Čínští soudruzi jsou chytřejší než ti kremelští. Mohou také využít toho, že Čína je přece jen stará říše, která má nějakou kulturní tradici a byla by to významná země, i kdyby tam nevládli komunisté. Je to vidět na příkladu Tchaj-wanu a kdysi Hongkongu. Komunisté k tomu dodají svou ideologickou agresivitu, která přesahuje běžné a i tak dost tvrdé ekonomické soupeření.
Aby mohli soudruzi z Pekingu úspěšně zakotvit v jiných zemích, potřebují tam infikovat aspoň část politické elity. Aby ji posunuli k moci, hodí se mít po ruce poslušná média. Využít mohou různé jedince, kteří jsou sice jinak poměrně neschopní (kombinují to s tím, že jsou všeho schopní), ale mají síť kontaktů.
Jak už jsme tu zmínili, mediální mapa v Česku se teď ve stínu koronakrize překreslila.
„Krizi okolo koronaviru využila čínská investiční skupina reprezentovaná v Česku Jaroslavem Tvrdíkem spolu s poradcem prezidenta Martinem Nejedlým k nenápadnému, leč zásadnímu posílení svého vlivu na českém mediálním trhu. Dá se očekávat tvrdý tlak na způsob, jakým česká média budou referovat o komunistické Číně. Poslušní získají více peněz za reklamu, svéhlavým budou kohoutky přiškrceny. Čínskému státnímu koncernu se tak otevírá cesta k vlivu na většinu tuzemských médií. Ta jsou často závislá na příjmech z inzerce, kterou u nich zadává právě mediální agentura Médea.“ (Hlídací pes.)
Médea má pod palcem reklamní rozpočty v hodnotě kolem tří miliard korun ročně. „A již nyní se podle informací z důvěrného zdroje připravuje v hlavách nových akcionářů plán na rozdělení médií podle jejich vztahu k Číně. Ta, která budou vstřícnější, získají lepší podmínky a tím i vyšší reklamní příjmy.“
Kdo patří k těm, co by z toho mohli mít prospěch? Na politické scéně třeba skomírající ČSSD. Zařídí to lidé spojení s prezidentem Zemanem a s ČSSD, tedy Jaroslav Tvrdík a Martin Nejedlý. Jejich březnová cesta do Číny jistě neměla za cíl nějaké abstraktní budování vztahů nebo jen nějaké roušky. Zeman ostatně také nedávno uvažoval, že by místo sebe do Číny vyslal šéfa ČSSD Jana Hamáčka, který má s čínskými soudruhy vztah už delší dobu a těžce nese, když se na to poukáže. Na bídném obrazu sociální demokracie je hodně co vylepšovat. S tím se sveze i snaha změnit mediální obraz Číny v Česku.
Není to nic nového. Jak už před rokem a půl psali na Sinopsis.cz: „Zástupce CEFC Europe a bývalý eurokomisař Štefan Füle 19. června (2018) v Senátu volal po větším vstupu čínských investorů do českých mediálních skupin. Tato ‚diverzifikace‘ by podle něj měla pomoci posílit ‚pluralitu názorů‘…
ČLR není, jak známo, zrovna výspou plurality názorů. Na žebříčku svobody slova organizace Reportéři bez hranic se pravidelně umisťuje až dole u dna ve společnosti zemí, jako jsou Severní Korea či Saúdská Arábie. Loni (2017) se umístila na nepříliš čestném 176. místě ze 180. K pluralitě názorů rozhodně nepřispěla kampaň generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pchinga z jara 2016 pod výmluvným názvem ‚Média se musí jmenovat Strana‘.“
Pokud jde o „pluralitu médií“ u nás, bude to teď nejspíš radostný pohled. Aspoň pro někoho. Budete si moci vybrat mezi Číňany a Babišem. Babiš má pod kontrolou média s dosahem tak tři a půl milionu čtenářů. To je oligarchizace médií na český způsob.
Pak je tu ale ještě skupina lidí s něžným vztahem k Číně, kam můžeme přidat Petra Kellnera, který by rád koupil TV Nova. Jak to vidí se svobodou slova Kellnerovi lidé, jsme mohli zažít z tažení jeho Home Creditu proti akademikům, kteří o čínských poměrech realisticky píší. To se hned ve výhružné předžalobní výzvě ohrazují proti „nedovoleně kritickým informacím“. To by musel být člověk mdlé mysli, aby mu nedošlo, kde se duch takových formulací rodí.
Co nás asi tak čeká? Někde na okraji toho ideologicky správného psaní a mluvení budou jistě ještě existovat třeba veřejnoprávní média, ta ale půjde krotit pomocí vhodného obsazení mediálních rad. Pak tu budou nějaká nezávislá média, jenže jak se hraje o pár procent voličů, aby se situace z tohoto bídného stavu mohla překlopit na druhou stranu, tak ani rostoucí vliv nezávislých projektů nemusí stačit. Čelit silám, které za využití ekonomické moci a za spolupráce kolaborantů budou chtít potlačit „nedovoleně kritické informace“, bude náročné. To není žádné sci-fi, to už se děje.
