Možný budoucí ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) neočekává, že by nová vládní koalice měnila kandidáty na ministry kvůli možnému zápornému postoji prezidenta Miloše Zemana. Předpokládaný premiér Petr Fiala by na takové případné požadavky nepřistoupil, uvedl Stanjura v dnešních Otázkách Václava Moravce v České televizi. Na tom je skutečně nutné trvat.

„Jsem přesvědčený, že Petr Fiala jako budoucí premiér bude stát za svým návrhem a že si svůj návrh obhájí a prosadí,“ řekl Stanjura i v souvislosti se spekulacemi, že prezident by mohl mít výhrady k možnému kandidátovi na ministra zahraničí Janu Lipavskému z Pirátské strany. „Myslím, že bychom kapitulovali hned na začátku, a je chyba těch, kteří na to někdy v minulosti přistoupili,“ poznamenal Stanjura, jenž je prvním místopředsedou ODS.

Dále čtěte

Týdeník FORUM: Moc se vrací do parlamentu, rozhovor s Bendou nebo věčný náčelník Landa

Je tu další číslo Týdeníku FORUM. O čem je? O tom nejdůležitějším pro českou demokracii. Moc se totiž konečně po…

Zeman už takhle v minulosti experimentoval a uspěl. Odmítl jmenovat místopředsedu ČSSD Michala Šmardu ministrem kultury, protože se prý Šmarda nikdy kulturou nezabýval, a europoslance Miroslava Pocheho (ČSSD) nejmenoval ministrem zahraničí.

Má na to Zeman právo? Ústavní právník Jan Kysela se už v době minulých sporů o (ne)jmenování ministrů vyjádřil pro Lidovky.cz: „Prezident může odepřít jmenování, když je tu právní překážka. Dříve to byl lustrační zákon, dnes například zákon o střetu zájmů. Důvodem by mohlo být i to, kdyby měl prezident od tajných služeb informace, že kandidát představuje pro Česko bezpečnostní riziko.“ Jako čistě teoretickou pak Kysela označil možnost odmítnutí v případě, že by premiér navrhl negramotného kandidáta. „Jinak má prezident vyhovět předsedovi vlády, protože za vládu je odpovědný předseda vlády.“

Zeman si může vymyslet různé záminky, ale v podstatě se za nimi dá hledat jen několik skutečných motivů. Nějaká osobní nenávist vůči někomu, to, že by Zemanovi kandidát komplikoval jeho vřelé vztahy s Ruskem a Čínou, podpis nějakého prohlášení, kde by se dotyčný vyslovil, že uprchlíci jsou třeba taky lidé, a podobné záležitosti. Vycházet vstříc takovým výhradám by znamenalo, že by si Zeman zase dělal mimo vymezené ústavní pravomoci, co chce. Navíc si ani nemůžeme být už dlouho jisti, jestli by šlo o jeho vůli, nebo vůli a zájmy jeho okolí.

Na tyhle hry se přistupovat nesmí.