Premiér a předseda ODS Petr Fiala a vůdce populistického hnutí ANO Andrej Babiš. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
POLEMIKA / Neviditelná ruka trhu nás fackuje ze všech stran, jak na trhu politických iluzí, tak při nákupu čehokoli, hrazení pronájmů či splácení horentních hypoték. Vládní politici všemu jen zpovzdálí přihlížejí a hlásají prázdná ideologická hesla. Když Francouzům na něco sáhnete, vyjdou do ulic. Totéž podniknou i Poláci, protože jim hrdost a zdravé sebevědomí nedovolí mlčet. Němci hromadně protestují proti extremistům, kdykoli k tomu mají příležitost.
Češi a Slováci většinou svěsí ruce a nechají si padat na hlavu výdobytky trávícího ústrojí. Než by pro sebe a budoucnost svých dětí a vnuků pohnuli zadkem, raději změní názor či usilovně mlčí. Nebo se rozčilují v pohodlíčku své mateřské restaurace či na sítích. To nic nestojí. Jsou zkrátka přizpůsobiví. To však má své následky.
Do ulic…?
Před posledními slovenskými volbami padalo mnoho argumentů, proč nevolit Fica (a ostatní z vládní koalice). V Česku proudí sítěmi mnoho argumentů, proč nevolit Babiše. Kupodivu mezi ty hlavní nepatřilo a nepatří to základní: nebudu volit někoho, kdo uráží druhé, kdo lže, kdo hlásá nenávist a vyvolává tak ve společnosti nesnesitelné napětí, kdo se chová jako jediný majitel pravdy, kdo překrucuje vše, co řeknou oponenti, komu nezáleží na faktech…
Na Slovensku prý zvítězily ekonomické argumenty, protože lidi se chtěli mít lépe než dosud. Avšak při současném zdražování, mj. i kvůli tomu, že Fico a spol. zvýšili DPH, se na náměstích nepohne noha. Slováci na internetu vyčítají své vládě, že si prudce zvýšila platy, zatímco životní úroveň běžných lidí jde po hlavě dolů, ale žádná akce nenásleduje. Tak jak to je? Chtěli se mít lépe? Proč tedy pro to nic nedělají i po volbách?
Češi měli před minulými volbami do sněmovny volbami štěstí, že vznikl spolek Milion chvilek pro demokracii, který lidi na náměstí přivedl a spojil je proti buranství, demagogii, fašounství a populismu, proti politikům, kteří přetvářejí své příznivce na nenávistné a nemyslící stroje, kteří se ochotně vzdávají svých osobností a identity ve prospěch masy.
Vládní ruce v klíně
Před volbami do sněmovny v příštím roce však už tak masivní povstání proti blbosti nemůžeme očekávat, byť stále jde o ochranu a zachování demokracie. Současná vláda se navíc i v tomto ohledu ukázala jako neschopná a nekompetentní.
Inflace sice opadla, ale ceny pronájmů bytů, potravin a dalších produktů a služeb rostou dál, což je neúnosné pro čím dál více lidí. Je to vlastně paradox, ale dnes se kvůli tomu najde mnohem více lidí ochotných se po volbách přizpůsobit než těch, kteří jsou odhodlaní vyjít do ulic.
Jistě, něco zdražuje i Babiš, respektive jeho Agrofert, který má na tvorbu cen obrovský vliv. Avšak jen u sortimentu, který vyrábí (třeba máslo, mléko, vejce, kuřata apod). Zdražuje se však všechno. Co by proti tomu mohla vláda dělat, kdyby její členové nebyli posedlí svou primitivní ideologií? Třeba zastropovat marže u prodeje potravinářských výrobků. Nebo podpořit malá zemědělská družstva a sedláky ve vlastním zpracovávání potravin a následně i vznik husté celostátní sítě družstevních (faremních) prodejen, aby konečně vznikla u prodejců skutečná konkurence.
Odpadl by tak v tomto případě mezičlánek mezi výrobou a kupujícími v podobě vyššího zisku zpracovatelů a prodejců – ten, kdo chce vydělat, by byl jen jeden. Výrobky by proto mohly být levnější, zvláště tehdy, kdyby tím stát svou pomoc podmínil. Řetězce by pak s cenami musely dolů, pokud by si chtěly udržet zákazníky.
Ano, současný prodej (především) potravin nemá s volným trhem nic společného. Za přispění Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který by měl dohlížet, aby tu byla opravdová konkurence, ale nedělá to, si trh rozparcelovaly prodejní řetězce. Ty evidentně jednají ve shodě – snad se na tom ani nemusejí domlouvat, stačí, když sledují ceny těch druhých a přizpůsobují tomu ty své. V nekonkurenčním prostředí žádný z prodejců nemusí zlevňovat. Silná dominace řetězců naopak umožňuje zdražovat bez obav.
