Nejezdit na chaty a chalupy. Zůstat v místě trvalého bydliště. Hrozba pokut za porušení. To je jedno z posledních vládních nařízení. Komunistický poslanec, známý mlátička Zdeněk Ondráček, se nechal slyšet, že by ještě přitvrdil, protože si podle něj „lufťáci z Prahy klidně jezdí na chalupy“. Vláda se zaměřila na omezování chatařů a chalupářů – naprosto nesmyslně.

Chaty a chalupy byly od 60. let 20. století prostředkem, jak alespoň na chvíli uniknout od každodenního bolševického marasmu v Československu. Lidé se jezdili schovat na zahrádky, pokoutně a za protislužby sháněli stavební materiál. Citový vztah k opraveným nebo vybudovaným stavením od té doby přetrvává po generace. A teď, poprvé v historii, těmto lidem někdo zakázal na chalupy jezdit. Je to přelomové nařízení, které navíc nic neřeší. Naopak. Vláda měla vyzvat majitele chat a chalup, aby odjeli z měst.

Totiž, co je horší a pro společnost nebezpečnější? Rodina, která je zavřená ve městě v bytě, doma se tluče nudou a čas od času vyrazí do obchodu, na ulici atd.? Anebo rodina, která tráví čas na venkově, kam odjede s plným kufrem jídla a třeba 14 dní nemusí opustit svoji zahradu? Čerstvý vzduch, „zábava“ fyzickou prací, nebo byt a pocit uvěznění?

Samotná policie už zmiňuje, že nehodlá na kraji měst zastavovat auta a zavírat lidi, kteří odjíždějí na venkov. „Žádné masivní kontroly na výjezdu z velkých měst neděláme a ani dělat nebudeme. Stále platí, že občané se mají zdržovat v místě svého bydliště a opouštět jej pouze v nezbytných případech. Tím chalupaření není,“ stojí na Twitteru Policie ČR.

Zákaz pobytu na chatách a chalupách je další špatný krok vlády v řešení současné krize.