Mezinárodní obchod byl jedním z nejdůležitějších témat prezidentské kampaně Donalda Trumpa a NAFTA pak pro něj byla hlavním terčem. Používal ji jako jakousi výkladní skříň všeho, co podle něj Ameriku ekonomicky poškozovalo a systematicky vysávalo. Během září se mu podařilo dohodnout nové podmínky vzájemného obchodu s Mexikem a po poměrně ostrém jednání se připojila i Kanada. Smlouvu NAFTA by tam měla nahradit USMCA. Mnozí v tom vidí velké vítězství současného prezidenta. Někteří poukazují na to, že vlastně smlouva moc nemění. Dá se říci, že do určité míry mají pravdu oba tábory.
Předně je nutno říci, že v praktické rovině prezident ještě nemá vyhráno. Dohodu bude s největší pravděpodobností Kongres schvalovat až v novém složení. To může způsobit problémy. Pro své voliče ale bude slavit vítězství i v případě, že by mu dohodu zablokoval demokraty ovládaný zákonodárný sbor. On by mohl oprávněně tvrdit, že dělal, co mohl, dokázal obchodní partnery dotlačit k výhodné dohodě a svést neúspěch ratifikace na své domácí politické protivníky.
Je ale dohoda skutečně takovým posunem a dokáže alespoň snížit schodky zahraničního obchodu s oběma zeměmi, což Trump sliboval? Hlavním rozdílem oproti původní smlouvě NAFTA je platnost. USMCA bude platit jen po dobu šestnácti let. Po šesti letech se představitelé všech tří zemí sejdou a mohou její platnost prodloužit ve stávajícím znění, nebo s dostatečným předstihem zahájit jednání o nových podmínkách. Na papíře jde o rozumný kompromis. Americkému prezidentovi byla časově neomezená platnost NAFTA trnem v oku. Investorům zase mechanismus vyjednávání o dalších případných změnách poskytuje alespoň jistou záruku stability. Na dohodu budou mít všechny strany deset let.
Americkým vyjednávačům se také podařilo dotlačit Mexiko a Kanadu k ústupkům v oblasti autoprůmyslu především co se podílu doma vyráběných součástek týče. Kanada se také zavázala otevřít svůj trh americkým výrobcům mléka. Právě mléko a mléčné produkty se staly jedním z hlavních Trumpových mediálních terčů. Nepřekvapí to, protože nominální cla a ochranářská opatření, která Kanada v tomto odvětví uplatňuje, vyznívají skutečně velice jednostranně. Pro voliče je to tedy vděčné sousto. Faktem ale je, že celkový objem obchodu s mlékem mezi oběma zeměmi je jen asi 600 milionů dolarů ročně a hodnota celého kanadského průmyslu na výrobu a zpracování mléka se odhaduje na něco málo přes 8 miliard dolarů.
To je z hlediska obchodní výměny mezi oběma zeměmi naprostá drobnost. Tady je právě kámen úrazu. Mexiko i Kanada v roce 2017 do Spojených států vyvezli zboží zhruba ve stejné hodnotě, 314 respektive 299 miliard dolarů. Jenže zatímco objem dovozu z Mexika setrvale stoupá, u Kanady naopak od roku 2014 klesá. Schodek zahraničního obchodu USA s Kanadou byl tak i díky tomu v roce 2017 méně než poloviční oproti roku 2014 a zhruba pětinový ve srovnání s předkrizovým rokem 2008. V případě Mexika pak schodek klesnul jen v roce 2009, kdy obě země procházely krizí. Od té doby rok od roku stoupá a už je i vyšší, než před krizí. Schodek s Kanadou tak byl v minulém roce jen asi čtvrtinový ve srovnání s Mexikem.
Právě Kanada se ale stala pro Trumpa výraznějším terčem nazlobených tweetů a mediálních prohlášení. Mexiko totiž s novou dohodou souhlasilo dříve a tak se hromosvodem prezidentovy nespokojenosti stala právě Kanada, s jejímž premiérem jej navíc nepojí nejpřátelštější vztahy. Ekonomické dopady nové dohody lze v tuto chvíli jen těžko odhadovat. Politické škody ale mohou být veliké. Kanada byla a je důležitým spojencem USA v NATO i v G8 a narušení důvěry mezi oběma zeměmi může dalece převážit těch několik miliard, o které se možná díky ochraně domácího autoprůmyslu a vyššímu exportu mléka a mléčných produktů sníží schodek vzájemného obchodu, který by se možná během několika let vyrovnal i bez nových podmínek.