Mám na mysli trvalejší zlevnění, nikoli „akce“ na způsob: 1/ zdražení výrobku o 10 korun, 2/ za týden ho prodávat se slevou pět korun z nové ceny a vydávat to za zlevnění, jak toho jsme svědky dnes. Některým zákazníkům to stačí a přizpůsobí se. Zároveň kvůli rostoucí nespokojenosti strmě roste počet revolucionářů, kteří jsou ochotni zbořit třeba Národní muzeum, jen aby dosáhli svého – nejen sundání ukrajinské vlajky, to je jen záminka.
Poučení pro českou vládu: Kdo se dnes přizpůsobí cenám, přizpůsobí se i situaci po příštích volbách, tudíž do ulic kvůli převaze populistů a fašistů nepůjde. A kdo má kvůli tomu vztek, ten tě, milá vládo, volit nebude.
Vesmírné nájmy a ceny bytů
Nejpodstatnější je neustálé zdražování pronájmů bytů, které je pro spoustu obyvatel už dávno za jejich možnostmi. Mladé rodiny se zadlužují kvůli vysokým hypotékám či vesmírným nájmům, a pak nemohou vyjít se zbytkem výdělku. Když přijde o práci jeden z rodičů, rodina se ocitne na mizině, když hned nesežene práci stejně placenou. Důchodci hromadně vzhlížejí k prvnímu populistovi v zemi, protože nikdo jim nedá víc, než on jim slíbí. Populismus však Babišovi usnadňuje vláda tím, že v tomto ohledu pro lidi nic nedělá.
Kde je výstavba dostupného bydlení pro začínající rodiny a samoživitelky/samoživitele? Cenu či nájem těch několika málo bytů, co se postaví ročně, vyžene volná ruku trhu do nebeských výšin. To není dostupné bydlení pro běžné lidi. Ministři dokolečka omílají pohádky, že trh vše sám zařídí, ale voliči v tom žijí a vidí na vlastní oči, jak je to doopravdy.
Přitom stavba dostupného bydlení, dotovaného státem, kraji a obcemi, je pro stát vynikající investice do budoucna, která se mnohonásobně vrátí v podobě vyššího výběru daní, a hlavně díky větší spokojenosti lidí a tudíž i stabilitě režimu. Rodinám zůstane více peněz, budou více nakupovat a udržovat tak volný trh. A pro stavbaře by to byla obrovská příležitost k výdělku a k posílení trhu vyšším růstem.
Mohu se ve svých návrzích na zlepšení situace mýlit, ale kde jsou nápady politiků vládních stran? Premiér namísto účinného konání vymýšlí nesmysly o dohnání německých platů za jedno volební období, namísto toho, aby se v terénu seznámil s tím, že stoupající počet lidí kvůli neschopnosti jeho vlády padá na hubu, a zařídil se podle toho.
Jak se stát imbecilem…
Někdy mám vážně pocit, že ono proklamované vládní pravičáctví je jen výrazem nedospělosti, zamrzlé puberty. Tím nechci podpořit opačnou ideologii, pouze s panem José Ortegou y Gassetem říkám, že „být levicový stejně jako pravicový je jeden z nesčetných způsobů, jež si člověk může vybrat, chce-li se stát imbecilem. Oba tyto způsoby jsou ve skutečnosti formami mravního ochrnutí. Kromě toho přežívání těchto přívlastků nemálo přispívá k ještě většímu zfalšování „reality“ přítomnosti – falešné již jako takové –, poněvadž obracejí naruby politické zkušenosti, k nimž se vztahují, jak to dokládá fakt, že dnes pravice přislibuje revoluce a levice tyranii.“ (Vzpoura davů, 1927/1929, Portál, 2018.)
Shrňme si to. Čím dál méně voličům vadí hrubost, buranství a vyvolávání nenávisti. Klesá ochota lidí proti tomu něco udělat, radši se přizpůsobí, jak to dělali vždy, už za komunistů. Stoupá počet odpůrců liberální demokracie a zastánců autoritativních režimů v čele s Ruskem.
Rozpor mezi tím, co česká vláda v ideologickém rauši hlásá, a žitou skutečností je přitom obrovský a viditelný na první pohled. A právě to dosadí na trůn fašizující prospěcháře, kteří chtějí odstranit demokracii, protože jim brání v rozletu. Tedy stejný hnus, jakému k moci minule pomohli Slováci. Naděje už umřela.
