Sociolog Lev Gudkov FOTO: Andersen People / Wikimedia Commons / CC BY 3.0
FOTO: Andersen People / Wikimedia Commons / CC BY 3.0
Ruská společnost je již druhým rokem ve stavu jakési strnulosti, říká v rozhovoru pro web Poligon sociolog Lev Gudkov, vědecký ředitel nezávislé sociologické agentury Levada Centrum. Ta v Rusku ještě působí, byla ovšem označena za „zahraničního agenta“. Podle Gudkova zavedení cenzury potlačilo možnost analýzy a diskuse a většina obyvatelstva byla odříznuta od informací a názorů odlišných od televizní propagandy. Jen malá část, asi 18 až 22 procent lidí se snaží získat informace z internetu, ze sociálních sítí, z YouTube, z kanálů Telegramu a podobně.
I v pasivní většině, která je pod vlivem propagandy, ale klesá zájem o zprávy. „Polovina ruské populace si nepamatuje, není schopna říci, jaké důležité události se odehrály v uplynulém roce,“ říká Gudkov.
Co se skrývá za těmi 80 procenty lidí, kteří podle průzkumů podpurují Putina? Podle Gudkova za tím nelze vidět nějaké zvláštní sympatie k dnešnímu vůdci, ale jde o to, že občané především nevědí, jaká by mohla být alternativa.
„Je to čistě konformní většina, které je Putin stále prezentován jako postava bez alternativy, je to vnucený obraz zkušeného vůdce, rozhodného, hájícího národní zájmy Ruska…. Žádné zvláštní sympatie k Putinovi neexistují. Ale neexistuje ani žádná alternativa. Existuje naděje, že za Putina bude zachována alespoň situace bez ekonomické krize. Za poslední rok se situace mírně zlepšila v tom smyslu, že celkové příjmy obyvatelstva se díky vytížení vojensko-průmyslového komplexu a všeobecnému zvýšení mezd v důsledku nedostatku zaměstnanců zvýšily asi o 20 procent. Zároveň však zůstávají velmi nízké a stále existuje obava z inflace, z toho, že inflace pohltí veškerý růst příjmů. To je ambivalentní stav. Lidé se však na věci dívají realisticky a chápou, že za režimu, který byl nastolen, prostě neexistuje alternativní postava nebo jiná postava s jiným politickým kurzem, jiným programem.“
Lidé se obrátili ke kultu vůdce po zklamání z 90. let, kdy panoval chaos, klesla životní úroveň, platy chodily pozdě, lidé přišli o životní úspory ze sovětské éry. To vyvolalo silnou reakci a touhu po příchodu pána, který zde udělá pořádek, autoritativního vládce, na kterého se promítnou naděje obyvatelstva. Gudkov míní, že jde o přenášení vlastní bezmoci a nejistoty na autority a na stát jako celek. Kdyby došlo ke změně, lidé přenesou své naděje a komplexy na dalšího vůdce.
„Lidé se distancují od autorit a domnívají se, že nemohou nic dělat, rozhodnutí se dělají mimo jejich vůli, mimo jejich zájem a bez ohledu na jejich názor. Lidé to chápou a jsou připraveni takto žít a této moci se přizpůsobují,“ říká sociolog.
V Rusku nikdy nebyla demokracie a myšlenka odpovědnosti úřadů vůči obyvatelstvu, nikdy neexistovala. Ani v sovětské éře, ani v 90. letech a tak dále. Boris Jelcin sestavoval vládu podle vlastního uvážení a vůbec se neřídil tím, jak dopadly volby. Idea demokracie chybí nejen v širokých vrstvách, ale i v elitě.
Za třicet let nikdo nepřišel s nějakými novými myšlenkami, ani moc, ani její liberální opozice. Moc slepila dohromady předsovětské, imperiální a další představy, ale žádné nové koncepce Ruska jako národního státu, jako národa, se neobjevily. Podle Gudkova je „odvolávání se na archaičnost, tradicionalismus a zesílení represí“ „procesem degradace“.
