubohá, je nutné vymyslet Potěmkinovu vesnici „duchovní“ vyspělosti a převahy. Zločiny se pak páchají mnohem snáz, když si někdo myslí (nebo to tvrdí), že se tak děje na Boží rozkaz.
Je to všechno naprostý nesmysl, ale na světě není takový nesmysl, aby mu hodně lidí nebylo schopno věřit.