Zleva: Vojtěch Pikal, Ivan Bartoš a Mikuláš Ferjenčík (Piráti) FOTO: Česká pirátská strana / Se svolením autora
FOTO: Česká pirátská strana / Se svolením autora
Ačkoli Pirátská strana ve sněmovních volbách získala jenom čtyři poslanecké mandáty, Piráti chtějí mít ve vládě stejné zastoupení jako Starostové a nezávislí se 33 mandáty, šlo by tedy shodně o tři členy vládního kabinetu. Nejsou ale takové nároky přehnané? Nebo dávají smysl, protože se odvíjejí od koaliční smlouvy, kterou spolu Pirátská strana a hnutí STAN před volebním kláním uzavřely?
Na první pohled to může působit až poněkud nepatřičně. Proč by partaj s pouhými čtyřmi poslanci měla mít hned tři členy vlády a získat tak stejný počet vládních křesel jako strana s mnohem větším zastoupením v dolní komoře parlamentu? Není to pohrdání voliči a tím, jakým způsobem ve volbách rozhodli? Neměli by to Piráti akceptovat a smířit se s mnohem méně ambiciózní účastí v kabinetu, který povede předseda ODS a lídr koalice SPOLU Petr Fiala?
V první řade je třeba připomenout, co se uvádí ve společné koaliční smlouvě Pirátské strany a Starostů a nezávislých. Dočteme se v ní následující: „Ve vyjednávání zohledníme roli předsedy vlády, odbornost kandidátů na ministry, význam resortů a obsazení dalších míst obsazovaných koalicí, přičemž poměr míst ministrů mezi koaličními stranami Piráti a STAN nebude méně příznivý pro STAN než 2:1.“
Na úplném závěru koaliční smlouvy se to pak dále upřesňuje v části nadepsané: „Rozhodný poměr mezi Piráty a STAN podle celkového počtu mandátů, který získá koalice Pirátů a STAN ve volbách do poslanecké sněmovny konaných v roce 2021.“ V případě, kdy má koalice 40 a méně mandátů, má být rozhodný poměr mezi oběma subjekty 2,250. Koalice ve skutečnosti obdržela 37 mandátů. Pokud by jich získala například rovných 100, byl by tento poměr 1,703.
Jasně z toho vyplývá, že v době uzavírání koaliční smlouvy byla Pirátská strana v pozici výrazně většího a silnějšího partnera oproti menším a slabším Starostům a nezávislým, čemuž měl odpovídat i budoucí poměr obou uskupení ve vládě, respektive jejich početní zastoupení v ní.
Férové a nesrozumitelné
Jinak řečeno, pokud by mělo být učiněno zadost tomu, na čem se Piráti s hnutím STAN dohodli, musela by mít strana Ivana Bartoše dvojnásobný počet členů vlády oproti Starostům a nezávislým, což by v kontextu odlišného množství poslaneckých mandátů obou uskupení působilo ještě výrazně nesouměrněji než to, pokud se dohodnou na rovném zastoupení.
Končící pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík celou záležitost před několika dny v podcastu Seznam Zpráv Ptám se já okomentoval takto: „Smlouva se STAN říká, že poměr vládních míst má být 2,25 ku jedné ve prospěch Pirátů, což je vzhledem k výsledku obtížně vyjednatelné. Smlouva taková je a smlouvy se mají držet, ale řekli jsme si, že budeme přiměřeně ambiciózní a rádi bychom měli rovné zastoupení a předpokládáme, že to Starostové budou respektovat,“ zdůraznil Ferjenčík.
Na dovysvětlení k tomu ještě dodal: „Víme, že lidí, kteří vykroužkovali Starosty, byla velká menšina, takže si nemyslím, že na základě toho lze určit poměr sil, a proto chceme férové zastoupení, protože máme férovou koalici.“
Mikuláš Ferjenčík má v principu pravdu, Piráti jsou ve svém požadavku, dá se říct, v právu. V jejich prospěch hraje uzavřená koaliční smlouva a také to, že do kroužkování se velké množství voličů vůbec nezapojilo a kroužky pro Piráty se rovněž tolik nekoncentrovaly, což neznamená, že by nebyly, takže úplně neplatí argument, že by kroužky byly vyjádřením vůle všech voličů koalice – pouze jejich menší části.
V posledku tak záleží na tom, jestli nároky Pirátské strany uznají i Starostové, nebo ne. To je nakonec to rozhodující, co je třeba respektovat. Byť Piráti musí počítat s tím, že pro velkou část veřejnosti bude to – pokud to opravdu nastane – že strana se čtyřmi poslaneckými mandáty má stejný počet ministerských postů jako mnohem početněji zastoupení Starostové, naprosto nesrozumitelné a nepochopitelné.
