Je to sto let od smrti císaře Františka Josefa I., mimo jiné též českého krále, našeho předposledního panovníka. Jeho dlouhou vládu ohodnotí mnoho povolaných odborníků, to není teď náš úkol. Můžeme spíše uvažovat o tom, o co jsme přišli a zda jsme o něco přišli. Mocnářství Františka Josefa přežilo o pouhé dva roky a stejně jako on, i jeho říše se stala legendou. Proto žije nějakým způsobem dál i po svém zániku.
Stejně jako v případě Mnichova v roce 1938, tak ohledně let 1914 a 1918 se objevuje řada úvah na téma, co by bylo kdyby. Co kdyby první světová válka nevypukla? Co kdyby se podařilo Rakousko-Uhersko v nějaké moderní podobě zachovat? To by nejspíš Masaryk zůstal v exilu, nevypukla by druhá světová válka, nedostali by se u nás k moci komunisté. Možná by někdo z těch, kdo by byl potomkem vojáka padlého za války, přinesl světu nějaký významný objev, který by změnil životy milionů lidí. Co by bylo kdyby…
Stará říše přišla o svou morální legitimitu, protože poslala své občany na smrt ve zbytečné válce. Mocnářství mělo přes milion mrtvých, dva miliony nezvěstných, skoro čtyři miliony zraněných. A pro nic. Nic z toho se vrátit nedá. Bylo to selhání, které ukazuje, že monarchie není – sama o sobě – o nic lepší než republikánské zřízení.
To všechno má význam spíše kvůli tomu, jak dál. Máme i u nás stoupence monarchie, kteří by si přáli její obnovení. Je to asi stejně reálné jako z hovězí polévky vyrobit zase krávu. Monarchie čerpá svou sílu právě z tradice a trvání. Jakmile se přeruší, všechny pokusy o obnovu připomínají pokus žít znova autenticky na Starém bělidle. Ne že by to nešlo, ale bylo by to poněkud komické. Představte si dnes český královský dvůr. Jaké bizarní figurky by se tam asi nastěhovaly. O panovníkovi ani nemá cenu uvažovat. Čech by byl k smíchu a král z dovozu nejspíš taky, pokud by se sem vůbec někomu chtělo.
Na starém mocnářství můžeme ocenit, že v něm se Češi rozvinuli po stránce vědy, techniky, kultury a také politického života. Zůstalo nám povědomí o příbuznosti zemí ve Střední Evropě, která se může prohlubovat. To není málo a za to patří onomu státu i jeho posledním panovníkům dík. Teď se ale musíme naučit žít v republice.
