Až bude po válce s Islámským státem, migranti, nacházející se nyní na území Německa, zvolí návrat zpět domů. Myslí si to alespoň Angela Merkelová. Německá kancléřka, jíž mají někteří občané našich západních sousedů za zlé, že před několika měsíci pozvala uprchlíky do Evropy, dokazuje, že její, za každou cenu pozitivní přístup, se nezměnil. Těžko však odhadnout, zda to důrazná politička myslí vážně, nebo se pouze snaží už dost frustrovanou část Němců přesvědčit o dobrém konci migrační krize.

Merkelové se nedá upřít snaha o to se čelem postavit problému, jehož obří rozměry svými výroky a činy pomohla způsobit. Jde se dokola dohadovat o tom, jak prezentovat výrok kancléřky, kterým měla vyslat do světa pozvání lidem ohrožených válkou, aby neváhali skrýt se před hrozbou v Německu. Merkelová určitě nechtěla, aby se v Kolíně nad Rýnem na Silvestra ženy bály obtěžování nebo aby v několika městech selektovali, kdo může do bazénu. K těmto událostem ovšem došlo a nejde přehlížet, že na nich mají svou „zásluhu“ migranti.

Přesně tak, migranti. Ne uprchlíci. K těm, kteří opravdu utíkají před hrozbami, které je ohrožují na životě v Sýrii nebo Iráku, se totiž přidalo několikanásobně víc takzvaných ekonomických migrantů a dnes už je jasné, že i několik desítek zločinců a teroristů. Ty určitě nikdo nezval a o nich asi toužebně mluvila Merkelová, když zmiňovala návrat přistěhovalců do rodných zemí. Je ale jasné, že tito nepřizpůsobivci určitě nebudou chtít opustit zemi, kde jim nabídli vysoké sociální příspěvky a pro ty, kteří se nepřipojí ke gangům, jež v Německu působí už několik let, najdou i práci.

Těžko si tedy představit situaci, že tito lidé jedou zpět do Sýrie, aby zde pomáhali budovat nový stát, který by měl vzniknout po vymýcení Islámského státu. Stejně ale nebudou spěchat ani skuteční uprchlíci, na něž doma nečeká nic, na co by se mohli těšit. Stačí se podívat do historie a je jasné, že Merkelové výrok je spíš zbožným přáním než konstatováním faktu.