NÁZOR / Politici, zvláště ti, kteří se výrazně podepsali na současném stavu české společnosti, rádi zapomínají na své kroky, které učinili. A tak podobni Pepíčkovi, který křičí, já dostal čtyřku, ale sousedovic Václav pětku, poukazují na údajné chyby druhých, aby svoje skutečná pochybení ututlali. Třeba Alena Schillerová.
Kampaň k eurovolbám již skončila, ale Schillerová pokračuje v šéfem předem naplánované cestě, na jejímž konci by měl být Babišův „triumfální návrat“ do Strakovy akademie. A tak neváhala ještě zatepla opět kopnout do vlády, která podle ní nedělá dost v kauze zadrženého teroristy, jenž plánoval útok na depo pražských autobusů. Na hroudu másla z kauzy Vrbětice, které se dodnes roztéká na hlavě jejího majitele, ale nejen něj, jaksi zapomněla.
„Zatímco naše vláda zareagovala na ruskou stopu ve Vrběticích okamžitým vyhoštěním 18 diplomatů, Fialův kabinet si po útoku na pražské MHD nepředvolá ani ruského velvyslance? Žádáme okamžité vysvětlení!“ napsala šéfka poslaneckého klubu ANO na svém oblíbeném komunikačním kanále – na síti X.
Sluší se paní Schillerové něco připomenout. Buď jí již neslouží paměť, nebo, a to je mnohem pravděpodobnější, úmyslně lže. Ono „okamžité vyhoštění“ tak moc okamžitým nebylo. Vlastně k němu došlo až tehdy, když hrozilo, že celá věc prosákne do médií a také když podobně zareagovaly i okolní země.
Vrbětice popořadě
Jak Babiš, tak tehdejší ministři obrany Lubomír Metnar (kandidát ANO) a vnitra Jan Hamáček (ČSSD, dnes Socdem) byli 7. dubna 2021 v ranních hodinách informováni zástupci bezpečnostních složek o tom, kdo skutečně stál za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014. Podle logiky Aleny Schillerové okamžitě začali jednat, nebo si alespoň „předvolali ruského velvyslance“. Jenže nic z toho neudělali. Dokonce ani nepřijali žádný krizový plán na Bezpečnostní radě státu. Babiše ani nenapadlo, že by měl informace předat Národnímu úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Zkrátka nic. V klidu a pohodě se rozešli a Babiš následně pokračoval v rošádě, během níž nešťastníka Jana Blatného vyměnil za dalšího náhodně vylosovaného kandidáta na ministra zdravotnictví za ANO, za Petra Arenbergera.
Během dne pak „čučkaři“ z Bezpečnostní informační služby zaslali na Pražský hrad, kde seděl Putinův kámoš Zeman, písemnou zprávu, že za výbuchem ve Vrběticích stojí ruská tajná služba.
Kdo by tedy opět v intencích tweetu Aleny Schillerové doufal, že se bude konat alespoň nějaká schůzka, kde se bude bezprecedentní chování ruských agresorů řešit, doufal by marně. Babiš se později dokonce vyjádřil, že se o kauzu nijak moc nezajímal, a nezajímalo ho ani, co dělá jeho podřízený z vlády, ministr vnitra a zároveň první vicepremiér Hamáček. O tom, proč na Hradě bylo ticho, dnes už nepochybuje snad vůbec nikdo.
Nikdo nic neví, protože nechce
Přestože tedy nejvyšší ústavní činitelé věděli, kdo útok spáchal, nic proti jeho původcům nepodnikli. Ba dokonce naopak. Hamáček usoudil, že by bylo vhodné jet do Moskvy vyjednávat, a vymyslel si schůzku, na které by se projednávalo více témat, aby Kreml nedráždil. Měl tak jednat o nákupu milionu dávek sputniku, neprověřené a nepovolené vakcíny proti covidu, ale také o organizaci summitu Biden–Putin, tendru na Dukovany a pak možná i o vražedné akci příslušníků GRU.
V tu chvíli se do věci stále více vkládala média a hrozilo, že se celá věc provalí na veřejnost. Babiš tak musel začít aspoň nějak reagovat. Je třeba připomenout, že to bylo až 17. dubna, plných deset dní od první informace. Spolu s Hamáčkem tedy vyrazil na Hrad za Zemanem, který jim bezstarostně zalhal, že o žádné zprávě BIS neví. A tak mohlo duo politických klaunů Babiš – Hamáček uspořádat tiskovou konferenci, na které informovali veřejnost o „případu“ a také o tom, že „pan prezident vyjádřil absolutní podporu vyhoštění dvou ruských rezidentur“. Zopakujme si časovou posloupnost – po deseti dnech. Jestli toto považuje Schillerová za okamžitou reakci, pak chápu, proč to na ministerstvu financí vypadalo za jejího ministrování tak, jak to vypadalo.
Babiš byl v této chvíli dokonce „natolik statečný“, že Hamáčkovu cestu označil za nepříliš šťastnou, a i sám Hamáček cuknul a začal vyprávět báchorku o tom, že šlo o kouřovou clonu, že vlastně nikam jet nechtěl. Kdo chce věřit, ať věří.
Třeba uvěří i v okamžitou reakci Babišovy vlády.