NÁZOR / Dmitrij Medveděv si dal delší pauzu, ale zdá se, že už je opět ve formě a oblažuje svět svými moudry, nad kterými rozum zůstává stát a inteligence si bere neplacené volno. A tak jsme se tentokráte dozvěděli, že se vlastně na Ukrajině skoro nic neděje, ale zároveň i to, že Západ řídí krvaví klauni.

Medveděvova vyjádření by potřebovala důkladný psychologický, tedy spíše psychiatrický rozbor, protože jde velice často o soubor vzájemně si protiřečících vět, výkřiků a urážek západních politiků i západního způsobu života. A nad tím vším trůní jasnozřivé Rusko vedené nejmoudřejšími z moudrých. Zřejmě byl malý Dmitrij v dětství vášnivým posluchačem ruských bylin plných moudrých a statečných hrdinů, což se později v jeho zjevně alkoholovém období projevilo jurodivými vizemi a výkřiky hodnými snad jen samotného Rasputina.

„Na Západě opět pokračují v obviňovaní Ruska. Všichni se snaží – od senilních pacientů s těžkou rusofobií v americkém Senátu až po labilní staré lidi v Bílém domě. Zdálo by se, že vše bylo již dávno řečeno a uděláno. Proč západní politici zase nosí nejrůznější nesmysly o nutnosti mocného signálu, o účasti kyjevského protektorátu v Severoatlantické alianci? Proč nadále vyvolávají mír pro Ukrajinu pouze za podmínek nacistického kyjevského režimu? Proč tolik vzteku po téměř roce a půl speciální vojenské operace?“ ptá se bývalý ruský prezident a premiér na něco, nač je poměrně jednoduchá odpověď – protože Rusko vojensky napadlo svého souseda a brutálně na jeho území vraždí lidi a ničí tamní infrastrukturu.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM: Prigožinovo tažení na Moskvu? Jen další číslo ruských klaunů

Nový Týdeník FORUM se vrací k víkendovému tažení Jevgenije Prigožina a jeho zločinecké banky na Moskvu. Našel pro něj pojmenování v obrázku…

A pak již politolog amatér Medveděv vypočítává výhody, které ze současné situace pro Rusko vyplývají. „Rusko je prý v izolaci. Vůbec ne. Velmi aktivně se rozvíjejí politické kontakty s Asií, Afrikou a Latinskou Amerikou. Jejich trhy jsou otevřené, jejich společnosti s námi i přes sankce intenzivně spolupracují. Blíží se konec éry všemocného dolaru. Na pořadu dne je přechod na národní a digitální měny,“ blouzní Medveděv, kterému zřejmě více vyhovují vztahy třeba se Somálskem a Burkonou-Faso než s Francií, Německem či USA. Evropané ztratili podle Medveděva „na velmi dlouhou dobu náš trh, shořely jim investice, i když samotná výroba zůstala. Díky jim za volnou nebo mnohem levnější kapacitu, která se stala majetkem ruských firem. Jejich firmy si koušou senilní lokty, čistí své rozvahy od ztrát, ale na základě pověstné politické korektnosti a zbabělosti před zámořským vládcem mlčí a polykají slzy ušlého příjmu“.

Rusko prý chtělo rozhodovat o tom, jak se bude rozšiřovat či měnit NATO. „To je čistá lež. Nikdy jsme se nepokoušeli zadržet NATO. To není v našich silách a možnostech a Finsko a Švédsko již byly spojeny s aliancí. Vždy jsme žádali jediné – vzít v úvahu naše obavy a nezvat bývalé části naší země do NATO.“ Tou částí „jejich země“ myslí Medveděv Ukrajinu. Ta ovšem součástí Ruska nikdy nebyla. Byla ve víceméně nedobrovolném spojení v rámci Sovětského svazu, z něhož při první možné příležitosti utekla. „Náš cíl je jednoduchý, eliminovat hrozbu členství Ukrajiny v NATO. A my toho dosáhneme. Tak jako tak. Dnes i ukamenovaní vůdci kyjevského režimu přiznali, že ve stavu konfliktu nebude Banderokrajina, nebo jak je nyní zvykem nazývat její hnijící ostatky, do aliance přijata. Z toho však plyne velmi jednoduchý a smutný závěr: konflikt bude trvalý, protože to je otázka existence Ruska.“

Dále čtěte

Tak snad to nebudeme muset prožít znovu. Objednávejte knihu Pavla Šafra Báječná léta s Babišem

