Volební plakát strany Realisté z roku 2017 FOTO: FORUM 24
FOTO: FORUM 24
Politolog Petr Robejšek, který podle vlastních vyjádření osobně v německé politice zná kde koho, považuje politiku v západních zemích za nedemokratickou. Demokraticky zvolení politici na Západě prý mají obtíže vládnout demokraticky, ať už to znamená cokoliv. Jisté je, že problémy vládnout nemá Petr Robejšek, který demokraticky zvolen nebyl.
Co je demokracie
Demokracie, přesněji řečeno liberální či ústavní demokracie, jak je tento termín vnímán v západní Evropě, je podle politologa Petra Robejška jen hrou pro pár voličů. Všichni ostatní chápou, že CDU či SPD nakonec stejně budou muset udělat nějakou koalici, a to asi podle Robejška není demokratické. Situace, kdy se musí dělat kompromisy, je přitom podstatou liberální demokracie, která spočívá v tom, že ani většina nemůže dělat, co se jí zlíbí.
Robejšek by ale zřejmě považoval za demokratické, kdyby to tak bylo. CDU by měla jako vítěz voleb prosadit svůj program, bez ohledu na to, že ji třeba volila jen čtvrtina obyvatel. Od politologa by člověk asi čekal spíš analýzu toho, jak a proč je politická scéna v Německu rozdělená do tří podobně silných bloků reprezentovaných CUD-CSU, SPD a Stranou zelených. Místo toho se dovídáme, že je to vlastně jedno. Proč? Protože to přijde jedno panu Robejškovi.
Demokratický deficit
Politické strany na Západě se totiž prý dostaly do situace, kdy je pro ně obtížné prosazovat svou politiku demokratickými prostředky. To je velice zvláštní tvrzení. Znamená to tedy snad, že voliči neví, koho volí? To je od Robejška nanejvýš pikantní tvrzení. Vždyť právě on tady u nás kázal a káže o moudrosti obyčejného voliče. Ta moudrost zjevně končí v okamžiku, kdy tento volič volí jinak, než by volil sám Robejšek.
Faktem totiž je, že ať nám to v Čechách může připadat jakkoliv divné, na Západě se třeba zelená politika těší značné oblibě. Možná na rozdíl od programu strany Realisté, který prosazoval právě Robejšek. Politika zohledňující klimatickou změnu má zkrátka na Západě násobně větší podporu než puška pro tátu a bezpečný domov pro mámu, které Čechům Robejšek sliboval s výsledkem 0,71 %. Ale jistě, ono je vždycky jednodušší obvinit z demokratického deficitu Merkelovou, kterou nikdy nevolilo méně než 32,9 % Němců.
Demokracie je to, co se líbí mně
Tímto prizmatem bohužel Robejšek hodnotí celou kampaň v Německu. Jedinou skutečně opoziční stranou je prý AfD. Asi proto, že je jedinou stranou, která nemá koaliční potenciál. S těmi, kdo velebí výkony německých vojáků ve druhé světové válce, kupodivu nikdo do vlády jít nechce. Jenže Robejšek by volil AfD, takže to není demokracie, zjevně.
Podobně přistupuje k volbám v USA, kde prý volby nebyly transparentní. Proč? Proto, že nevyhrál Donald Trump. Co na tom, že řada přepočtů v jednotlivých státech a soudních rozhodnutí potvrdila, že Joe Biden vyhrál legitimně. Robejšek nemá rád jeho politiku, a tak přeci nemůže být demokratická, natož aby ji voliči sami zvolili.
Polarizace existuje
Nikdo nepopírá, že pro bývalého prezidenta Trumpa hlasovala ohromná spousta lidí. Nikdo nepopírá, že Bidenova politika nemá absolutní podporu. Jenže faktem je, že ve volbách prostě zvítězil, a to s větším rozdílem než v roce 2016 Donald Trump. Americká společnost je nesporně rozdělená, ale pokud vítězství Donalda Trumpa označíme za vítězství demokracie a vítězství Joe Bidena za podvod, jasně ukazujeme, jaký názor zastáváme.
Stejně tak je pravda, že ne všichni v Německu podporují třeba Energiewende nebo přijímání uprchlíků. Faktem ale je, že jde v obou případech o menšinu. To je potvrzeno nikoliv průzkumy, ale několika volbami různých úrovní. Pokud nám to připadá divné, tak bychom se tomu měli snažit porozumět. Ale ono je pohodlnější si říci, že jsou voliči jen zmatení. Kdybychom to ale řekli o voličích, kteří prosazují to, co chce politolog Robejšek, byli bychom za hnusné elitáře. Ještě, že rozumná demokratická politika, do které ovšem příliš nemohou fušovat voliči, existuje aspoň v Rusku a Číně.
