Alena Schillerová, Aleš Juchelka, Patrik Nacher a Karel Havlíček na tiskové konferenci ANO FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Patrik Nacher si postěžoval na situaci kolem soudce Roberta Fremra. Hlavně se mu nelíbí údajný dvojí metr při posuzování předlistopadové minulosti Andreje Babiše. Poslanec ANO projevil příkladnou oddanost, ale jeho poměřování stojí na vodě.
Prezident Petr Pavel nastoupil dvoutýdenní dovolenou a ponechal si čas na rozhodnutí, zda jmenuje Roberta Fremra ústavním soudcem. Mezitím prověří Fremrovo působení v komunistické justici prezidentova kancelář a Ústav pro studium totalitních režimů.
Pozdní antikomunismus?
Spory o to, zda soudce Fremr je, či není povolaný vykonávat roli soudce Ústavního soudu, nejsou projevem „emocí“, „pozdního antikomunismu“ a „bouří ve sklenici vody“, jak tvrdí jeho obhájci z řad justice. Jejich rigidní právní pohled míjí podstatu problému a prezident by je neměl – už kvůli sobě samému – vyslyšet.
Pokud má být Ústavní soud výkladní skříní právního státu, spravedlnosti, ale i prezidenta, který nejvyšší soudní instituci formuje, jsou na jeho členy kladeny úměrně vysoké nároky.
Snižování etalonu osobní integrity je obzvlášť alarmující od některých soudců (Rychetský, Wagnerová, Brožová, Baxa, Angyalossi), kteří nepovažují Fremrovu početnou účast na politických kauzách za problematickou. Vypovídají tím nejen něco sami o sobě, ale i o kvalitě polistopadových prověrek v justici.
Vlastně by to nemělo překvapit. Někteří Fremrovi advokáti měli vážný problém už s přijetím lustračního zákona v roce 1991. Pavel Rychetský tehdy tvrdil, že „přijatý zákon je založen na principu kolektivní viny a nepodaří se ho uvést do praxe“.
Nacherovo fňukání
Jiný pohled na tyto spory vnesl poslanec ANO Patrik Nacher, jenž na CNN Prima NEWS využil této prázdninové skrumáže k obhajobě svého šéfa. Prý se mu neměří stejným metrem.
„Od té doby, co jsem v politice, furt poslouchám narážky na minulost Andreje Babiše. Teď tady máme prezidenta, který byl členem KSČ a vojenským rozvědčíkem. Najednou to nevadí. Korunu tomu dává současná situace okolo Ústavního soudu. Je to královský dvojí metr a úplná absurdita, kterou prostě nevymyslíte,“ vykládá poslanec.
„Pokud bude jmenován někdo, kdo za totality soudil emigrace, proč jste potom komunistickou minulost vyčítali Babišovi?“ čílí se Nacher, jenž tuto „selektivnost“ považuje za frašku v přímém přenosu.
Nacherovo fňukání, že „furt poslouchá narážky na minulost Andreje Babiše“, však stojí na vodě. Nejde primárně o členství šéfa ANO v komunistické straně, ale o jeho spolupráci se Státní bezpečností, nevyvrácenou ani po deseti letech soudních sporů.
Minulost Petra Pavla byla v médiích před volbami propírána mnohem podrobněji a důkladněji než například Babišovo angažmá delegáta podniku zahraničního obchodu v Maroku, tehdejší zájmové zóně KGB. To platí i pro Českou televizi, kterou okruh ANO považuje za strůjce jeho prohry.
O tomto angažmá se neví téměř nic. Přitom šlo o privilegovaný výsadek důkladně prověřených kádrů v kapitalistické „cizině“ pod kontrolou Státní bezpečnosti.
Ačkoli bylo Pavlovo vysvětlování hlavně zpočátku rozpačité, nakonec svoje chyby uznal, a jeho „provinění“ bylo na nesrovnatelně nižší úrovni, což nezpochybňují ani jeho kritici. Vrcholem frašky a absurdity, kterou prostě nevymyslíte, abychom použili Nacherova slova, byly spíš lživé výpady proti Pavlově minulosti právě z úst Andreje Babiše.
Burešova nulová sebereflexe
Babiš svoji minulost zatlouká, kde může. O sebereflexi nemůže být ani řeč, naopak se kvůli „emigračkám“ považuje za oběť komunistického režimu. Dodnes odmítá, že byl zlanařen tajnou policií, ačkoli je zmiňován coby agent Bureš ve třinácti svazcích Státní bezpečnosti.
Vyplývá z nich, že předal minimálně patnáct udání a byl hodnocen jako jeden z nejspolehlivějších agentů. Přesto Babišův okruh, kde po personálním průvanu zůstalo jen nejtvrdší skalní jádro, věrně papouškuje jeho obranu, že třikrát vyhrál soud. Všechny soudy jsou anulovány, důkazy o jeho nevině nejsou a ani nemohou být.
Nacher se potom nemůže divit narážkám na Babišovu minulost a jisté rozdíly jsou očividné. Současně platí, že se voliči Petra Pavla nerozhodovali jen podle minulosti obou finalistů voleb. Přesvědčivá výhra současného prezidenta svědčí o tom, že pro mnohé jeho voliče bylo druhé kolo v první řadě referendem o populistickém oligarchovi Babišovi, a to včetně jeho nechutné kampaně oslovující i tvrdé jádro komunistů.
Podobně demagogický je poslancův příměr Pavla k soudci Fremrovi, který má svým přístupem ke kauzám blíže k Babišovi (výroky jako „kampaň“ a „tortura“, zjevné lži). Základní problém spočívá v tom, že prezidentův konzultační panel neprověřil jeho minulost, a dnes někteří jeho členové připouštějí, že by tyto vědomosti hrály roli v jejich doporučení.
Fremrovo zatloukání
Zátěží nejsou jen samotné informace o kauze „Olšanské hřbitovy“ a nejméně 124 procesů, při kterých tehdejší předseda senátu Fremr odsoudil 172 emigrantů. Jeho nominaci znevěrohodňuje i arogantní způsob, jak se k těmto zveřejněným skutečnostem postavil.
Nezvykle vysoký počet procesů kvůli „nedovolenému opuštění republiky“ před senátory zatajil s neuvěřitelným odůvodněním, že je nepovažoval za politické kauzy. Přitom všechny tyto rozsudky byly po sametové revoluci smeteny jako politické a nezákonné.
Fremr dále pochybil, když před senátory nemluvil pravdu o olšanském procesu, který považoval za standardní a nijak speciálně medializovaný, což vyvracejí nejen dobová svědectví, ale i archiv České televize. Navíc existují vážné pochybnosti, že od počátku věděl, že je jeho případ režírovaný Státní bezpečností, což popírá.
Nacher nemá pravdu ani v tom, že tato kauza nemá dobré řešení. Má, což nemůže jako Pavlův nevolič objektivně posoudit. Především díky významné části senátorů (Fremra většinově podpořily jen kluby STAN, Pirátů a SEN 21 a ANO a SOCDEM) je tento případ vrácen do hry, takže paušální odsudky senátu ze selhání jsou velmi nefér.
Prezident v reakci na výhrady senátorů rozumně rozhodnutí o Fremrovi odložil. Pokud ho nejmenuje, napraví chybu svého týmu, ale vydělá na tom i on sám. Vždyť jde v konečném důsledku o jeho odpovědnost.
A Nacherův „královský dvojí metr“? Měří jím, nikoli poprvé, naopak agilní poslanec při obhajobě svého šéfa, agenta Státní bezpečnosti s tunami másla na hlavě. Inu, jaký pán, takový kmán.
