Francouzská politička Marine Le Penová. FOTO: Evropská unie / se svolením
FOTO: Evropská unie / se svolením
KOMENTÁŘ / Reakce Marine Le Penové a jejích lidí na rozsudek ukázal, že i ve Francii je nezávislost soudů něčím, s čím se ne každá politická síla ztotožňuje, co je tudíž nutné bránit a soudce ochraňovat. Jinak řečeno, že i tam je dnes třeba bránit jeden ze základních principů demokracie, na němž stojí celá západní civilizace.
Jestliže Le Penová po vynesení rozsudku prohlásí, že to je „pošlapání právního státu“ a jde o „politické rozhodnutí“, že soud se „zachoval jako v totalitárním státě“, člověk musí zpozornět. Takový útok na justici z úst zhrzeného politika Francie už dlouhá léta nezažila. A teď přichází od někoho, kdo má dokonce ambici stát se prezidentkou, tedy nejvyšší ochranitelkou ústavy, která se tváří, že už tou hlavou státu skoro je, ale zlé síly jí to chtějí znemožnit. Jako by bylo slyšet Trumpa.
A je třeba zpozornět ještě více, když předseda její strany, mladý Jordan Bardella, ohlásí na neděli „lidovou mobilizaci“ na „ochranu demokracie“ a zve lidi do Paříže k Invalidovně. Rozsudek v kauze zpronevěry financí má být útokem na demokracii? Jen proto, že se Le Penové nelíbí? Manifestace má prý být pacifistická, a aby měla mezinárodní dopad, zve na ni i účastníky ze zahraničí. Pojede tam i nějaký Čech? Nelze předjímat, jak se odehraje, není ale nereálné obávat se, že by tento dav mohlo napadnout, aby šel protestovat před soud. Manifestace se rozhodně neponese ve smírném duchu.
Hned v den vynesení rozsudku vystoupila Le Penová v největší soukromé televizi TF1 s ostře bojovnou řečí, mluvila o útoku na demokracii a řekla, že rozhodně neustoupí ze scény. A den poté se ve všech možných médiích její nejbližší okolí vrhlo do kritizování soudců a rozsudku. Zrežírovaný, masový nálet na justici. Soudci začali dostávat výhrůžky.
Proměna strany Le Penové byla jen hraná?
Tyto kroky ve Francii vyvolaly velké otazníky nad tím, co jsou Le Penová a její strana dnes zač. Nakolik je proměna, na které pracovala několik let, kdy změnila název strany, vyloučila z ní svého otce symbolizujícího nejhorší antisemitské a násilnické tradice krajní pravice a do čela posadila mladíka, který má naopak symbolizovat změnu, skutečně reálná a nakolik jen hraná.
V parlamentu její poslanci vystupují jako státotvorní politici, různé provokace a rámusení přenechávají Mélenchonově krajní levici. Léta pracovala na tom, aby její strana vplula do mainstreamu a stala se salonfähig i pro seniory a středové voliče. A teď najednou jako by spadla maska a objevila se tvář, která by nejraději zametla se soudy a jejich nezávislostí. Takhle by to mělo ve Francii vypadat, pokud by Le Penová byla zvolena?
Nezávislost justice a jejích výroků se ve Francii považuje za něco nedotknutelného a nepamatuji si, že by se to někdy nějaký politik odvážil zpochybnit. Řada z nich byla v minulosti odsouzena za různé finanční delikty, z rozsudku nebyli nadšeni, odvolali se, nikdo si ale nedovolil justici otevřeně zpochybnit, jako teď Le Penová a její okolí. Prezident Macron a vláda se proto vůbec k rozsudku nevyjadřovali, Macron až po dvou dnech řekl, že justice musí být nezávislá, a vzhledem k útokům na soudce podpořil jejich ochranu.
Prezidentský úřad jí náleží?
Le Penová nebyla souzena v žádné politické kauze, ale za obyčejnou zpronevěru veřejných prostředků, za okrádání Evropského parlamentu. Spolu se čtyřiadvaceti europoslanci své strany a jejich asistenty byla odsouzena za to, že vytvořili systém, který v letech 2004–2016 vyvedl pomocí fiktivních smluv s asistenty z europarlamentu tři miliony eur (ona sama půl milionu), aby s nimi financovali chod strany. Veškerá její tvrzení, že trest, který na ni dopadl, je „atomovou bombou“ politiky, není namístě.
Pikantní na tom je, že na francouzských sítích běží video, v němž sama před více než deseti lety hřímá v televizi proti údajné zkorumpovanosti politiků a pro ty, kdo zneužijí veřejné peníze, žádá zbavení volitelnosti na celý život. Ona sama jí teď byla zbavena na pět let.
Co ji tak zvedlo ze židle, je skutečnost, že byla volitelnosti zbavena s okamžitou platností. Zůstává jí dosavadní poslanecký mandát, pět let se ale ve volbách nemůže ucházet o žádnou další funkci. Což znamená, že by za dva roky nemohla kandidovat v prezidentské volbě, a pokud by se konaly předčasné parlamentní volby, ani v nich, a přišla by tak o politickou váhu.
