Bylo by nám za monarchie lépe? Náš bývalý císař František Josef I., který jako osmnáctiletý převzal trůn v roce 1848, má v úterý tohoto týdne narozeniny. Narodil se 18. srpna 1830, stal se z něj respektovaný a oblíbený panovník konstituční monarchie. Jak agentura ČTK připomíná, „za 68 let jeho vlády si na své přišli i čeští vlastenci, jimž dopřál rozvoj kultury, ale politicky je neuznával“.
„Za Františka Josefa I., který proslul nesmírnou pracovitostí a oblékal se takřka výhradně do uniformy, například vznikla česká akademie věd, sám císař přispěl peněžitým darem na vybudování Národního divadla. Možná i proto byl císař, jemuž se později familiárně říkalo ‚starej Procházka‘ (podle legendární fotografie císaře s titulkem Procházka na mostě), mezi lidem celkem oblíben. Jeho jméno nenesly jen instituce, ulice či nádraží, ale bylo vyryto či namalováno i na předmětech denní potřeby – hrnečcích, kalamářích či mlýncích na strouhanku. Mezi státními zaměstnanci byla oblíbená úprava vousů podle císařova vzoru.“
Konce a rozpadu monarchie se František Josef I. nedožil, zemřel 21. listopadu 1916.
Je to minulost
To všechno je naprostá minulost. Tehdejší dobu už nikdo nezná z vlastní zkušenosti. Příští rok to bude na podzim sto let od císařovy smrti. O dva roky později sto let od vzniku Československa. Znovu se objeví otázky, jestli to bylo dobře, že se monarchie rozpadla. Otázky jsou to zbytečné. Jistě, co by bylo kdyby. Kdyby mocnářství vytrvalo, možná jsme se mohli vyhnout druhé světové válce. Nebyl by tady prostor malých rozdrobených států, které se jednotlivě nemohly ubránit německé agresi. Teoreticky mohlo být Rakousko-Uhersko malým zárodkem jakési středoevropské unie. Jenže dějiny se nedají přehrát na počítači jako model s mnoha variantami. Masaryk jednal logicky. Když se v exilu dozvěděl, že pokud Rakousko zvítězí, tak mocnářství vůči nám přitvrdí, rozhodl se ho zrušit. Třeba by to tak nebylo, ale lidé jednají podle toho, co si myslí.
Ta doba je pryč a nevrátí se. Monarchie nenaplnily nic, co vyznávají jejich stoupenci. Žádná stabilita, žádní moudří následníci vychovávaní od dětství. Náš korunní princ Rudolf spáchal sebevraždu s milenkou. Monarchie svět zavlekly do nesmyslné války, první světové, která stála život miliony lidí. Kvůli ničemu. To je konec legitimity.
Snít o obnovení monarchie je sladké, když si k tomu v neděli odpoledne dáme kafíčko do šálku s portrétem panovníka. Jinak to praktický význam nemá. Z rybí polévky se znova ryby neudělají. Máme republiku a nové evropské mocnářství a musíme to nějak přežít.
