Kalininská jaderná elektrárna FOTO: SergioBS / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: SergioBS / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Západní ekonomické sankce sice pomalu, ale znatelně působí ruské ekonomice problémy. Zvyšuje se sankční tlak a odřezávají cesty k jejich obcházení. Nyní se západní země musí zaměřit na státní či polostátní ruské kolosy, které k jejich obcházení slouží. Mezi ně patří i ruská státní korporace pro jadernou energii Rosatom.
O sankcích proti němu se mluví už dlouho, nedávno se jimi zabývala i Evropská unie, ale žádné rozhodnutí zatím nepadlo. A to kvůli korupčnímu tandemu Putin-Orbán nebo přímo Rosatom-Orbán. Ruská společnost má totiž hlavní podíl na výstavbě maďarské jaderné elektrárny v Paksi, kterou za podivných okolností dostala bez výběrového řízení. Každý, kdo této problematice rozumí, ví, že Rosatom je obrovský vojensko-průmyslový konglomerát s pochybnou ekonomickou efektivitou. Každý zainteresovaný chápe, že je nástrojem ovlivňování zahraniční politiky prostřednictvím politické korupce a uplácením klíčových politiků v mnoha zemích světa. Má rovněž významný podíl na trhu s palivovými články, obohaceným uranem a nakládáním s radioaktivním odpadem.
Tímto vážným problémem se zabýval i respektovaný švédský ekonom Anders Äslund, který poukazuje na to, že Rosatom ve skutečnosti ovládá přední Putinův stoupenec, miliardář a oligarcha Jurij Kovalčuk. To však není to hlavní. Rosatom je především plně pod kontrolou ruských tajných služeb FSB a SVR. V řídicích orgánech korporace (dozorčí rada a správní rada) jsou nyní nejméně tři generálové FSB, včetně dvou armádních generálů. Zasedají tam také lidé, na které jsou dlouhodobě uvaleny mezinárodní sankce. Proč tedy Rosatom dosud není pod sankcemi? Přitom je důležitým nástrojem pro zpronevěru rozpočtových prostředků a tunelování státních fondů.
V letech 2016 a 2017 jsem se zúčastnil několika jednání o projektu turecké jaderné elektrárny Akkuyu v Moskvě, ve Vídni a Miláně, protože moje tehdejší společnost se na ní také měla podílet. Jen na projekční práce bylo vynaloženo téměř 1,5 miliardy USD. Zároveň byl za tyto peníze předložen projekt Novovoroněžské jaderné elektrárny.
Když však nastaly potíže s nedostatkem financí z ruských zdrojů a bylo nutné získat prostředky na trzích, vyvstal okamžitě další problém. Byl učiněn pokus získat prostředky prostřednictvím vývozních úvěrů. Na pořad dne se proto dostala otázka úpravy projektu také na české a italské vybavení.
To však vyžadovalo další finance, jenomže na projektové změny se nenašel ani haléř, protože všechny peníze již byly rozkradeny. Za takové ukradené peníze pak samozřejmě není těžké koupit jakéhokoliv politika, to je jen zlomek rozpočtu, ať už jde o Turecko, Maďarsko nebo Českou republiku. O rozvojových zemí typu Bangladéš nebo Egypt ani nemluvě. Rosatom je nástrojem k páchání zločinů po celém světě. Před dvěma lety jsem měl na žádost českých médií možnost vystupovat jako expert v plánovaném projektu rozšíření jaderné elektrárny Dukovany o další blok. Doufám, že i můj skromný příspěvek přispěl k rozhodnutí vyloučit Rosatom z tohoto záměru.
Dva aspekty tohoto projektu jsou mimořádně zajímavé. Prvním je samotné výběrové řízení. Rosatom se v té době zásluhou vlivných lidí především na Pražském hradě cítil v České republice jako doma. Pak se nelze divit tomu, že zadávací dokumentace byla připravena přesně podle ruských představ. Předurčovala typ reaktoru (VVER) a dostupnost zkušeností s jeho výstavbou a provozem. V souladu s tím se smysl tendru, kterého se zúčastnily také společnosti Westinghouse a jejich francouzské a korejské protějšky, zredukoval na dekorativní záležitost. To ovšem nebylo nic jiného než pokus o masivní podvod a porušení antimonopolního zákona. Druhým důvodem byl demonstrativní postoj některých tehdejších politiků a lobbistů, především prezidenta České republiky Miloše Zemana. V parlamentních a prezidentských volbách tehdy velká část českých občanů dala své hlasy politikům, kteří podporovali Kreml a Rosatom. Je ovšem smutné, že dosud nebylo řádně vyhodnoceno toto protiprávní jednání. Ani v České republice, ani v Evropě. A když si vážený Anders Äslund ve svých publikacích klade otázku, jak překonat „Orbánův efekt“, zdá se mi, že klíče k tomuto řešení jsou v České republice, kde se to povedlo. Tím však motivace k uvalení sankcí na Rosatom ani zdaleka nekončí. Existují ještě dvě další významné okolnosti.
První je ekonomická.
Rosatom je největším hráčem na trhu jaderných staveb. Důvody tohoto prvenství nejsou ani technologické ani ekonomické, ale hlavně korupční. Zástupci Rosatomu tvrdí, že v zahraničí nyní staví 34 jaderných bloků. Potvrzují se však informace o 18 z nich. Co to znamená? To znamená odklon minimálních finančních toků od 90 do 170 miliard dolarů do neznáma s odpovídajícími politickými, ekonomickými, korupčními, kriminálními a dalšími dopady.
Za druhé.
Již se objevily informace, že struktury Rosatomu jsou využívány k obcházení sankcí a jejich prostřednictvím se dodávají zařízení a materiál vojenskoprůmyslovému komplexu. Jde o to, že samotný Rosatom se ideálně hodí k výstavbě jaderných elektráren v zahraničí. Každý projekt zahrnuje řízení společností, v nichž se podíl Rosatomu liší podle místních poměrů. Samotná povaha tohoto podnikání zahrnuje nákup obrovského množství špičkového zařízení pro vícero užití. To je proto třeba brát v úvahu při plánování sankcí a analýze jejich dopadu. Stejně jako skutečnost, že prakticky veškeré nejaderné zařízení jaderných elektráren a velkou část jaderného vybavení ruská strana dováží. To je samozřejmě v rozporu s tím, jak moc je Rosatom v Rusku prezentován jako technologický lídr.
Zdá se mi, že na základě těchto faktů by západní představitelé měli uvalit na Rosatom sankce. A to co nejdříve. Nerozhodnost, otálení atd. opravdu nejsou nejlepšími metodami řízení.
Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.