Je to ovšem její problém, může si klidně počkat do dalších voleb. Ona a její okolí se snaží vyvolat dojem, že už má prezidentský úřad na dosah ruky a že je vrcholem nespravedlnosti, pokud by si pro něj nemohla za dva roky dojít. Jako by jí soud svou „atomovou bombou“ zabránil vzít si, co jí náleží. Přitom volba může dopadnout různě, ona má dnes sice v průzkumech velkou podporu, ale kampaň ještě vůbec nezačala a není jasné, kdo do ní vstoupí.
Odvolání proběhne rychle, soudy se nebojí
Českého čtenáře nejspíš překvapí trest okamžité nevolitelnosti. Není to ovšem něco, co by si porota jen tak vymyslela, vyžaduje to naopak zákon o postihu osob, které se dopustí zneužití veřejných financí. Francouzští poslanci si ho odhlasovali v roce 2016 jako reakci na sérii korupčních skandálů. Postihl už desítky poslanců a starostů, i premiéry Alaina Juppého nebo Françoise Fillona.
Le Penová se samozřejmě odvolala a hned žádala, aby sebou odvolací soud hodil. Běžné lhůty k projednání mívá tato instance ve Francii rok. Jelikož tady jde o citlivou politickou záležitost, předsedkyně odvolacího soudu i generální prokuratura prohlásily, že kauza bude projednána tak, aby bylo možné očekávat výsledek v létě 2026, tedy rok před volbou hlavy státu. Je to proto, aby se soudní případ nestal součástí volební kampaně a aby soudní instituce nebyla předmětem neustálé kritiky, hanobení a zpochybňování, jak řekla předsedkyně soudu.
Znamená to, že soud si je dobře vědom toho, že tato kauza týkající se finanční zpronevěry má výbušný politický dopad. A že ve hře je kromě účasti či neúčasti Le Penové v prezidentské volbě především nezávislost francouzské justice. Soudci budou muset udržet princip padni komu padni, žádné politické úlitby a strach před politiky. Pod tímto úhlem je bude samozřejmě sledovat veřejnost a média. Francouzské soudy už léta prokazují, že se nebojí a že si troufnou i na nejvyšší politiky, na bývalé premiéry a teď na bývalého prezidenta Sarkozyho, který je obžalován z toho, že pro svou volební kampaň měl použít peníze z Libye přímo od Kaddáfího.
V kontextu procesu s Le Penovou se asi dobře nespí ani současnému premiérovi Françoisi Bayrouovi. Byl s několika svými spolupracovníky před pár lety obviněn z podobného deliktu, kdy asistenti jejich europoslanců placení Evropským parlamentem ve skutečnosti pracovali pro stranické ústředí. Bayrou byl sice zproštěn viny, prokurátor, který pro něj požadoval třicet měsíců podmíněného vězení a tři roky podmíněné nevolitelnosti, se ale odvolal. Takže se může stát, že premiér půjde sedět.
Rozsudek zamíchal všemi kartami
Jaký bude mít rozsudek nad Le Penovou politický dopad v zemi? Jisté je, že naboural všechny strategie a paradigmata jak na nejbližší měsíce, tak ohledně volby hlavy státu. Le Penová se tváří, že ji u odvolacího soudu čeká zproštění viny a že potom půjde vítězně do kampaně. V prvních chvílích se vedení její strany také takto vyslovovalo, je ale jasné, že bude muset pracovat i na náhradní strategii.
V úvahu přichází samozřejmě šéf strany Jordan Bardella, dnes populární stejně jako Le Penová. Jeho nízký věk, necelých třicet let, může hrát v jeho prospěch (má velký ohlas mezi mládeží, je hodně vidět na TikToku) i neprospěch. Jistě se najde několik zasloužilejších tváří, které by měly dojem, že jim taková kandidatura přináleží spíš, což by mohlo vést k rozbrojům uvnitř jejich strany.
A potom tu je otázka vztahu strany Národní sdružení vůči vládě. Ta má stále na krajíčku, premiér podobně jako už jeho předchůdce každou chvíli balancuje na hranici vyjádření nedůvěry. Lidé Le Penové se zřejmě pustí do nějaké guerilly proti vládě, jistě mají dojem, že má prsty v rozsudku. Jenže pád vlády by mohl znamenat předčasné volby, Le Penová by přišla o svůj dosavadní mandát a o nový by se nemohla ucházet. Dostala by se najednou na okraj pozornosti, a to není to, co by potřebovala. Takže premiér má možná paradoxně rok trochu klidu. Ledaže se Le Penová teď rozhodne pro radikální strategii.
A kde je v tom všem prezident Macron? Domácí záležitosti přenechal vládě a premiérovi, soustřeďuje se na mezinárodní agendu, na vztah s USA a Ukrajinu. K tomu by samozřejmě potřeboval klidné zázemí, je dnes lídrem Evropy, a to jak s ohledem na podporu Ukrajiny, tak nápadů, jak budovat evropskou autonomii. Kontinent ho v té roli hodně potřebuje.
