K čemu by vedla kapitulace Ukrajiny, ukázali ruští okupanti názorně již v roce 2022 v Buči. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Bizarní doporučení Brazílie, Číny, Vatikánu a dalších zemí o přežití bojující Ukrajině ukazuje, že si ony přemoudřelé státy vůbec neuvědomují realitu ruské vojenské agrese. Ta doporučení fantazírují o nesmyslech o nutnosti přechodu Ukrajinců na partyzánskou válku. Přitom ten sbor nevidí – či nechce vidět –, že jimi navrhovaný postup by vedl k masakrům ukrajinských civilistů, na kterých by se okupanti mstili za své ztráty způsobené partyzány.
Autoritativní server foreignaffairs.com publikoval článek o jistě dobře míněné iniciativě řady zemí, které se pokoušejí Ukrajincům z kanceláří radit, jak na bojišti porazit ruské okupanty. Naivita a nekompetentnost těch doporučení jsou do očí bijící.
„Válka na Ukrajině vstoupila do svého třetího jara a vedoucí představitelé Brazílie, Číny, Vatikánu a dalších zemí vyzvali Ukrajinu k jednání s Ruskem. Ukrajinské síly pravděpodobně neprorazí opevněné ruské linie, tvrdí a Kyjev by měl uznat realitu ruské územní anexe. Ukrajina musí upravit způsob organizace, vybavení a uvažování o válce a vyměnit čelní konfrontaci s ruskými silami za asymetrický partyzánský přístup. Porazit Rusko bude vyžadovat přeorganizovat ukrajinské síly na vedení delší vyčerpávající války za použití asymetrické partyzánské taktiky. Reorganizovaná ukrajinská armáda by byla strukturována spíše na malé nezávislé skupiny než na velké brigády. Tyto nepravidelné síly by byly rozmístěny po celé zemi, místo aby byly soustředěny v jedné nebo dvou centrálních oblastech. Tyto skupiny by s podporou ukrajinských a západních zpravodajských služeb identifikovaly a napadaly zranitelné ruské cíle a poté by se ztratily zpět mezi obyvatelstvem a v terénu – kde by pro ruské síly bylo obtížné je zaměřit –, aby se omezily ztráty personálu a vybavení. Skupiny by rovněž pomáhaly vytvářet síly odporu na sporných územích. Tento druh asymetrické války je osvědčenou strategií, jak slabší protivník postupně poráží silnějšího protivníka. Minimálně získá čas na to, aby se slabší strana obnovila a vydržela do příznivějších politických nebo operačních podmínek, jako je rozšířená mezinárodní podpora nebo domácí nepokoje v silnějším státě. Jak se Spojené státy naučily v boji proti asymetrickým silám v Afghánistánu a Vietnamu, tento přístup je účinný – a demoralizující,“ píše se v textu.
Hloupost nebo naivita – ve válce je mezi těmi slovy rovnítko – navrhovaného řešení ukazují, že si ty iniciativní a přemoudřelé země nedokážou ruskou mentalitu vůbec představit.
Špatná americká zkušenost s partyzány
Spojené státy mají s partyzánským bojem ty nejhorší zkušenosti. Obrovské ztráty způsobovali partyzáni americké armádě ve válce ve Vietnamu, v Iráku a samozřejmě také v Afghánistánu. Tam byl partyzánský (případně guerillový) boj proti armádám západních zemí tak intenzivní, že jejich transportéry nemohly sjet z asfaltu. Všude byly miny.
Tyto zkušenosti však rozhodně nejsou převoditelné do reality ruské války proti Ukrajině, do reality, ve které pro Rusy neplatí civilní ani vojenské zákony. Do války, kdy se okupanti zcela běžně dopouštějí válečných zločinů na civilistech, útočí na civilní infrastruktury, bombardují obchodní centra či nádraží plná civilistů. Knížecí rady z Brazílie a Vatikánu jistě mohou budit dojem, že se příslušné vlády zamyslely a chtějí Ukrajincům pomoci.
Ve skutečnosti by však Ukrajinu, kdyby tomu mudrování naslouchala, čekaly děsivé civilní ztráty a vraždění civilního obyvatelstva srovnatelné s hladomorem, který Rusové na Ukrajině záměrně a cílevědomě vyvolali ve třicátých letech dvacátého století. Nevím, zda jsou ty knížecí rady z Číny a Brazílie myšleny vážně, nebo zda tamní vlády jen chtějí mezinárodní veřejnosti vykázat mírotvornou aktivitu. Každopádně jsou ty rady nesmyslné, hloupé, naivní a jejich uposlechnutí by vedlo k obrovským ztrátám na životech ukrajinských civilistů. Na nich by se totiž Rusové systematicky mstili za ztráty způsobené ukrajinskými partyzány.
