Slovenský premiér Robert Fico se netají svou láskou k Rusku. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Hlavní nebezpečí pro českou demokracii aktuálně spočívá v šíření agresivního proruského bacilu, jehož činorodým přenašečem je slovenský premiér Robert Fico. Na pietním aktu k 80. výročí osvobození Bratislavy Rudou armádou mluvil o válce a míru jako otevřený kolaborant s Putinovým zločinným režimem a ruským imperialismem.
Na bratislavském Slavíně se letošního 4. dubna uskutečnil pietní akt, kterým představitelé Slovenské republiky v čele s premiérem Ficem uctili památku hrdinů a obětí osvobození hlavního města od slovenského fašismu a německého nacismu. Jenže tentokrát se pieta musela obejít bez diplomatů členských zemí EU, poněvadž pozvánku dostal i ruský velvyslanec Igor Bratčikov, neblaze proslulý putinovský agitátor se značným vlivem na slovenskou společnost.
Z úst slovenských politiků zněla slova díků vůči „Červené armádě“ a Rusku, dokonce k tomu i jeden mládežník zahrál na „garmošku“. Pateticky promluvila jakožto zástupkyně ruské mládeže jakási Irina Zajkina, studentka Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů (MGIMO).
Hovořila o „válečném bratrství“ Rusů a Slováků a podotkla, že „Rusko vysoce oceňuje důstojný přístup slovenského národa k válečným pomníkům věnovaným hrdinům Rudé armády“. Rusové totiž vědí, že většina Slováků cítí vděčnost, a to je zárukou, že přátelství mezi Ruskem a Slovenskem bude i nadále pokračovat. Zároveň varovala před překrucováním dějin druhé světové války, což se prý v Evropě právě teď děje.
Celý ten „pietní akt“ měl velmi podivnou dramaturgii, neboť po ruské studentce byl přizván k mikrofonu i zmíněný ruský velvyslanec Igor Bratčikov. Také on vedl řeči o „vítězství nad fašismem“ a pravil: „Jsme rádi, že národy Ruska a Slovenska sdílejí stejnou pravdu o druhé světové válce.“ Zazněla slovenská lidová píseň v podání desetiletého hošíka a s apelem se připojil Samuel Maťaš jako zástupce slovenské mládeže se zvoláním „Ať žije mír a ať žije Slovenská republika!“
Zlatým hřebem onoho proruského a velmi nepietního divadla samozřejmě nebyl Richard Raši, předseda Národní rady, nýbrž premiér Robert Fico, který na to šel zostra. Hned na začátku totiž sdělil, že bude improvizovat a mluvit „od srdce“. Pochvaloval si, že díky Rudé armádě mohou Slovensko a Evropa už osmdesát let žít ve svobodě, aniž by jakkoliv připomněl fakt, že Československo a střední Evropa nebyly v roce 1945 osvobozeny ke svobodě, ale byl zde pod kuratelou Moskvy instalován komunistický režim.
Především si však Fico postěžoval, že kvůli pozvání ruského velvyslance Bratčikova nejsou přítomni velvyslanci zemí EU, na což shromáždění zareagovalo bučením a pískotem… Fico vyhlásil boj za „historickou paměť“ a oznámil, že osobně pojede 9. května do Moskvy oslavit Den vítězství, aby poděkoval vítězům „nad fašismem“. V jeho projevu zazněl i výkřik jako „Ať žije slavná Rudá armáda!“ a podobně. Dle Fica prý slovenská veřejnost jasně vidí realitu rozpadu Severoatlantické aliance a nechce zbytečné zbrojení, které by jen snižovalo slovenskou životní úroveň.
Proto nakonec Fico zahřímal: „Ne válce! Poněvadž se zdá, že se někdo zase na válku připravuje.“ Zatímco menší část slovenské občanské společnosti protestuje proti zavlečení své země do východních bažin, představitelé státu a většina obyvatel Slovenska této odporné mentální rusifikaci tleská… Je to v čase genocidní války Ruska proti Ukrajině a Evropě hrozivé a varovné i pro Českou republiku. Neboť i Andrej Babiš o sobě veřejně říká, že je „chcimír“.
