Ilustrační foto. FOTO: Pixabay/Vladvictoria
FOTO: Pixabay/Vladvictoria
Andrej Kolesnikov, který se zabývá ruskou domácí politikou na Carnegie Moscow Center, připomíná, že v letech po ruské anexi Krymu v roce 2014 vnímal průměrný Rus většinu domácích událostí, včetně sociálních a ekonomických problémů, jako „součást nového normálu“. Války (rusko-gruzínská v roce 2008, Krym, Donbas, Sýrie) byly daleko a na sankce si lidé zvykli. Každodenního života se to podle jejich vnímání nedotýká a když padnou vojáci, je to prostě součást profesního rizika. Jenže teď by to v případě „opravdové“ války v sousedství bylo nejspíš jinak.
Pro The Moscow Times Kolesnikov řekl: „Najednou je tu však hrozba velmi reálné války. Konflikt s Ukrajinou by nebyl ničím jiným než zástupnou válkou se Západem: především se Spojenými státy a NATO. Šanci, že v roce 2022 vypukne válka, vidí Rusové podle průzkumu z prosince 2021 jako mnohem vyšší než před rokem; a rozhodně by se dostala za hranice nového normálu,“ píše Kolesnikov.
„Rostoucí přesvědčení o pravděpodobnosti války odráží zhoršení celkové nálady v Rusku, která byla na konci roku 2021 mnohem pochmurnější než o rok dříve. Očekávání ekonomické krize jsou mnohem vyšší, stejně jako očekávání nějakého státního převratu nebo další epidemie. Například 63 procent respondentů očekává na konci roku 2021 ekonomickou krizi, zatímco před rokem to bylo 49 procent; 37 procent očekává konflikt se sousední zemí (oproti 23 procentům před rokem) a 25 procent očekává válku s NATO nebo Spojenými státy (oproti pouhým 14 procentům před rokem).“
Velká válka už by nebyla vnímána jako normální. Jak by se veřejné mínění mohlo vyvíjet v případě války, můžeme odhadnout podle současných trendů.
„Finanční trhy a rubl již ukázaly, co si myslí i o možnosti velkého vojenského konfliktu. Ještě před zavedením nových západních sankcí by ruská invaze na Ukrajinu způsobila propad rublu a akciových trhů a také novou dobu ledovou pro investiční klima.“
Ačkoliv to vypadá, že už v Rusku není žádná politická opozice, na kterou by šlo přitlačit, tak v případě války by se „legislativní mašinérie“, která přijímá zákony o „zahraničních agentech“, „nežádoucích organizacích“ a extremistech, překonala. „Pouliční protesty by se staly nemožnými, internet by podléhal mimořádným kontrolám a Rusové by mohli zapomenout na jakákoli zbývající ústavní práva a svobody. Bylo by s podivem, kdyby lidé stále mohli volně překračovat ruské hranice.“
Navzdory dlouholeté vojenské propagandě je málokdo připraven zemřít za vlast a za Putina. Krátké počáteční období podpory by se mohlo kvůli sociálním a ekonomickým problémům změnit v otevřenou nespokojenost, zejména u většiny mladé generace. Kdyby došlo třeba k vyloučení Ruska z mezinárodního platebního systému SWIFT, tak by to vadilo i střední třídě. Mohlo by dojít ke spontánním sociálně-politickým protestům bez vůdců.
Kolesnikov říká, že tentokrát by se nejednalo o protestní hnutí mezi liberálními kruhy, ale mezi tou částí obyvatelstva, kterou úřady vždy považovaly za svou sociální základnu, lidmi paternalistického smýšlení. „Jsou to lidé, kteří v parlamentních volbách v roce 2021 volili komunistickou stranu, při absenci jiných legálních nástrojů k vyjádření nespokojenosti. Po těchto slovech by úřady neseděly se založenýma rukama a nedovolily by masové protiválečné demonstrace: jakékoli protestní hnutí by bylo rychle označeno za „extremistické“ nebo „teroristické“.