My Lai varuje
Ani armády civilizovaných zemí se ještě před padesáti lety nedokázaly vyhnout masakrům civilního obyvatelstva jako odplaty za partyzánský boj. Ve vietnamské obci My Lai se odehrála masová vražda cca 350 – 500 neozbrojených vietnamských civilistů včetně žen a dětí. Masakru se dopustili v průběhu války ve Vietnamu američtí vojáci z 23. pěší divize 16. března 1968. Američané se domnívali, že lidé v osadě poskytují zázemí 48. praporu Vietkongu. To byla partyzánská armáda s oficiálním názvem „Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu“. Vietkong způsoboval Američanům v partyzánské válce, kterou proti nim vedl, velké ztráty – a tak se američtí vojáci pomstili.
Masakr v My Lai vedl ke globálnímu poklesu autority americké armády, zbavil americkou stranu legitimity v její válce ve Vietnamu a jeho mediální reflexe přispěla k ukončení vietnamské války. Velitel vraždících vojáků sice byl později v USA odsouzen na doživotí, ale byl krátce po rozsudku omilostněn. Přesto masakr v My Lai přispěl k restrukturaci americké armády a k maximální ostražitosti před recidivou podobného jednání.
Žádného srovnatelného vraždění civilistů se od té doby americká armáda skutečně nedopustila, přestože USA od té doby vedly řadu válek. I když došlo ze strany amerických vojáků ke zločinům na civilistech, symbolem se stalo mučení ve věznici Abú Grajb v Iráku, šlo o individuální excesy. Ty byly – když vyšly najevo – souzeny jako každý jiný kriminální čin. Žádnou srovnatelnou restrukturací jako US Army ruská armáda rozhodně neprošla a masakry ukrajinských civilistů včetně žen a dětí v Buči a dalších městech na Rusy okupovaném území Ukrajiny jsou běžným chováním Putinových okupačních vojsk.
Smrt by si zas říkala Engelchen
Ladislav Mňačko byl významný slovenský spisovatel moravského původu. Po příchodu okupačních vojsk Sovětského svazu a dalších „bratrských zemí socialistického tábora“ do Československa v roce 1968 se Mňačkovo dílo přesunulo do trezorů, mezi zakázané knihy, které nebyly v souladu s oficiálním konceptem husákovského socialismu. Jejich sílu dobře ilustruje skutečnost, že i po pádu komunistického režimu jsou na rozdíl od řady tehdy protirežimních knih sdělné a mají co říct čtenářům i v roce 2024.
Mňačko je nejpřekládanější slovenský spisovatel – jeho knihy byly přeloženy do 26 jazyků. Jeho nesmrtelná kniha „Smrt si říká Engelchen“ je mimořádně děsivý psychologický román z druhé světové války, který se odehrává na pozadí tragédie obce Ploština. Partyzáni na Moravě, na Slovácku, přepadnou německý konvoj a při útoku zabijí německého generála. Skrývají se v obci Ploština, ale dva nacističtí konfidenti, kteří se do skupiny infiltrují, o roli obce informují nacisty. Ti, aby se pomstili za přepad konvoje – je s nimi i slovenská speciální protipartyzánská jednotka SS „Einheit Josef“ – Ploštinu 19. dubna 1945 obsadí, všechny muže upálí v jedné z chalup, do které je nahnali, a pak vypálí celou dědinu.
Německý a ruský nacismus jsou téměř identické zrůdné režimy. Jsou si podobné až do takových detailů, že němečtí nacisté používali symbol hákového kříže, zatímco nacisté ruští používají symbol kolovratu. Dvou hákových křížů přes sebe. Proto – a nejen kvůli symbolům, ale především s přihlédnutím k válečným zločinům ruské okupační armády – by „sborem chytrých zemí“ navrhovaná partyzánská válka Ukrajinců na Rusy okupovaných územích vedla k podobnému, ne-li horšímu vraždění, než proběhlo v Ploštině.
„Sbor chytrých zemí“ vůbec nechápe, že v případě jimi navrhované partyzánské války, kdy by se ukrajinští partyzáni skrývali mezi civilisty na ukrajinském venkově, by docházelo k opakovaným bestiálním masakrům ukrajinských civilistů. Lidí, kteří by partyzánům poskytovali zázemí, a samozřejmě i lidí, o kterých by si ruští okupanti jen mysleli, že partyzánům pomáhají.
Ta „mírotvorná“ iniciativa doporučující Ukrajincům partyzánský boj je naprostý nesmysl. A asi málokdo ví, zda svůj návrh ty „mírotvorné“ země myslí vážně, nebo zda jde jen o mediální exhibici. Každopádně platí – uposlechnout té rady by pro Ukrajinu znamenalo vydat statisíce ukrajinských civilistů bezuzdnému ruskému teroru, jaký Putinovi vojáci předvedli v Buči.
