Horace Vernet: Napoleon v bitvě u Friedlandu (1807). FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
HISTORIE / Události života vojevůdce a císaře Napoleona Bonaparta jsou dost známé. Málo se ale ví, že závěr jeho života mohl proběhnout jinak a nemusel skončit ve vyhnanství na ostrově Svatá Helena.
Napoleonovu pokusu odebrat se po porážce u Waterloo za oceán se věnuje článek Robina Catalana na stránkách BBC. Autor zmiňuje, že na počátku 19. století žily v New Orleans tisíce francouzských přistěhovalců a Bonapartových věrných. „V té době existoval v podstatě Napoleonův kult,“ říká Karen Leathemová, historička ze Státního muzea v Louisianě.
Jedním z oddaných byl i Nicolas Girod, který se narodil v Savojském vévodství. Do New Orleansu přijel v době, kdy byl pod španělskou koloniální nadvládou (1763-1803). Girod se živil jako hostinský a pašerák a dotáhl to na úspěšného komisního obchodníka a v roce 1812 byl zvolen starostou New Orleansu, kde si nechal postavit velkolepý dům, který je dnes známý jako Napoleon House.
Napoleonovi naopak štěstí nepřálo. Po katastrofální invazi do Ruska v roce 1812 byl Napoleon v roce 1813 poražen koalicí Velké Británie, Ruska, Rakouska, Pruska a Švédska, pak abdikoval a byl vypovězen na italský ostrov Elba. Odtamtud uprchl a snažil se opět chopit moci. Nakonec byl poražen v bitvě u Waterloo.
Podle knihy Louise Antoina Fauveleta de Bourrienne Vzpomínky na Napoleona Bonaparta se Napoleon v roce 1815 svěřil příteli hraběti de Lavallette: „Když se jim nelíbí, že bych zůstal ve Francii, kam mám jít? Do Anglie? Tam by můj pobyt byl směšný nebo znepokojivý… Amerika by byla vhodnější; tam bych mohl žít důstojně.“
Z korespondence mezi Napoleonovým mladším bratrem Lucienem Bonapartem a Emmanuelem-Augustinem-Dieudonné-Josephem, hrabětem de Las Cases, vyplývá, že Napoleonův původní plán byl uchýlit se na břehy řek Mississippi nebo Ohio. Když se dozvěděl, že ho jeho bratr Joseph předběhl u amerických břehů, prohlásil: „Kdybych byl na jeho místě, do roka bych ve španělské Americe vytvořil velkou říši.“
Napoleon stále snil o emigraci do Ameriky a pověřil své zaměstnance, aby začali balit knihy z jeho rozsáhlé knihovny k odeslání. Požádal také francouzskou prozatímní vládu, aby mu připravila fregatu, na které by se mohl vydat do Ameriky.
„Písemný rozkaz kapitánovi lodi nikdy nedorazil a Napoleon se dostal jen k centrálnímu západnímu pobřeží Francie. Po několika dnech strávených pokusy pověřit různé kapitány, aby ho dopravili do Spojených států, byl zajat Angličany a podruhé vypovězen na přísně střežený ostrov Svatá Helena v jižním Atlantiku,“ uvádí se v článku.
V New Orleans byli Napoleonovi zarytí stoupenci, kteří uvažovali o tom, že svrženého císaře vysvobodí. Napoleon zase věřil, že bonapartistická enkláva ve španělských koloniích v Americe přiláká talentované a ambiciózní lidi z celého světa, kteří pomohou povstat proti Španělsku a založit „novou vlast“. „Rád bych tento sen uskutečnil,“ poznamenal, „přineslo by mi to novou slávu,“ nechal se slyšet.
Exulanti dokonce uvažovali o odvezení císaře ponorkou nebo o vyslání flotily pirátů. Zmíněný Girod už prý exilovému diktátorovi nabídl byty ve třetím patře svého domu. Dříve než se ale stihlo cokoli podniknout, Napoleon v roce 1821 zemřel na rakovinu žaludku.
