KOMENTÁŘ / Blíží se opět výročí takzvaného osvobození Rudou armádou. Kdysi šlo o jeden z nejodpornějších svátků totalitního režimu. Už druhý rok si ho budeme připomínat pod dojmem brutální a zločinné ruské invaze na Ukrajinu. I proto je načase, abychom provedli důkladnou revizi historické paměti a celý blud o našem „osvobození“ definitivně zavrhli.
Na mnoha náměstích naší země stále straší obludné sochy sovětských vojáků. Někde mávají kulomety jako třeba rudoarmějec ve Znojmě, jinde se objímají a líbají s českými partyzány nebo s dělníky. Jsou vyvedeni v idiotských pózách, jež nevyjadřují dobrotu a humanitu, nýbrž dobytí cizího území, jako například sovětský voják v Ostravě, který na pomníku chráněném jako národní kulturní památka v podstatě hajluje.
Umělci, kteří se jako Vincenc Makovský či Konrád Babraj, zaprodali diktatuře, nebyli původně bez talentu a bez rozhledu. Dobře znali vývoj světové umělecké tvorby a uměli pracovat s kamenem i s kovem. Jenže styl jejich vyjadřování nese všechny znaky totalitního režimního kánonu a je zajímavé, že díla takzvaného socialistického realismu se takřka přes kopírák podobají režimním dílům nacistické Třetí říše.
Představme si, že bychom si na našich náměstích vystavovali vojáky wehrmachtu v bojových pózách. Je to samozřejmě nemyslitelné. Kdyby Hitler vyhrál válku, tak by ale takové sochy opravdu u nás mohly stát. Nakonec ale Československo dobyl Stalin, tak tu máme vojáky Rudé armády.
Debata o údajném osvobození Československa je už takřka zbytečná. Každý, kdo má všech pět pohromadě, ví, že se Sovětský svaz nejprve s nacistickým Německem spikl proti Polsku a teprve po napadení Hitlerem se pustil do boje. Vojáci všech porobených národů sovětské říše včetně Rusů pak bojovali s nesmírnou statečností, nebo i proto, že prostě museli. Sovětští velitelé je nechali často zbytečně umírat v nepředstavitelném množství. Sovětský svaz tak Němce porazil, ale jeho propaganda následně zatajila, že se to kromě obrovských zrát podařilo také díky americkým dodávkám zbraní, materiálu a peněz.
Zatímco na Moravě vojáci sovětské armády skutečně bojovali proti německé obraně, převelení sovětských jednotek v květnových dnech roku 1945 z Německa směrem na Prahu mělo jediný smysl. Stalin chtěl symbolicky ovládnout Československo, aby ho nenechal západním spojencům. Výsledkem pak nebylo žádné osvobození, nýbrž jen další znásilnění Československa a zavedení tuhé diktatury, která stála na strachu a teroru.
Pomníky se jmény konkrétních padlých vojáků mají stále svůj smysl a zaslouží si úctu. Ale pomníky rudoarmějců do veřejného prostoru nepatří. Připomínají Stalinovo dobytí naší země a jsou urážkou naší národní hrdosti. Patří do muzeí s patřičným komentářem.