Miloš Zeman se ve svém vánočním poselství opřel do těch občanů, kteří protestují proti vládě trestně stíhaného premiéra s podporou komunistů a také do kritických médií. Vykreslil znovu množinu nepřátel, kterou s pohrdáním označil jako „lepšolidi“ v narážce na jejich údajnou namyšlenost. Nechal se tak inspirovat slovníkem proruských a dezinformačních médií, které zjevně považuje za své spojence. Byl to opět takový vysloveně vánoční projev Miloše Zemana, v němž pokračoval v nálepkování a šíření nenávisti. A pak se diví, že mu jeho kritici odpoví přesně podle starého rčení „na hrubý pytel hrubá záplata“.
Na pejorativní nálepce „lepšolidi“ je úsměvná okolnost, že ji Miloš Zeman pronáší s bohorovným výrazem a s dikcí nadčlověka, který se cítí být tak prudce inteligentní, že všechny „lepšolidi“ strčí do kapsy. Miloš Zeman je totiž superlepšočlověk, který ví, jak zatočit s lepšolidmi ve prospěch všech „obyčejných lidí“. A tohle nám říká ultrasnob, který kdysi veřejně urážel české obyvatelstvo výrokem, že má většinově příliš nízké IQ.
Kdyby byl Miloš Zeman opravdu tak inteligentní člověk, jak chce neustále dávat okázale najevo, tak by ve své situaci přestal rozdělovat společnost. Je to nesmyslná a neužitečná hra, která mu možná přináší chvilkové uspokojení, ale jinak nic. Stačilo by opravdu málo, aby se stal normálním prezidentem. Chtělo by to jen docela malinko velkorysosti, trochu tolerance k různosti a obyčejná slušnost. Jenže on toho není schopen.
Problém může být právě v té tolik vyzdvihované inteligenci. Že ji totiž není zas až tak moc.
Kult svého vlastního inteligenčního kvocientu, který nám nadčlověk Zeman neustále vnucuje, má mimochodem zajímavé kořeny. Je to typický rys klasického socialistického fenoménu, který by se dal nazvat „indža z paneláku“. Tito nedocenění inženýři či intelektuálové v době vlády KSČ si potřebovali vytvořit náhražkové parametry při měření vlastní velikosti v době, která neumožňovala ambiciozním mužům dosahovat normální satisfakce v množství vydělaných peněz nebo ve vybudovaných firmách. Proto si tito nešťastníci pořád a do nekonečna hledali náhradní formy, v nichž by se předvedli. Inteligenční kvocient se jim nabízel jako pomoc v nouzi. Někteří dokonce ukazovali legitimaci Mensy, která sdružuje nadprůměrně inteligentní jedince, jako když postižený cestující ukazuje v tramvaji průkaz invalidy. A jiní zase dokazovali neustále všem okolo, jak jsou vlastně neinteligentní, nevzdělaní a ubozí, což jim nesmírně pomáhalo žít hezky. Ukázkovým příkladem tohoto tragikomického rysu osobnosti byl už Zemanův předchůdce Václav Klaus. Ten nevynechal jedinou příležitost, aby nám jako hrdý páv mohl ukázat svůj inteligenční kvocient. Klasický indža z paneláku, který léta jezdil trabantem a pak se stal premiérem a prezidentem republiky.
A tito „nadlidé“ ze socialistických dob tu teď bojují s jakýmisi „lepšolidmi“. Co to je a kdo do té kategorie patří či nepatří, nemá smysl zkoumat. Především by bylo nesmyslné byť jen náznakem přijímat takové dělení společnosti, jaké nám Zeman vnucuje. Společnost je mnohem a mnohem rozmanitější i složitější. A to včetně široké opozice vůči němu.
Chování zakomplexovaných ambiciozních mužů z éry socialismu odnese čas. Tento živočišný druh vyhyne a zůstane nám ve vzpomínce jen jako muzejní exponát zaostalého vývojového druhu. Představme si vycpaného horšoprezidenta v Národním muzeu, u jehož vitríny strávíme tak asi 20 vteřin, a celý vánoční projev Miloše Zemana můžeme s klidem hodit za hlavu.
