Chudák Ransdorf. Mohlo to dopadnout lépe. Mohl to dotáhnout dál. Vždycky jsem byl proti tomu, aby se komunisté podíleli na moci pod záminkou jejich kultivace. Člověk nepotřebuje moc, aby se kultivoval. Jednou už měli komunisté moc všechnu a kultivace drhla snad i v laboratorních miskách. Stát není simulátor nějaké hry, abychom si na něm nezávazně zkoušeli, jak to dopadne.
Na druhou stranu je nejspíš pravda, že komunisté podílející se na vládě, třeba nějaké Paroubkově, by se zkompromitovali a třeba by o tři – čtyři procenta přišli. Stačilo by do vlády dát lidi jako Dolejš a Ransdorf. Je otázka, jestli to za ty škody stojí, ale už jsme zažili ledacos. Oba jmenovaní jsou stejně jen něco jako figuríny do komunistické výlohy. Taky Kateřina Konečná, abychom na to v rámci kvót na ženy nezapomněli.
Jak napsal kdysi kolega Steigerwald, cituji volně, kdyby se komunisté zase dostali k moci, Ransdorf bude první, kterého pověsí. Protože takové intelektuály bolševici nepotřebují. Zbytečně to pak zdravému jádru komplikují.
Poslední otázka je, čeho by Ransdorf mohl být ministrem. Protože je filozof, tak školství a kultury a lidských práv. Nejlepší by byla ta lidská práva, tam už u nás nejde moc co zkazit a dělat to může každý. Třeba by se dalo bojovat za práva českých indiánů a proti českým ropným plošinám. Tomu se zatím na základě učení Karla Marxe (mladého) nikdo nevěnoval.
Komunistům ovšem dnes po kauze s bankou a jejich europoslancem nic nezávidím. Kromě sebejistoty.