Ruský diktátor a válečný zločinec Vladimir Putin. FOTO: Lucie Batková / MIDJOURNEY / FORUM 24
FOTO: Lucie Batková / MIDJOURNEY / FORUM 24
KOMENTÁŘ / Podle zjištění Ondřeje Kundry z týdeníku Respekt stojí za nepovedenou rošádou TOP 09 na ministerstvu pro vědu, výzkum a inovace obavy vedení strany. To údajně kalkulovalo, že se boj proti ruské propagandě a dezinformacím, který se Helena Langšádlová snažila získat do kompetence, negativně projeví na volebních preferencích.
Kundra uvádí, že za „zrušením“ Langšádlové stojí předsedkyně TOPky Markéta Pekarová Adamová. Premiér Petr Fiala měl podle jeho zdrojů v úmyslu Langšádlové svěřit boj proti ruské propagandě a dezinformacím. Připomenu, že Langšádlová se boji s nepřátelskou propagandou a dezinformacemi věnovala ještě jako poslankyně. A také lze doložit, že se krátce předtím, než se objevily „zvěsti“ o jejím pádu, opravdu chystala „za to vzít“.
Kundra ovšem tvrdí, že se vedení TOP 09, která v posledních průzkumech preferencí spadla pod 5 %, obávalo reakce proruské dezinformační scény. Langšádlová tak byla pasována na černou ovci, která na stranu údajně přivolá volební katastrofu. Nicméně zmíněná úvaha, pokud je reálná, působí jako přitažená za vlasy, a to přinejmenším ze dvou důvodů.
Za prvé je velmi pochybné, zda voliče TOP 09 lze odradit negativní kampaní proruské páté kolony. Osobně se domnívám, že je tomu naopak. Útoky odpůrců západní orientace by voliče TOPky přesvědčily, že na partaji opravdu záleží, a je tedy důležité ji podpořit.
Druhým důvodem je kontrast mezi oficiálními důvody, které zazněly před vynucenou rezignací ministryně, a úvahou předloženou redaktorem Respektu. Nedává přece smysl kritizovat někoho, že „není vidět“, zatímco připravuje projekt, díky němuž by „vidět“ nesporně byl. A už vůbec nelze brát argumentaci vážně, pokud v pozadí stojí obavy z reklamy, kterou by Langšádlová straně udělala.
Jestliže má Kundra pravdu, znamená to, že vedení TOPky jednoznačně upřednostnilo špatně pochopený stranický zájem před bezpečnostními zájmy České republiky.
Díl druhý: Houfnice, jež střílí, jen když se jí chce
Analýzy války na Ukrajině přes ohromné změny během konfliktu obsahují jednu konstantu: dosud je králem bojiště dělostřelectvo, teprve v poslední době mu sekundují PFV drony.
Západní armády se snaží dohnat deficit, který vznikl zanedbáváním dělostřelectva ve většině z nich za poslední dvě dekády. Uvědomují si, že případný širší evropský konflikt, od nějž se NATO snaží Rusko odstrašit, by byl rovněž primárně dělostřeleckou válkou.
Dánsko nicméně vloni poslalo všechny své samohybné houfnice Caesar od francouzské firmy Nexter Ukrajině. Důvodem nebyla jen štědrost a obětavost Dánů. Ti po zavedení zjistili, že systém vykazuje technické potíže, které nedokážou odstranit.
Protože Ukrajina je v zoufalé situaci a musí brát doslova všechny zbraně, které vůbec lze sehnat, souhlasila se zavedením Caesarů. Nicméně zprávy od jednotek potvrzují původní hodnocení Dánů. Zbraň je v podmínkách současného evropského konfliktu snadno zranitelná, nedostatečně pohyblivá, velmi citlivá na znečištění – tedy poruchová, nespolehlivá.
Nic z uvedeného se ale nepromítlo do rozhodování českých úřadů, které stále plánují do výzbroje zavést celkem 62 kusů zmíněné francouzské houfnice. Tím by nepochybně došlo ke splnění deklarovaného záměru utratit na obranných výdajích více než v minulosti. Pokud jde o reálné zvýšení obranyschopnosti AČR, Caesar ale už nevypadá jako dobrá volba.
Ovšem je tu ještě zájem českých firem, jimž má z problematické zakázky vzejít nemalý zisk…
Díl třetí: Pušky, jež koupíme třikrát
Spojené státy od března do výzbroje zařazují útočnou pušku XM7 v ráži 6,8×51 mm. Nová standardní zbraň pěšáka odstraní nedostatky modelů využívajících náboj NATO ráže 5,56 mm. Ten začal sloužit s prvními modely pušky M16 ve Vietnamu. Mezitím proběhla řada pokusů náboj vylepšit, ale žádný nevedl k uspokojivým výsledkům. Řešením se tedy stala nová zbraň s novým nábojem.
Zmíním zde tři hlavní nedostatky náboje 5,56×45 mm NATO. Na první přišli už vojáci ve vietnamské džungli. Záměrně nestabilní střelu zkonstruovanou s ohledem na zvýšený ranivý účinek může při letu vychýlit z dráhy i náraz na list nebo stéblo trávy. To do značné míry omezuje použitelnost na určitých typech bojiště.
Za druhé, v Afghánistánu se problémem stal nedostatečný účinný dostřel zbraní pro náboj 5,56 mm NATO. Ten se v praxi u standardní karabiny M4 omezuje na 300–400 m. Když tálibánci pálili po amerických patrolách z větších vzdáleností, ty jim nedokázaly účinně odpovídat a bránit se. Úkolem dne se tedy stal návrat ke zbrani, s níž bude možné přesně střílet alespoň na 500 m. (Taking Back the Infantry Half-Kilometer | Military.com)
Za třetí, starý náboj je neúčinný proti prostředkům balistické ochrany používaným ruskými jednotkami, což neguje jeho základní konstrukční filozofii.
O všech zmíněných problémech se ví mnoho let a mohly být v akvizičních řízeních průběžně zohledňovány.
Nový standardní náboj pro útočnou pušku ráže 6,8×51 mm vyvinutý švýcarskou firmou SIG se výkony vrací na hranici „plnokrevného“ puškového náboje. Rozměrově také odpovídá prvnímu standardnímu náboji NATO v ráži 6,62×51 mm. Zbraně pro staré 5,56mm náboje tedy nelze jednoduše upravit pro nové střelivo, ale musejí být nahrazeny zcela novými, které mimo jiné dokážou snášet vyšší pracovní tlaky.
Pro českou armádu to konkrétně znamená, že po zavedení pušky BREN v roce 2011 a (po problémech se spolehlivostí) jejím nahrazení modelem BREN 2 od roku 2015, obojí v ráži 5,56 mm, bude třeba vyměnit armádou používané útočné pušky ještě potřetí. V úvahu připadá třeba adaptace modelu BREN 2 BR, který nyní používá nejstarší náboj NATO ráže 7,62 mm.
Ale proč bychom vlastně tváří v tvář ruské hrozbě z armádního rozpočtu neudělali zlatý důl zbrojovek?
