Ten názor se objevuje před každými volbami do poslanecké sněmovny: programy politických stran nejsou důležité, jde o sáhodlouhé elaboráty, které stejně nikdo nečte a které většinou neznají dokonce ani samotní členové jednotlivých partají. Navíc po volbách bývají programové dokumenty zapomenuty a politika, kterou politická uskupení realizují, je často dosti odlišná od toho, co bylo v předvolebních kampaních slibováno. Zčásti je to možná pravda, ale rezignovat na stranické programy by byla obrovská chyba, nakonec je to totiž to jediné, čeho se voliči mohou chytnout.

Komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk ve svém komentáři pro Český rozhlas Plus před několika dny napsal: „Politické strany začaly s povinnou předvolební jízdou – zveřejňují své volební programy. První vyšla na světlo se svým plánem pro Česko koalice Spolu, po ní Piráti a Starostové. Jejich týmy na programech zjevně nechaly stovky hodin práce, je to koneckonců vlastní obsah politiky. Ovšem na výsledky voleb budou mít programy minimální vliv,“ zdůraznil Honzejk.

A dodal: „Lidé nemají čas se jimi probírat a ani moc nevěří tomu, co se v nich píše. Dost oprávněně. Po volbách bývá všechno úplně jinak. Naše sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce. Pamatujete si na tuhle větu, že ano? Volby ve skutečnosti nejsou soubojem programů, ale soubojem obrazů. Každá strana musí kreslit svůj obrázek jako neposkvrněnou ladovskou idylku a vydatně počmárat obrázek konkurenční. Vyhraje ten, komu se to povede nejlépe.“

Tyhle teze o stranických programech a jejich vztahu k volebnímu klání a jeho výsledkům stojí za to rozebrat podrobněji.

A to už jenom z toho důvodu, že odrážejí obecně se vyskytující názor, který na ně panuje a který je v posledku dost škodlivý, a to jednak pro samotné politické strany, ale v první řadě pro jejich voliče.

Obsah politiky a DNA politických stran

Petr Honzejk naprosto přesně říká, že volební programy jsou „vlastním obsahem politiky“. Stranické programy jsou zkrátka základ, a to z celé řady důvodů. Mělo by z nich být nejenom jasné, co je pro dané uskupení klíčové v jednotlivých oblastech. Volič by se z nich měl dovědět, co se jednotlivé partaje v následujícím volebním období chystají prosazovat a jaký mají postoj k důležitým politickým a společenským otázkám.

Dále čtěte

V příštích volbách hrozí jedna hodně nepříjemná věc. Souvisí s bývalým policistou a neochotou se poučit

Spolu s tím, jak se blíží volby do poslanecké sněmovny a jak se v předvolebních průzkumech postupně objevuje i občanské…

A už vůbec nezáleží na tom, jestli volič bude, nebo nebude jednotlivé programové dokumenty přímo číst. To, co zástupci stran říkají ve veřejném prostoru a jaké návrhy a řešení představují, by přece mělo vycházet právě z těchto programů, proto je tak zásadní a stěžejní, co se v nich píše.

Ve skutečnosti to tak přímo souvisí s tím, co podle Honzejka volby rozhoduje – tedy s obrazem, který o sobě strany kreslí navenek. Ty dvě věci od sebe nelze oddělit, byť samozřejmě platí, že to, co se píše ve stranickém programu a jaký obraz o sobě strana vytváří, nemusí být zcela v souladu. Tento obraz by měl totiž vycházet právě z programových dokumentů partaje, a pokud uskupení dopustí, že tomu tak není, je to velká chyba.

Program politické strany má být svého druhu její DNA a měl by nést informaci o tom, co je daná partaj vlastně zač. A jednotlivá uskupení musí dělat všechno proto, aby byl program vytvořený skutečně poctivě, ideálně za přispění celé členské základy, která by ho také měla velmi dobře znát.

Cár papíru a cesta do pekel

Ty stovky hodin práce, které zmiňuje Petr Honzejk, jsou opravdu na místě, byť v jeho pojetí vyznívají trochu posměšně, protože komentátor Hospodářských novin naznačuje, že je to zbytečná práce, protože na výsledky voleb mají programy minimální vliv.

Dále čtěte

Zvítězí v říjnových volbách politika, či její náhražky? Ivan Bartoš a Petr Fiala nesmí zapomenout na hlavní funkci stran

Největší problém české politiky, se kterým se už nějaký ten pátek potýkáme, se dá shrnout celkem jednoduše: voliči se u…

A ještě více by si strany měly dát záležet na tom, aby se svým programům, které mají odrážet hodnoty, k nimž se hlásí, v žádném případě nezpronevěřily. Jistě, může se stát, že v koaliční vládě budou muset dělat kompromisy nebo se opravdu může přihodit i to, že se nějaké okolnosti změní a strany budou muset schválit něco jiného, než původně měly v programu.

To vše ale musí velmi důkladně vysvětlit svým voličům, a hlavně by v tom neměl být nějaký účel či předem daný záměr. Prostě nelze dát dohromady program, u kterého už předem vím, že je to jen cár papíru, na který při první příležitosti zapomenu. To je samozřejmě cesta do pekel nejenom pro danou stranu, ale právě to vede k tomu, že se stranické programy považují za něco zbytného či z principu nedůvěryhodného, což je skutečně velký problém.

Zkrátka a dobře, pokud chceme politiku, která bude mít obsah, nesmíme na politické programy rezignovat a rozhodně se nesmíme spokojit s pouhými obrazy a emocemi, které jsou často navíc od programové stránky politiky dosti odtržené.