André Ventura FOTO: Flickr.com
FOTO: Flickr.com
KOMENTÁŘ / Pouhý den zbývá do předčasných parlamentních voleb v Portugalsku – desetimilionové zemi na západním okraji Evropské unie, které od roku 2015 vládnou socialisté v čele s premiérem Antóniem Costou. Zatímco poslední dvoje volby Socialistická strana (PS) zcela opanovala (v roce 2022 dokonce s více než 41 procenty), letos by měla být situace napínavější.
Průzkumy po korupčním skandálu Costových blízkých spolupracovníků předpovídají spíše těsné vítězství středopravicové koalici, skutečně raketový růst však zaznamenala především strana Chega (v překladu „Dost“) někdejšího sportovního komentátora Andrého Ventury, kterou politologové řadí k populistické krajní pravici.
Chega se bojem proti imigraci nebo apelem na zachování tradiční rodiny podobá mnoha jiným podobným uskupením, která v posledních letech posilují napříč skoro celou Evropou. V některých důležitých ohledech se od nich ale liší, především extrémně kritickým postojem vůči Rusku, nebo naopak smířlivějším vztahem k Evropské unii.
Největší skokan
Předčasné volby se v Portugalsku konají kvůli policejnímu vyšetřování možné korupce při udělování koncesí na těžbu lithia a dalších zakázek na státní projekty, které se zatím přímo dotklo vedoucího úřadu vlády a ministra pro infrastrukturu, ale dost možná nakonec zasáhne i samotného Costu. Dlouholetý premiér kvůli této aféře v listopadu oznámil rezignaci na post předsedy vlády i šéfa Socialistické strany (PS) a prezident Marcelo Rebelo de Sousa vzápětí rozpustil parlament a vyhlásil na březen nové volby.
Costa zůstává premiérem až do sestavení nové vlády, socialisty však do voleb povede ekonom a někdejší ministr Pedro Nuno Santos. Průzkumy přesto nejsou od vypuknutí korupční aféry pro Socialistickou stranu příliš pozitivní: podpora PS se v mnoha měřeních propadla pod 30 procent a v únoru se zdálo, že má k vítězství nakročeno spíše opoziční Demokratická aliance (AD), kterou sestavily tradiční strany napravo od středu.
Největší nárůst popularity ovšem zažívá krajně pravicová Chega, jež vznikla teprve v roce 2019 a v posledních volbách získala pouze sedm procent hlasů – zato letos se v průzkumech blíží ke dvacetiprocentní hranici. „Nemůže být pochyb o tom, že Chega v příštích volbách velmi posílí a přinejmenším zdvojnásobí svůj volební výsledek,“ odhaduje Miguel Carvalho z portugalského týdeníku Visão.
Důvodem tohoto úspěchu je do velké míry rostoucí popularita mezi mladými voliči, které se daří oslovovat prostřednictvím sociálních sítí, a zároveň jakási politická neotřelost. Zatímco Chega je v podstatě úplně nová strana s neokoukanými tvářemi, socialisté a strany Demokratické aliance se v Portugalsku střídali u moci v podstatě nepřetržitě od karafiátové revoluce v roce 1974.
Například politolog Riccardo Marchi proto Chegu definuje primárně jako „protestní a populistickou stranu“, která se prezentuje jako „hlas lidu proti zkorumpované politické a ekonomické elitě“. To rezonuje mezi mladšími voliči, kteří touží po změně, zatímco starší elektorát se ještě stále věrně drží tradičních stran.
Proti imigraci
Portugalská Chega v celé řadě aspektů připomíná podobné pravicově populistické projekty, které postupně získávají na popularitě v mnoha státech Evropské unie – ať už jde o Národní sdružení Marine Le Penové ve Francii, Alternativu pro Německo, nebo třeba Vox v sousedním Španělsku. V základu stojí na boji proti imigraci a zároveň proti tradičním politickým stranám na pravici i levici, které Chega označuje za zkostnatělé, zkorumpované a vzájemně od sebe takřka nerozlišitelné.
Kritický postoj k imigraci dobře vystihuje jedno z volebních hesel strany, kterým je: „Portugalsko potřebuje více Portugalců.“ Imigranti, kteří pocházejí z drtivé většiny z bývalých (a dodnes portugalsky mluvících) kolonií v Jižní Americe a Africe, jsou obviňováni ze zneužívání sociálních dávek, z dalšího zdražování už tak nedostupných nemovitostí nebo z toho, že do země zatahují obchod s drogami a kriminalitu obecně.
Imigrace, která v posledních letech opravdu narůstala, je podle předsedy Ventury „nekontrolovaná, absolutně bez kritérií a ve velké míře probíhá bez vědomí příslušných autorit“. S tím Chega plánuje skoncovat prostřednictvím zavedení imigračních kvót, zrušením zjednodušených podmínek pro přistěhovalectví z portugalsky mluvících zemí nebo skrze podmínění přijímání sociálních dávek alespoň pěti lety strávenými prací v Portugalsku.
Chega není ve svém odporu vůči imigrantům zdaleka tak radikální jako například Geert Wilders v Nizozemsku, který navrhoval rovnou úplné zastavení příjímání cizinců – Ventura mimo jiné podporuje kvalifikovanou imigraci. Portugalsko je ale na druhou stranu proti Nizozemsku ve velmi rozdílné situaci, historicky jde totiž zejména o zemi masové emigrace do zahraničí, která se periodicky opakuje při každé větší ekonomické krizi.