Steve Rosenberg, korespondent BBC News v Moskvě, ovšem konstatuje, že Západ ohledně signálů vysílaných Kremlem poněkud tápe. Není jasné, jestli se Putinovi do nějaké války skutečně chce: „Zkoušeli jste někdy skládat puzzle, ve kterém chybí polovina dílků? Je to frustrující. Je to matoucí. Nikdy nevidíte celý obraz. Vítejte ve světě kremelské politiky. Rozluštit, co si Vladimir Putin myslí a co plánuje, je přinejmenším náročné. Tak to má Kreml rád: nechává všechny v nejistotě. Jaký je plán prezidenta Putina pro Ukrajinu? Připravuje Moskva rozsáhlou invazi? Omezenější operaci? Nebo jde o pouhé šavlování, nátlakovou diplomacii (v té nejnátlakovější podobě)? Geopolitická skládačka je neúplná.“
Pak vyjmenovává ty dílky skládačky, které před nás Putin zatím vysypal:
Odhaduje se, že 100 000 ruských vojáků se shromáždilo poblíž ukrajinských hranic.
Řada vojenských cvičení, která Moskva zahájila na souši i na moři.
Nadcházející bělorusko-ruská vojenská cvičení.
Kreml vydává požadavky, o kterých jistě věděl, že je USA odmítnou (například zákaz vstupu Ukrajiny do NATO, ukončení vojenských aktivit NATO ve východní Evropě).
Tvrzení prezidenta Putina, že Rusové a Ukrajinci jsou „jeden národ, jeden celek“.
Mluví se o obklíčení Ruska ze strany NATO a přitom jen šest procent ruských hranic se dotýká zemí aliance, Kreml má dobré vztahy s některými členy NATO, jako je Itálie a Maďarsko; dokonce prodal zbraňové systémy členu NATO Turecku a členství Ukrajiny a Gruzie v blízké budoucnosti skutečně nehrozí.
Možná chce Kreml jen využít historické šance. „Putin se domnívá, že Západ v 90. letech zneužil ruské slabosti, že s Ruskem nebylo zacházeno spravedlivě a nedostalo to, co si zasloužilo. To chce změnit,“ domnívá se Andrej Kortunov, generální ředitel Ruské rady pro mezinárodní záležitosti, think-tanku napojeného na úřady. „Doufám, že Putin bude spokojen s tím, co zatím dostal,“ řekl dopisovateli BBC Kortunov. „Myslím, že se mu to do jisté míry podařilo. Vynutil si dialog se Západem. Může tedy tvrdit, že jeho mise byla splněna; že udržování napětí na ukrajinské hranici mu pomohlo motivovat Západ, aby zvážil ruské návrhy.“
Nakonec ale i on potvrzuje to, co jsme psali v úvodu: „Z domácího hlediska však ruská společnost netouží po velké válce na svém prahu. Rusové netouží po účasti na velké vojenské operaci na Ukrajině.“
Rusové by jistě přivítali ve svém běžném životě úplně jiné věci. Třeba takový rozvoj země, který jim Vladimir Putin slibuje už 20 let. Místo toho jede země setrvačností. Její ekonomika je závislá na vývozu ropy a plynu. Evropa je také závislá na ruském plynu, ovšem jen asi z 30 procent, zatímco Rusko je na vývozu závislé zcela. Fakticky zatím Putin dosáhl toho, že místo nižší vojenské přítomnosti NATO ve východní Evropě je tato přítomnost vyšší. Ukrajince se mu povedlo naladit značně protimoskevsky a Západ zjišťuje, že by se měl bez ruských dodávek surovin obejít. Putin jistě uvažuje „nějak“ racionálně. Je to ale racionalita jiného typu, než co si pod tím představují lidé na Západě. To celou věc ještě více komplikuje.
