Jakmile opadne listí a také ostatní vegetace se odebere k zimnímu spánku, je ten správný čas vyrazit na putování po odlehlých místech, kde ještě před několika desítkami let žili lidé, ale pak vládu převzala divoká příroda. Pozdě na podzim však toho porost zakrývá přece jenom o něco méně, takže stopy po někdejších obyvatelích jsou patrnější.

K výpravě po zaniklých obcích, osadách a samotách po Němcích pod Bukovou horou v Českém středohoří můžete využít knižního průvodce, jehož autorem je Petr Karlíček, ředitel Archivu města Ústí nad Labem. Díky němu si užijete nejen poměrně náročnou pohybovou aktivitu, neboť terén je dost kopcovitý a cesty místy méně schůdné.

Půjde také o výlet do historie okořeněný individuálními osudy, pověstmi, kriminálními a katastrofickými událostmi zaznamenanými v tisku či archivních pramenech na přelomu 19. a 20. století.

Oblast leží na hranici tří okresů – ústeckého, děčínského a litoměřického. Zhruba jedenáctikilometrová trasa vede zejména po zelené turistické značce ze Zubrnice, kam lze dorazit vlakem či autobusem, do Malého Března. Během putování narazíte na několik zaniklých sídel po Němcích, kteří odtud nedobrovolně odešli v letech 1945 až 1946.

Pováleční osídlenci, kteří je vystřídali, už si k místu nenašli patřičný vztah. Petr Karlíček zdůrazňuje, že ne všichni sem po válce přišli loupit snadno dostupný opuštěný majetek, ale ty poctivé jednoduše časem odradilo obtížné hospodaření v kopcích a kolektivizace zemědělství, takže na přelomu 40. a 50. let minulého století se přesunuli tam, kde bylo živobytí snazší.

Dále čtěte

Tady podzim předvádí svá nejlepší kouzla. Na cestě pralesem se možná budete i bát

V nejvýchodnější části Krkonoš se ve výšce kolem tisíce metrů nad mořem nachází Dvorský les tvořený z velké části pralesem.

Největším zaniklým sídlem na zelené značce je Vitín. V roce 1887 tu v 17 domech žilo celkem 130 osob. Nacházela se tu škola, hostinec, kaple i hasičská zbrojnice. Do Vitína však nikdy nevedla pořádná cesta, po níž by se i v zimě dokázali lidé dostat do téměř tři kilometry vzdáleného Malého Března. Ve složité krajině zapadané sněhem to často bylo nad jejich síly.

Do údolí ležícího o 300 výškových metrů níže i jindy jen s obtížemi dopravovali produkty, jako byla kůže, mléko, ovoce a maso. Jak vypadal život v obci, kdo v ní bydlel a čím se se živil, se dozvíte v Karlíčkově průvodci.

Víc než jen základy domů

Z opuštěných chátrajících objektů toho ve Vitíně zbylo víc než jen základy, jak jsme zvyklí z mnoha jiných původně německých sídel. Může za to zejména odlehlost, která znemožňovala odvoz „stavebního materiálu“. Když už, tak docházelo spíše k rabování.

Místo s rozvalinami, které postupně splývají s divokou přírodou, má zvláštní kouzlo, které asi nejvíc ocení romantické povahy. Při procházení pozůstatky budov je však třeba být opatrný, neboť nejsou nijak stavebně zajištěny.

Dále čtěte

S „revoluční“ linkou stihnete i adventní trhy. V jakých městech na trase Praha–Gdyně můžete vystoupit?

V polovině prosince se první cestující budou moci svézt novou vlakovou linkou spojující Prahu s polskou Gdyní. Baltic Express bude…

Za celkově zhruba kilometrovou zacházku stojí cesta na Bukovou horu s věží televizního vysílače z roku 1975 vysokou 221 metrů – nejvyšší betonovou stavbou v Česku. Nejrychleji se na vrchol dostanete, když za bývalými Velkými Stínkami odbočíte ze zelené značky přes louku do kopce.

Výhled z Bukové hory obdivovali například rakouský císař Josef II. či německý přírodovědec Alexander von Humboldt, po němž je vyhlídka pojmenována. Turisté sem ve velkém mířili už v první polovině 19. století. V roce 1879 tu vznikl první vyhlídkový pavilon, v roce 1905 pak první útulna a občerstvovna.

Otevírají se odtud výhledy na České středohoří, Lužické hory, Ještědský hřeben, Jizerské hory či Trosky, na západní straně pak do údolí Labe a na panoráma Krušných hor. Na jihu můžete za příznivého počasí spatřit i Prahu.

Otevřít galerii (5)