Vracení roušek. Dlouhá fronta před Úřadem vlády FOTO: Jenny Nowak
FOTO: Jenny Nowak
Téměř všichni občané nad 60 let už dostali do schránek vládní „dáreček“ v podobě nekvalitních čínských roušek v pomuchlaných či přímo rozlepených obálkách. Mnozí si to ale vcelku správně vyhodnotili jako bezostyšný předvolební úplatek, o který nemají zájem, nebo který je přímo uráží. A tak jej přišli vrátit na podatelnu Úřadu vlády. Budova byla obehnaná železnými zátarasy. Po dlouhých dohadech, zda to je, či není demonstrace, začali policisté po jednom pouštět. Poslední příchozí tak v dlouhé frontě čekali déle než hodinu.
Poslat dva týdny před krajskými a senátními volbami třem milionům spoluobčanů starším šedesáti let pět jednorázových roušek a jeden respirátor se vládním stranám nejspíš muselo jevit, a možná stále ještě jeví, jako geniální tah jejich volební kampaně. Slib pětitisícovky před Vánocemi pro každého důchodce už vláda s velkou pompou vyhlásila, ale co kdyby to nestačilo? Chtělo to tedy aspoň něco teď hned a do ruky. Roušky!
Ne všichni senioři jsou ale zjevně ochotní na povel jásat vděčností, skočit na veškerou vládní propagandu a uctivě děkovat za ušmudlané roušky s utrhanými gumičkami halabala nacpané v obálkách s rozlepenými rohy, s největší pravděpodobností pocházející z nereklamovatelných a obdarovanými již zaplacených dodávek z Číny.
Ve čtvrtek dopoledne se proto před Úřadem vlády sešly asi čtyři desítky občanů, většinou důchodového věku, ale i mladších, kteří přišli místo svých rodičů nebo prarodičů. Všichni si přáli zanechat na podatelně zásilku. Někteří se na tom domluvili na sociálních sítích, jiní už podepsali petici, kterou iniciovala aktivistická skupina Covidens a kde se mimo jiné píše: „Vládo, vracíme ti tvou nevyžádanou zásilku, kterou jsme obdrželi buď osobně my, nebo naši rodiče a příbuzní… Máme pochybnosti o kvalitě zaslaných roušek, neodvážíme se je proto použít, natož je někomu darovat.“
Policisté v civilu i v uniformách, kteří Strakovu akademii střežili, se nejdřív nedokázali shodnout, a tím pádem ani rozhodnout, zda jde, či nejde o demonstraci. Dokonce ani na tom, zda podatelna je otevřená (jak je uvedeno na webu Úřadu vlády), nebo není. A zda tedy spořádaně čekajícím občanům dovolí vstoupit, přijít k přepážce a předat zásilku. Posléze usoudili, že ano, a po jednom je začali pouštět za zátaras. Šlo to pomalu.
Roušky a respirátory na podatelně
Někteří důchodci, čekající vzadu, nevydrželi a odešli. Jeden se ještě předtím naklonil přes železnou zábranu a obálky, které přinesl, upustil na zem. Mladý policista v civilu pak z nějakého, poměrně záhadného důvodu zcela vážně vyzval autorku tohoto textu, též důchodového věku a se zřetelným označením „Tisk“, aby je ze země zvedla a „někam uklidila“. Výzvě vyhověno nebylo.
„Takhle se k nám chovají? K těm ,babičkám a dědečkům‘, jak nám drze říkají a o které prý mají takovou dojemnou péči?“ rozčiloval se penzista čekající ve frontě. „Nechají nás stát hodinu na ulici a ještě se na nás tváří, jako bychom byli nějací zločinci? Takhle se chovají k občanům, kterým není jedno, co se u nás děje, a kteří chtějí něco sdělit vládě? Hnus. Pamatujte na to u voleb.“
Komentáře ostatních čekajících se pak nesly vcelku ve stejném duchu. Daly by se shrnout výrokem jedné starší dámy: „Jsem tu, abych dala najevo, že všechny seniory v naší zemi si za pět roušek, ale ani za pět tisíc korun nekoupí.“
A co se teď se všemi těmi obálkami plnými roušek a pochybných čínských respirátorů s falešnou značkou stane? Dostává řádně podané zásilky, na něž občan dostane potvrzení a které jsou adresovány konkrétně premiéru Babišovi, na stůl premiér osobně? Pokud ne, tak kdo? A co se s nimi děje dál? Podaných zásilek bylo docela dost. Někteří přinesli plnou tašku, od sousedů či známých, kteří přijít na Úřad vlády nebo vůbec přijet do Prahy nemohli.
Pracovnice podatelny odpověděla, že na dotaz, co s přijatými zásilkami udělají, odpovědět nemůže, protože je pracovnice podatelny. Policista v civilu rovněž odpověděl, že neodpoví, ale posloužil radou obrátit se na tiskové oddělení. Zaměstnankyně Úřadu vlády, která to na tiskovém zvedla, odpověděla, že tisku nemůže odpovědět, protože to neví, a její kolegyně, která to ví a odpovědět by mohla, tam prý není. Zeptá se ale jiných kolegů, kteří to údajně vědí také. Prý chvilku strpení. A pak ticho. Dlouhé ticho. Načež někdo ten telefon položil.
Tajemství tedy zůstane neodhaleno. A nezbývá než doufat, že všechny ty roušky na Úřadu vlády nevybalí, nenastrkají do nových obálek a nerozešlou znovu. Ještě je přece slíbili i invalidním důchodcům, kteří je zatím nedostali.
Autorka je řadovou členkou TOP 09.