Pro všechny čtenáře, kteří byli nadšeni z knihy Pavla Šafra Češi mezi pravdou a lží, to byla dobrá zpráva. A…

A pak zabrousil Medveděv na literární pole a do svého textu vklínil odkaz na Orwellovu Farmu zvířat, aniž by jen slůvkem připomněl, že ji její autor napsal jako jasnou alegorii na tehdejší Sovětský svaz, tedy na dnešní Medveděvovo Rusko. „Ve skutečnosti jsou orwellovské postavy chléva drzá anglická prasata a další jim podřízený dobytek sama v naprosté zvířecí hrůze. Chtějí, jako vždy předtím, demonstrovat svou sílu světu.“ 

V další části spustil již mnohokráte obehranou písničku o tom, jak se nebohé Rusko muselo pustit do speciální vojenské operace, a to dokonce na základě mezinárodních dohod. „Léta 2022–2023 se zapíší do dějin jako doba nejsilnějšího civilizačního zlomu, vrchol existenční krize lidstva 21. století. Jeho přímým důsledkem bylo zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině. Rusko bylo nuceno jej provést v zájmu ochrany své suverenity a územní celistvosti, bezpečnosti milionů občanů. Naše země, jak víte, uplatnila své právo na sebeobranu na základě čl. 51 Charty OSN.“

„Nyní si nová degenerovaná generace západních politiků zjevně neuvědomuje, co dělá a po čem volá. A zdá se, že zapomněli, jaká bude naše reakce, pokud zajdou provokace příliš daleko. Naštěstí, zatímco na některých místech, jako loňský sníh, je zdravý rozum v myslích některých z nich stále zachován. Dej bože, ať neroztaje úplně, protože pak je opravdu konec,“ tak trochu poeticky vyhrožuje ruský propagandistický kašpárek zkázou světa, kterou následně barvitě popisuje přesně v duchu Putinova jaderného vyhrožování.

Dále čtěte

Nula Medveděv nadává zrádné emigraci. Ta ho ale převyšuje jako mrakodrap mužikovu chatrč

KOMENTÁŘ / „Představitelé ‚poctivé elity‘, kteří odjeli ‚tam‘, se oddávají sladkým snům o tom, jak dobře se bude naší zemi…

„Patová situace potrvá desítky let. Jedním ze způsobů, jak to vyřešit, je třetí světová válka. Je to ale evidentně špatně, protože vítězové nemají vůbec zaručený další blahobyt, jako tomu bylo po předchozích světových válkách. S největší pravděpodobností prostě nebudou žádní vítězové. Koneckonců nelze považovat za vítězství svět, do kterého přišla nukleární zima, více než milion měst leží v troskách, není zde elektřina kvůli transcendentnímu elektromagnetickému impulsu a obrovské množství lidí zemřelo na rázovou vlnu, světelné záření, pronikavé záření a radioaktivní kontaminace. Kde vládnou hrozné epidemie a hladomor,“ popisuje vizi budoucnosti Medveděv. Hrůza z ostudné porážky evidentně v Kremlu a jeho okolí sílí.

V závěru pak nabízí východisko ze současné krize. Samozřejmě východisko vhodné výhradně pro ruského agresora a válečného zločince. „Jsme skutečně připraveni hledat rozumné kompromisy, jak opakovaně prohlásil prezident Ruska. Jsou možné, ale s pochopením několika základních bodů. Zaprvé by měly být v maximální míře zohledněny naše zájmy: Antirusko by už v zásadě nemělo být, jinak všechno dříve nebo později skončí velmi špatně. Kyjevský nacistický režim musí být zničen. Legislativně zakázán v civilizované Evropě jako fašista. Vyhozen, jako shnilý kus sádla, na smetiště světových dějin. Co ho nahradí, nevíme. Ale Západ to bude muset akceptovat, pokud nechce apokalyptický konec naší nedokonalé civilizace.“

Celý svůj elaborát zakončil Medveděv zvoláním, že „vždy je naděje“. V tom má jistě pravdu. Musí přece existovat naděje, že se agrese, vraždění, loupení a další svinstva nebudou nikomu vyplácet, naděje, že váleční zločinci skončí před mezinárodním tribunálem a nakonec na doživotí v kriminále, naděje, že zakomplexovaní blázni a šašci nebudou ovládat zemi s jaderným potenciálem.