Do kin vstupuje film o vojevůdci a státníkovi, před nímž se chvěla celá Evropa

Pařížská katedrála Notre-Dame ožívá toho prosincového dne roku 1804 pompézní korunovací. Přítomní s údivem pozorují počínání nového císaře Francie. V purpurově sametovém plášti, podšitém hermelínem, a s olivovým věncem na hlavě se nechá pomazat od papeže Pia VII. Během slavnostní mše pak ale vystoupí k oltáři, sejme z něj císařskou korunu, otočí se k papeži zády a sám si ji položí na hlavu. Druhou, menší korunu pak umístí na hlavu císařovny Josefíny. Zaskočený papež se zmůže jen na zdvihnutí ruky v žehnajícím gestu. Napoleon I. dal právě celé zemi i světu jasně najevo, z čí vůle se stává císařem.

Uctívaný i nenáviděný, pokrokový státník i bezohledný tyran, největší vojevůdce i největší poražený. Nejobávanější muž své doby a na sklonku života i ten nejosamělejší. Tím vším byl Napoleon I. Bonaparte, jedna z nejkontroverznějších postav dějin lidstva, která dodnes vzbuzuje obdiv i odpor. U nohou mu ležela celá Francie, Evropa se před ním třásla, jeho moc sahala až do Afriky a Asie. Aby pozvedl svou zemi i sebe samého, šel přes mrtvoly. Doslova. Jen Francouzů zemřelo v napoleonských válkách více než milion.

Hoch s ostrými pěstmi

Začátek jeho životního příběhu přitom ani trochu nenapovídal, do jakých výšin se probojuje. Narodil se jako Napoleone Buonaparte v srpnu roku 1769 na Korsice do drobné šlechtické rodiny. Otec pracoval jako poradce u královského soudu. Nevydělával příliš, rodina s celkem osmi dětmi musela žít velmi skromně, ale nouzí netrpěla. Chlapec měl odmalička sklon k hádkám a rvačkám. Nikoho se nebál, ba naopak, jeho sourozenci se obávali jeho. Jednoho tloukl, druhého škrábal, třetího kousal. A pro jistotu ještě na všechny žaloval. „Tato vychytralost mi přinášela značný prospěch, protože jinak by mě matka byla za mou zálibu ve rvačkách přísně potrestala a nikdy by byla nestrpěla mou útočnost,“ vzpomínal Napoleon už jako dospělý.

Když mu bylo devět let, odvezl ho otec i se starším bratrem Josefem do Francie. Studia vojenské školy a knihy o vojenské historii ho nadchly. Po roce na prestižní vojenské akademii se coby šestnáctiletý mladík stal podporučíkem dělostřelectva. A odtud šplhal…