Současná repríza strašení rozpadem východní mocnosti, dnes vystupující pod názvem Ruská federace, jaké jsme zažili v letech 1990–1991, nachází nevědomky shodu s putinovskou propagandou, že rozpad SSSR byl „největší geopolitickou katastrofou 20. století“. Analytici vynášející podobné prognózy tak země, které se ocitly v hledáčku ruských choutek, poněvadž se vymanily ze sovětského sevření, nepřímo označují za problém. Povýšenectví vůči menším národům, tento sourozenec komplexu velikosti, nemůže zastřít, že je to výhradně Rusko, kdo rozsévá nestabilitu a loni vyvolalo milionové migrační toky, a zároveň vyhrožuje jadernou odvetou.

Politicky autoritativním státům, jež orientují své „vnitropolitické napětí směrem do zahraničí“, odpovídá kromě Ruska samotného jen vazalské Bělorusko, ale také Kremlem účelově vytvořené pseudostátní útvary na územích Moldavska, Gruzie a Ukrajiny za účelem destabilizace těchto zemí. Ano, Rusko vykročilo dezintegračním tendencím samo vstříc – na cizí účet.

Vstřícnost k agresivnímu Rusku

Drobení Ruska budí zděšení, možný rozpad Ukrajiny donedávna vyvolával škodolibost. Ve své době tento dvojí metr dobře vystihovaly prognózy, že se pod tíhou etnické a jazykové pestrosti rozpadne právě ona. Takový mylný závěr obsahovala v letech 1993–1994 analýza americké CIA nebo kniha Samuela Huntingtona Střet civilizací, jimiž se však od té doby inspirovali žurnalisté a tvůrci povrchních expertiz. Nad Ukrajinou, která nepoznala etnický konflikt a jež si přes veškeré své problémy uchovává demokratický ráz, střežený aktivní občanskou společností (dvě prozápadní revoluce), se lámala hůl.

Leč Ruská federace, která soudržnost upevňovala s pomocí vězeňského systému, pustošivého tažení v Čečensku a agresí v blízkém zahraničí, se těší zvláštním ohledům jako celek, který je nutno za každou cenu udržet pohromadě. Dnes už sice nikdo nepochybuje, že se separatismem na Ukrajině to nebude tak horké, přesto se s její teritoriální integritou hazarduje. Každou chvíli příznačně slýcháme, že má-li válka jednou skončit, bude muset územní ústupky učinit Kyjev, nikoli Moskva.

Evropa a problém nacionalismu

Dezorientace panuje i v chápání zásadních otázek spojených…