Problém rychle rostoucího dluhu neřeší jen vláda u nás. Zatímco ČR k automatickému aktivování bolestivé dluhové brzdy ještě čas zbývá, Spojené státy by bez navýšení limitu pro půjčování peněz mohly být bez prostředků už na začátku června. Prezident Biden a jeho demokratická strana dlouho trvaly na tom, aby k navýšení tzv. dluhového stropu došlo bez podmínek. Republikáni naopak trvají na podmínce rozsáhlých škrtů. Zároveň si ale uvědomují, že zákon, který těsně protlačili sněmovnou, neprojde senátem a navíc by byl u voličů krajně nepopulární. Obě strany tak mají motivaci se dohodnout, ale času ubývá.
Dá se přitom říct, že minimálně v jednom ohledu už souboj vyhráli republikáni. Demokraté totiž v naději, že se těsná republikánská většina ve sněmovně sama na žádném řešení neshodne, čekali, že se jim podaří přesvědčit několik zástupců opozice v obou komorách, aby hlasovali s nimi. Mohli oprávněně tvrdit, že oni už řešení předložili, a to prosté zvýšení dluhového stropu bez podmínek.
Ukažte mi svůj plán
Prezident tak republikány vybízel, ať přijdou s nějakým svým návrhem, o kterém chtějí jednat. Stala se z toho až trochu mantra, ale tento politický kalkul nakonec hrubě nevyšel. Kevinu McCarthymu se podařilo těsně protlačit sněmovnou republikánský plán. Biden ale i poté jednání nějakou dobu odmítal a trval na bezpodmínečném navýšení.
Jenže pokud by neustoupil a na začátku června by skutečně došlo k bankrotu, mohli by mu to voliči zazlívat. Zatím to podle průzkumu společnosti Morning Consult vypadá, že v případě nejčernějšího scénáře by voliči vinili demokraty i republikány docela rovnoměrně, třetina obě strany a po třetině voličů pak každou ze stran o něco víc.
Bidenovo eso v rukávu s otazníkem
Mírně nadpoloviční většina respondentů pak ve stejném průzkumu odpověděla kladně na otázku, zda má prezident využít 14. dodatek americké ústavy a dluhový strop zvýšit i bez souhlasu Kongresu. Tento dodatek ústavy se více proslavil ochranou rovných občanských práv. Mimo to ale řešil dluhy nahromaděné během občanské války, které de facto ústavně stvrdil.
Jazyk dodatku prezidentovi teoreticky umožňuje pokračovat minimálně ve splácení těch dluhů, za které se Spojené státy už dle schválených zákonů zaručily. Tím by odvrátil to nejhorší. Biden to zatím nevyloučil, ale zároveň je tu nemalé riziko ústavní krize. Dohoda by byla prostě lepší.
Ztráta pozornosti v nejhorší možné chvíli
Bílý dům už i proto ohlásil, že se prezident vrátí dříve, než původně plánoval, z jednání zemí G7. Je logické, že tato domácí krize zabírá pozornost jeho administrativy, kterou by přitom bylo záhodno upřít jinam. Setkání s představiteli ostatních vyspělých zemí se má věnovat nejen ruské agresi proti Ukrajině, ale i Číně.
Je přitom jasné, že deficitní hospodaření Spojených států je problém. V roce 2022 se sice oproti předchozímu roku schodek výrazně snížil, ale podle Úřadu Kongresu pro rozpočet (Congressional Budget Office) se bez zásahů bude v příštím desetiletí pohybovat vysoko nad posledním předcovidovým rokem 2019.
U moci rozhazují obě strany
I ten se přitom nebezpečně blížil hranici jednoho bilionu dolarů. Hodně se na tom podle ekonomů podepsalo snížení daní, které prosadili republikáni za bývalého prezidenta Trumpa. I Trump ale zdědil poměrně vysoké, byť klesající, schodky po svém předchůdci Obamovi. Ani on ovšem nepřebíral pokladnu v ideálním stavu po Georgi Bushovi mladším.
Poslední, kdo vykázal přebytek, tak byl Bill Clinton ve fiskálním roce 2001. Ani jedna strana nemá kuráž buď zvýšit daně, nebo snížit přerozdělování, nebo přistoupit ke kombinaci obojího. Takové dlouhodobé řešení bude jistě nezbytné, ale teď je hlavně potřeba vyhnout se bankrotu, který by USA oslabil v krizovém okamžiku.
Přitom ochota vládě Spojených států půjčovat a důvěra v to, že své dluhy bude splácet, je pořád vysoká. Byla by to tedy úplně zbytečná střela do vlastní nohy v tu nejnevhodnější možnou chvíli.