Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických Nancy Pelosiová FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Telefonát mezi prezidenty Spojených států a Číny podle předpokladů nic podstatného nevyřešil. To koneckonců už podle vyjádření americké administrativy nebylo jeho cílem. Tím byla spíš snaha zmírnit momentální napětí mezi oběma zeměmi, a především předejít omylům a chybným odhadům, které by mohly vyústit v otevřený konflikt mezi Washingtonem a Pekingem. Čína v posledních letech stupňuje frekvenci i rozsah cvičení v okolí Tchaj-wanu a naznačuje, že je ochotna ostrov ovládnout i silou. Prezident Biden řekl, že v případě napadení ostrova jej Spojené státy budou bránit, což ale vzápětí mírnil mluvčí Bílého domu s tím, že stále platí americká pozice strategické nejednoznačnosti. Teď se spekuluje o tom, že by na oficiální návštěvu ostrova měla přijet předsedkyně americké sněmovny Nancy Pelosiová. Peking jako obvykle v podobných situacích vyhrožuje blíže nespecifikovanými odvetnými kroky.
Je třeba jasně říci, že současné vyhrocené vztahy mezi oběma velmocemi nejsou záležitostí posledních týdnů či měsíců. Ani oficiální návštěva předsedkyně sněmovny, která je v americkém politickém systému třetí nejdůležitější figurou po prezidentovi a viceprezidentovi, sama o sobě není příčinou zvýšeného napětí. Na vině je rostoucí čínská asertivita a agresivita, kterou lze pozorovat minimálně od začátku druhého funkčního období prezidenta Si Ťin-pchinga.
Částečně je to tím, že se Peking cítí silnější než v minulosti. Když například na Tchaj-wan v roce 1997 zavítal tehdejší předseda americké sněmovny Newt Gingrich, Čína žádné výhrůžky do světa nepouštěla. To v roce 2020, kdy ostrov navštívil ministr zdravotnictví Alex Azar, už komunističtí funkcionáři a jimi kontrolovaná státní média hrozili ostrou reakcí. Nakonec došlo k provokaci, kdy čínské bojové letouny překročily dělicí linii v polovině úžiny oddělující ostrov od pevniny.
Hongkong, Ujghurové a lidská práva
V posledních dvou až třech letech se pak také zesílilo utahování šroubů v samotné Číně. Peking porušil svůj vlastní závazek, že v Hongkongu, který mu Británie vrátila v roce 1998, nebude zavádět čínský politický systém. Po brutálním potlačení demonstrací proti zákonům, které by čínským úřadům umožňovaly stíhat občany Hongkongu, došlo k naprostému ovládnutí tamních institucí pročínskými loutkami.
V provincii Sin-ťiang pak komunistický režim provádí genocidu muslimského obyvatelstva z etnika Ujghurů a podobně jako předtím Tibet zaplavuje celou „autonomní“ oblast přistěhovalci z řad etnických Han Číňanů. Provozuje ohromné koncentrační tábory, které nazývá převýchovnými. Provádí masové sterilizace a snaží se naprosto zlikvidovat původní kulturu. Je ironické, že země používající tyto brutálně koloniální metody svou propagandu v Africe staví na odmítání západního neokolonialismu.
Ovládnout Tichomoří
V zahraniční politice Peking také přitvrdil, a to jak rétoricky, tak reálně, a nejedná se zdaleka jen o otázku Tchaj-wanu. Stupňuje tlak na Japonsko a Austrálii, s níž dokonce vede celní válku. Staví další vojenské základny v Jihočínském moři, které si nárokuje v rozporu s mezinárodním právem jako své výlučné vlastnictví. Amerika začala pod prezidentem Bidenem cíleně budovat koalici zemí, které rozpínavost Číny ohrožuje.
Projekt je ale zatím teprve v počátcích a mnohé země krom ohrožení Čínou vlastně nic dalšího nespojuje natolik, aby se dokázaly skutečně sjednotit. I proto možná Si Ťin-pching může mít pocit, že je potřeba jednat co nejdříve, než se Americe podaří vybudovat skutečně široké a funkční spojenectví, jehož součástí budou například Indie, Japonsko, Austrálie, ale které budou podporovat i evropské země, především Británie, Francie a Německo.
Riziko konfliktu je malé, ale roste
Zároveň je ale třeba říci, že faktory, které Peking vedou k ostražitosti a hovoří naopak proti přímému konfliktu s USA, pořád převažují. Čína zažívá nelehké období, co se ekonomiky týče. Covid a současné zpomalování světové ekonomiky v důsledku ruské agresivní války proti Ukrajině dopadají i na říši středu. Neochota čínských firem, mnohdy vlastněných státem, pomoci Rusku obcházet sankce dodávkami nesvědčí zrovna o tom, že by Peking byl ochoten jít do přímého, byť jen ekonomického konfliktu s Washingtonem.
Proto asi ani případná návštěva Nancy Pelosiové nebude rozbuškou onoho roky doutnajícího napětí. Nelze ale vyloučit, že dojde k provokaci, která se vymkne. Do oblasti míří svaz amerického námořnictva vedený letadlovou lodí USS Ronald Reagan třídy Nimitz. Pokud by se například čínské stíhačky přiblížily k letadlu s předsedkyní sněmovny, jak naznačují některá čínská média, pak by snadno mohlo dojít k incidentu, který by mohl rychle eskalovat do ohromného konfliktu. Lze doufat, že i když zrovna tohle oficiální zprávy o telefonátu obou prezidentů nezmiňují, tak o tom spolu prezidenti obou zemí mluvili.
