Nikdo dnes už asi nespočítá, kolik lidí po celém světě se vyfotilo s hashtagem #freesavchenko. Vlastně to není důležité. Stejně tak není důležité, jestli to udělali z přesvědčení, soucitu nebo pocitu vlastní důležitosti, že taky za něco bojují. Podstatné je, že jeden z ukrajinských válečných zajatců zadržovaných v Rusku se vrátil domů. Ostatní ale zůstávají, víceméně bez mediálního zájmu, v ruských věznicích. Savčenková se nevrátila jako zlomený vězeň, ale jako naštvaný voják, připravený bojovat. Otázkou je, co bude dál.

„Budu pracovat především na tom, aby se každý vězeň, který je živý, vrátil živý domů,“ pronesla ukrajinská pilotka a poslankyně krátce po svém návratu. A to je docela velký závazek. „Budeme na Ukrajině žít důstojný život,“ dodala. Což je závazek ještě větší. Na ukrajinskou půdu vstoupila bosa, vzpřímená a s hrdostí. Symbol odhodlání a neporazitelnosti. Přežila přece ruské vězení, ustála soud i náročnou hladovku. A do poslední chvíle nebylo zřejmé, jestli se opravdu vrátí živá, nebo mrtvá.

Podařilo se. Jenže žít realitu a zůstat hrdinou v praxi běžného života může být mnohdy těžší než ve vězení. Otázkou tedy je, kdo s koho. Kdo bude ze směnného obchodu nakonec profitovat. Jestli Rusové, kteří zpět získali své dva elitní vojáky a ukázali demokratickému světu, že jsou svolní k úlevám z „humanitárních důvodů“, nebo Ukrajinci, kteří mají doma odhodlanou hrdinku. Naďa Savčenková vkročila do své vlasti s vysokým kreditem. Nezlomená. Odhodlaná. Naštvaná.

„Všechno bude v pořádku. Jen mě nenechte zkorumpovat, nenechte mě zkazit,“ pronesla. Pravděpodobně si je dobře vědomá toho, že politická realita se ani v kritických chvílích nemění. Vždycky jde o moc a o vliv. Pokud by udělala jako politička chybu, může o kredit těžce nabytý ve vězení přijít lusknutím prstů. A co potom? Na koni by byli Rusové i její kritici.

A potom je tady ještě další rozměr. Nejde jen o Ukrajinu, ale o část demokratického nebo západního světa, který se na stranu ukrajinské pilotky postavil. Sociální sítě zaplavily hashtagy s dnes už snad legendárním heslem FreeSavchenko. Lidé se fotili, demonstrovali, podepisovali petice. To, že je Naďa Savčenková už pár dnů doma, je taky trochu jejich zásluha. Alespoň si to budou myslet. Pokud by na kluzkém politickém ledu uklouzla, bude to pro ně zklamání.

Když to ustojí a zůstane duší víc voják, docela prostě přesvědčený, že jeho povinností je bránit svobodu a vlast, bude to báječné. Ukáže se totiž, že stojí za to vystoupit z komfortní zóny, třeba vstát od televize, načmárat na papír heslo, vyfotit se s ním a fotku sdílet na sociální síť.

Konec konců Savčenková si je toho dobře vědomá. „Děkuju Ukrajincům i lidem po celém světě – lidé představují velkou sílu. Pokud by lid nepromlouval, politici by nejednali. Možná je podstatou demokracie, aby lidé mluvili a politici je vyslyšeli,“ řekla Savčenková po svém návratu.

Jenže i ona je teď političkou a také na ní bude, aby slyšela svůj lid. Snad realita všedního dne nebude tak tvrdá.