Například mezi lety 2011 a 2014 Portugalsko opustilo na půl milionu lidí, z nichž nemalá část odcházela do jiných portugalsky mluvících zemí. V době relativní prosperity se ale situace obrací – dnes v Portugalsku žije skoro milion osob narozených v zahraničí, mezi kterými tvoří zdaleka největší skupinu Brazilci. Krajní pravice ovšem počty přistěhovalců často extrémně nadhodnocuje: Ventura například v jedné předvolební debatě tvrdil, že ve městě Braga žije bezmála třetina imigrantů, ve skutečnosti je přitom jejich počet více než čtyřikrát nižší.
Trochu jiná krajní pravice
Chega se jiným krajně pravicovým stranám v Evropě podobá i v odporu vůči údajné „genderové ideologii“ nebo v prosazování tvrdého postupu proti zločineckým organizacím a překupníkům drog – Ventura mimo jiné protestuje proti nedávné dekriminalizaci syntetických drog, kterou prosadila levicová vláda. Ve výrocích některých jejích představitelů včetně samotného předsedy jsou čas od času slyšet také výroky a návrhy hraničící s xenofobií, a to v západní Evropě poněkud neobvykle zvláště směrem k místní romské komunitě.
Konkrétně s Le Penovou a ostatně i třeba s Andrejem Babišem pak stranu spojuje populistický sociální apel: Chega bez ohledu na dopady na státní rozpočet volá po radikálním zvýšení minimální mzdy a minimálního důchodu. Minimální mzda je skutečně v Portugalsku o více než tři sta eur nižší než v sousedním Španělsku, a to samé platí o penzi. Španělská životní úroveň je ale zároveň podstatně vyšší než ta portugalská a tamní hospodářství je i o něco méně zadlužené.
Portugalská krajní pravice se však přece jen v některých důležitých ohledech od svých evropských partnerů liší – mimo jiné nemá na rozdíl od podobných stran ve Španělsku, Itálii nebo Francii tendenci glorifikovat autoritářskou minulost, nevystupuje příliš razantně proti Evropské unii a v neposlední řadě vůbec nevzhlíží k Rusku.
Pro geograficky vzdálené Portugalsko je kupodivu příznačná významná podpora veřejnosti Ukrajině, a to platí i pro většinu politické scény včetně právě strany Chega, která například v parlamentu prosazovala označení Ruska za „teroristický stát“. K Putinově Rusku má v zemi blízko pouze část extrémní levice, která je v této otázce rozdělená na idealisty vyjadřující solidaritu s napadenou Ukrajinou a nostalgiky po sovětských časech.
Neobvyklý je rovněž fakt, že se Chega přes svůj protiimigrantský program stala nesmírně populární mezi nejpočetnější částí přistěhovalců, tedy Brazilci. André Ventura ještě v roce 2020 označoval Brazilce za „ignoranty“ a stranu opustilo několik výrazných osobností brazilského původu kvůli údajným xenofobním útokům ze strany některých členů. Jenže předseda strany v tomto ohledu změnil kurz a dnes veřejně prohlašuje, že Brazilce vítá.
„V případě Brazilců je to jinak,“ tvrdí Ventura. „Pocházejí totiž ze stejného židovsko-křesťanského civilizačního okruhu. Není možné je srovnávat třeba s lidmi, kteří přicházejí z Pákistánu, Indie, Bangladéše nebo Afghánistánu. Je to jiné, musíme k tomu tedy přistupovat jinak.“ Nutno ovšem dodat, že přistěhovalců z těchto zemí žijí v Portugalsku pouze desítky tisíc a velká část útoků s rasovým nebo xenofobním podtónem je směřovaná právě proti často opovrhovaným Brazilcům.
Může být ve vládě?
Chega je v tuto chvíli na portugalské politické scéně nejen relativně nová, ale zároveň do velké míry ostrakizovaná strana. Představitelé Demokratické aliance se uzavření otevřené koalice s ní spíše brání a její volební lídr Luís Montenegro vylučuje spolupráci se stranami i politiky s „extremistickými, xenofobními, rasistickými nebo populistickými názory“.
Volební matematika ovšem téměř s jistotou vylučuje naději na sestavení jiné pravicové koalice než právě s alespoň tichou podporou Venturovy strany – Demokratická aliance podle většiny průzkumů nemá dost síly na to, aby mohla jako v minulých letech (naposledy mezi lety 2011 a 2015) vládnout bez dalších partnerů. Stejně tak by ani PS pro případnou většinu nezbývalo než se stejně jako v roce 2019 spojit s radikály z Levého bloku a možná i dlouhodobě upadajícími komunisty.
V podstatě jedinou alternativu pro vládu pravice nabídli právě socialisté, kteří by podle některých vyjádření byli ochotni umožnit AD v případě volebního vítězství sestavit menšinovou vládu. Nepřinesli už ale žádnou vidinu dlouhodobé spolupráce alespoň na klíčových opatřeních, jako je třeba každoroční sestavování rozpočtu nebo prosazování nejdůležitějších zákonů.
Dohoda o toleranci mezi socialisty a pravicí má sice v Portugalsku dlouhou tradici, v dnešní době by ale představovala pro Chegu ideální scénář pro budoucí růst – dokonale by totiž potvrzovala Venturovo opakované tvrzení o tom, že mezi oběma tradičními stranami nepanují žádné významné rozdíly. Dá se tedy očekávat, že by jakákoli forma tolerančního paktu přinesla nejen nestabilní vládu, ale zároveň i další posílení krajní pravice v Portugalsku.
