Miloš Zeman konečně odjíždí. FOTO: Kresba: Štěpán Mareš
FOTO: Kresba: Štěpán Mareš
Zvykli jsme si spojovat s termínem narcismus Václava Klause a s Milošem Zemanem byla spjata slova jako sprostota, hrubost, mstivost, jízlivost a buranství. Přestože nezpochybňuji Zemanův zcela objektivně existující „podíl krytím“na některých skandálech a lumpárnách jeho nejbližších spolupracovníků, domnívám se, že jedním z klíčových faktorů v celkovém úpadku Miloše Zemana v prezidentském křesle a s tím i krize důvěry v tento úřad byl i u něho narcismus.
Slůvko „narcista“ měl léta téměř vyhrazené Václav Klaus. Mám ale dojem, že včera z Hradu odešel další narcista. Že Zeman si s Klausem v narcismu nezadá, ale mají různé formy. Klaus si je jist, že je krásný a noblesní, Zeman si je jist, že je krásně sprostý. Oba dva jsou stejně zamilovaní do iluze vlastní dokonalosti, ale mají odlišný koncept té dokonalosti.
Klaus se rozhodl být tím nejnoblesnějším z noblesních intelektuálů s rezervovaně skeptickým přístupem k čemukoliv, až z toho začal bojovat proti očkování. Zeman podle mého názoru také svým jednáním naplňoval svou snad vědomou, snad polovědomou fantazii: Chtěl – když ho sociální demokracie „zradila“ při prezidentské volbě před dvaceti lety – být těm městským salónním levičákům ze socdem natruc skutečným, nefalšovaným a sprostým buranem. To byla jeho dokonalost. A on jí při výkonu prezidentské funkce dosáhl.
Využiji všechno zlo
Miloš Zeman se zapsal do paměti národa a vyryl své jméno jako jizvu do českých dějin hned celou množinou skutečně hanebných skutků. Je asi jediným prezidentem na světě, který – aniž by šlo o přípravu vojenského puče – veřejně a přes média bojoval proti vlastní tajné službě. Obklopil se lidmi až ukázkově nedůvěryhodnými a z hlediska bezpečnosti státu zcela nepřijatelnými. A jeho největším, byť snad nedokonaným státnickým zločinem byla jeho servilní, usliněná a zhoubná vstřícnost k Číně a Rusku.
Zeman byl až do Putinovy války vcelku neskrytě proruský, a jeho rudý svetr při návštěvě čínského soudruha Vůdce Si působil dojmem karikatury, kresleného vtipu. Kdyby nějaký karikaturista nakreslil, jak Zeman se Sim obědvají a Zeman se ze samé servility ke Komunistické straně Číny píchnul hůlkou do oka, tak to nepředstihne realitu smavého staříka, který se na největšího komunistu na světě vesele směje v červeném pleteném svetříku jak od babičky z Wuhanu.
Inventury a kontroly skladů alkoholu ukazují, jak za deset let prezidentování Miloš Zeman Hrad zřídil, a už jen seznam trofejní zvěře „hrdinně skolené“ panem kancléřem v prezidentské oboře ukazuje strategii „vyžrat, co se dá, dokud jsme tady“. Tyhle hrdiny, co si statečně odstřelí neškodného býložravce zavřeného v plotem obehnaném lesíku, odkud nemůže utéct, aby měli pocit, že jsou chlapíci, bych všechny podrobil takzvanému „levantskému testu“. Testovaný hrdinný lovec by někde v uzavřené místnosti bez nábytku vytopené na 30 stupňů dostal látkový pytel 1×1,5 metru. Dva háky, každý metr dvacet, na konci zalomené do vinglu. Jako pohrabáč, takové se k tomu používají. No a pak bych tam do té vytopené místnosti (hadi jsou exotermní, „studenokrevní“, jsou tím čilejší, čím je v rozumných mezích tepleji) hodil dospělou levantskou zmiji (Macrovipera lebetina). A trofejní lovec by měl za úkol ji, tak, jako to dělají teraristé, za pomoci těch háků živou a nezraněnou dostat do toho pytle a zavázat jej. Tak se hadi přepravují. Stran úspěšnosti trofejního lovu sázím 5:1 na tu zmiji.
Takže – ano, tohle všechno bylo. Šlo o čerpání nelegitimních výhod a papalášských prebend celým Zemanovým okolím. Ale pod touto vrstvou tam pořád ještě vidím zdrojový narcismus. Protože ty kousky pana kancléře jsou přesně tím, co naprostý buran ve funkci dovolí svým kumpánům. Tím se stává lidovějším, bližším hrdinům filmu Kurvahošigutntág. Těm sám Bolek Polívka v hlavní roli přece říkal: „Kluci, já vás znám, vy byste kradli i vodu!“ Vráťovo hospodaření v oboře je noblesnější podobou toho hezkého zvyku českých buranů.
Miloš Zeman byl před dvaceti lety poražen Václavem Klausem, který svůj narcismus dovedl do dokonalé podoby až hvězdně noblesního gentlemana – intelektuála, který je drcen buranstvím svého okolí. To byla jeho vize Dokonalého Klause. Ovšem narcismus může ve svých projevech nabývat i jinou hodnotu. Rozhodne-li se narcista, že jeho osobní dokonalost – snad i kvůli kontrastu s tou Klausovou – bude dokonalostí dokonalého vidláka, může jeho projev vypadat přesně tak, co předváděl Miloš Zeman za mohutné podpory a spoluúčasti svého týmu.
Mám opravdu hluboký pocit, že Zeman své buranství budoval cílevědomě, že se chtěl přiblížit své vizi dokonalého burana, a že se mu to povedlo. U korunovačních klenotů byl ožralej shodou náhod. Ale jeho nejvýznamnější státnický projev – „k**da sem, k**da tam“ je dohledatelný na netu, a při poslechu uslyšíte, že je to promyšlený, plánovaný a jako naučená role deklamovaný scénář. Role. Zeman si své buranství zvolil jako svou novou identitu, jako svou novou dokonalost, jako svůj narcistní cíl – a uspěl. A věřím, že se pak u obrazovky počítače samolibě a spokojeně smál, když viděl své buranské útoky na novináře a pohoršení široké veřejnosti nad nimi. A zatímco Klaus si může při sledování svých vystoupení říkat „to jsem ale dokonalý distinguovaný gentleman“, může si Zeman – a dle mého soudu tak opravdu činí – při sledování svých vlastních sprostot reflektovaných médii libovat, jak dokonalým buranem se mu podařilo stát.
Proto nemyslím, že by konec jeho prezidentství byl pro Zemana osobní tragédií. Naopak se domnívám, že mu bude na venkově lépe. Když si najde své luxusní rezidenci geograficky nejbližší hospůdku páté cenové skupiny a nechá se tam odvézt, má plné potvrzení vlastní dokonalosti snadné. Je jisté, že tam – mnohem více než v Praze, kde prezidentoval – při každém vstupu do lokálu uslyší hromadné: „Miloši, tys to těm k**dám s tím k**da sem, k**da tam pěkně vytmavil, ty k**do! Jsi fakt frajer!“ Domnívám se, že to bude výstižné a adekvátní vyvrcholení přítomnosti Miloše Zemana v české politice, a konečné vítězství jeho čeledínského narcismu.
