Ministryně financí Alena Schillerová FOTO: FB AS
FOTO: FB AS
ANO, bude hůř. Ministryně financí Alena Schillerová připravuje konsolidační plán na úrovni poplašné zprávy. Počítá s tím, že se česká ekonomika dostane na úroveň stavu před krizí až za osm let. Pokud by si však následující vlády počínaly jako ta současná, je to možná ještě optimistický scénář.
Babišova vláda stále trpí komunikačními poruchami. To platí i pro nepravdivé fabulace a alarmistické předpovědi, které jsou následně dementovány jako neuvážené a chybné. V této disciplíně vyniká kromě premiéra Andreje Babiše náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. Nejprve avizoval dva roky zavřené hranice, poté otočil a razil cestu promořování celé společnosti. Následně znovu přitvrdil s prognózou, že život v nenormálních podmínkách může trvat až pět let.
Konsolidace na osm let
Do této kategorie zapadá rozhovor ministryně financí Aleny Schillerové pro server iHNed.cz. Otevřeně v něm přiznává, že hnutí ANO hodlá nadále pokračovat v rozpočtovém hazardu s budoucností země a uplácení svých cílových skupin, jako by žádná krize neexistovala.
„Připravila jsem plán konsolidace, který počítá s tím, že bychom se do stavu před krizí dostali v roce 2028,“ oznámila. Rozpočtový schodek se bude podle ní v příštím roce rovněž pohybovat kolem 200 miliard korun jako letos. Jinak by prý musela „brutálně škrtat“ nebo navyšovat daně o 150 miliard korun.
Tento přístup budí údiv. Schillerová řeší, co bude za osm let, přitom vláda ještě nedávno nevěděla, co bude dělat v nejbližších dnech a týdnech. Její resort se pouští do dlouhodobých prognóz, a přitom ani nebyl schopen propočítat jednoduchou úlohu jednorázové pomoci živnostníkům ve výši 25 tisíc korun. Stalo se tak až napotřetí, přičemž podklady jí dodali opoziční experti.
Vládě chybějí peníze
Schillerová je už proslulá velmi volným nakládáním s čísly a statistikami, které často nelze věrohodně ověřit – například o údajném přínosu EET pro státní pokladnu. Málo ambiciózní výhled návratu k normálu, navíc obtížně kontrolovatelný, nevěstí nic dobrého ani pro budoucnost podnikání, ani pro růst životní úrovně.
Proto nezbývá než se ptát, proč to ministryně dělá. Určité důvody lze mezi řádky vyčíst v samotném rozhovoru, ale i ve vyjádření premiéra Babiše a ministra průmyslu a obchodu Havlíčka. Vládě zjevně chybějí peníze a nehodlá ani příliš šetřit, čímž dramaticky prohloubí státní dluh.
Za poslední dva roky rekordně stouply mandatorní (ze zákona povinné) výdaje státu bez ohledu na zpomalující ekonomiku. Útlum byl patrný už před úderem epidemie čínského viru, což Babišův kabinet nebral na vědomí. Nasvědčují tomu i průběžné výsledky státního rozpočtu za leden a únor, nejhorší od vzniku České republiky.
Prohýřené rezervy
Jelikož vláda v době prosperity nezodpovědně prohýřila všechny rezervy, o to méně peněz jí dnes zbývá na přímou pomoc firmám postiženým státními restrikcemi. Premiér Babiš pořád opakuje mantru bilionu korun, které stát nalije do ekonomiky, ale přímá finanční pomoc z toho je jen 100 miliard (Německo dává na srovnatelné bázi sedmkrát víc). 900 miliard korun jsou státní záruky za bankovní úvěry, a to ještě do výše osmdesáti procent půjčky.
Mnoho malých a středních firem si nebude moci dluhy dovolit, když jim každý měsíc narůstají ztráty v řádu desítek či stovek tisíc i přes dosavadní hubenou státní podporu. Příliš jim nepomohou ani odklady plateb, když dnes netuší, jak a jestli vůbec budou za několik měsíců fungovat.
Výdaje na sliby nesnížíme
Premiér Babiš a ministryně Schillerová zároveň jasně prohlašují, že hodlají pokračovat v tempu navyšování důchodů a platů ve státní správě, tak jak slíbili svým voličům. Hnutí ANO ani nehodlá rušit populistické dotace na jízdné ve vlacích a autobusech. Jediné konkrétní úvahy o úsporách se zatím točí kolem armádních zakázek v řádu jednotek miliard korun.
Premiér dokonce odmítl i jeden z mála racionálních názorů prezidenta Zemana, který v této situaci nedoporučuje zvyšovat minimální mzdu a platy státních úředníků. Prý to slíbili v programovém prohlášení. Zvyšování minimální a na ni navazující zaručené mzdy v situaci, kdy je v časově neohraničeném období paralyzován odbyt mnoha firem, jen zvýší nezaměstnanost. O to rychleji porostou sociální výdaje státu.
Schillerová současně odmítá odpouštět daně aspoň po dobu trvání krizových opatření. „Doposud jsme udělali prázdniny na odvody sociálního a zdravotního pojištění pro OSVČ na půl roku,“ oponuje námitkám, jenže jde jen o prominutí minimálních záloh. Trvá na EET a nehodlá ani měnit prodloužení vratek DPH ze třiceti na čtyřicet pět dní, platné od ledna příštího roku.
To vše zhoršuje platební bilanci mnoha firem a živnostníků, kterým odmáváním státních restrikcí problémy neskončí. V porovnání s okolními zeměmi je pomoc státu pomalá, byrokratická a mnoho firem je z ní předem vyřazeno pro nesplnění podmínek.
Škrty v dotacích
Prostor k šetření by se přitom našel nejen v provozních nákladech státu, ale i ve štědrých dotačních programech. Rozpočtově odpovědná vláda by měla začít sama u sebe. Státní aparát za vládnutí ANO a ČSSD rekordně nakynul a je nejvyšší čas na ořezávání zbytečných či duplicitních agend. Měli na to šest let a neudělali v tomto směru vůbec nic.
Bylo by naprosto nemístné a neobhajitelné, pokud by premiér Babiš nadále trval na dotační podpoře velkých firem na úkor těch malých a středních jako doposud. Současný vývoj je výzvou a příležitostí k přehodnocení řady rozpočtových výdajů a úlev, například pro už dávno neperspektivní řepková biopaliva.
Babiš ani Schillerová nic takového nenaznačují, žádná představa úspor neexistuje. Chaos a vytváření atmosféry nejistoty nebudí důvěru, že vláda ví, co chce, a že je schopna vyvést zemi z krize, kterou může svojí nekompetencí ještě prohloubit.
Pro ministryni financí je v této chvíli jednodušší vytvořit fantaskní obraz osmileté rekonvalescence země, který jen maskuje neschopnost či neochotu vlády účinně pomáhat poškozeným firmám hned, a vymanévrovat tak z krize co nejodpovědněji. A to nejen vůči mladším generacím.