„Protirežimní menšina, těch 20 procent, o kterých jsem se zmínil, také nepřišla s žádnými novými myšlenkami,“ přiznává Gudkov. „Ve skutečnosti tato menšina ze setrvačnosti reprodukuje ty názory, ty ideje, které se zformovaly v době perestrojky a začátku reforem – nic víc. To se však pro většinu obyvatelstva nestalo ani přitažlivým, ani smysluplným.“
I když moc nemá žádný pozitivní obraz země a budoucnosti, je možné strašit lidi nepřátelstvím Západu, který prý na Rusko útočí, chce ho ponížit a rozložit, vzít mu surovinové bohatství a a takovou manipulací s hrozbami je možné mobilizovat obyvatelstvo.
Příčiny toho, proč se společnost nedokáže vzepřít, vidí Lev Gudkov v primitivních strukturách.
„Obecně, pokud budeme mluvit vážně, je naše společnost velmi primitivní, její sociální struktura je nesmírně primitivní a nerozvinutá, a tudíž jednotlivé skupiny se svými zájmy nejsou schopny vyjádřit své názory, své zájmy, hájit je a tak dále. Tato primitivnost společenské struktury, skupinové struktury, je nesmírně důležitou charakteristikou jednak autoritářské či totalitní moci, centralizovaného systému vertikální moci, která vše ovládá. A na druhé straně je to setrvačnost sovětského vnímání. Moc dělá velmi důležitou věc: popírá lidem jejich vlastní důstojnost, jejich vlastní důležitost, jejich vlastní schopnosti. Předstírá a vnucuje lidem, že ví lépe, co potřebují. Ať už jde o rodinnou politiku, sexuální praktiky, morálku, o to, co je přijatelné, co je nepřijatelné, čemu věřit nebo nevěřit, co má dělat věda, jak se má vyvíjet ekonomika, a tak dále a tak dále,“ analyzuje Gudkov podobu ruské společnosti.
Do toho všeho mají lidé strach z represí. Jak ukazují průzkumy, do období let 2012 nebo 2013 to tak nebylo. Od této doby ale strach z návratu masových represí vzrostl a mluví o něm asi 40 procent obyvatel, nebo i víc.
Příznačné pro pasivitu společnosti je podle Gudkova i to, že se lidé nijak zvlášť nezajímají o takzvané prezidentské volby. Všichni soudí, že výsledek je dán předem. I tak režim ale likviduje cokoliv, co by mohlo připomínat nějakou hrozbu.
„Viděli jste, jak likvidují všechny z jejich pohledu nebezpečné soutěžící, i kdyby hrozilo mikroskopické nebezpečí, likvidují je brutálně a naprosto svévolně,“ říká sociolog a nazývá sočasné dění pojmem „aklamace“, tedy organizováním všeobecného souhlasu s někým, kdo stejně ve skutečnosti drží moc.
Nedá se čekat ani žádné rozdělení elit.
„Dva roky války, to je velmi dlouhá doba. Osobní i takříkajíc korporátní strategie ruských elit ukazuje, že se raději tiše odplazí, ale nepřevezmou odpovědnost za následky, za budoucnost. Je možné tyto lidi pochopit? Obecně vzato je lze pochopit. Protože nikdo neví, jak se z té dvacetileté katastrofální jámy, v níž skončil putinismus, dostat. A nevědí to ani oni sami. Dokonce ani ti, kteří po celá ta léta hráli klíčovou roli, a dokonce ani ti, kteří nesouhlasí s tím, co se stalo. Mnoho lidí se na tuto situaci dívá, jak ji chápu já, a myslí si, že Putin se spolehlivě zbláznil, ale zároveň, když přemýšlejí o tom, jak se pokusit vrátit něco do normálu v postputinismu, nikdo neví, jak to udělat. A lidé si říkají, že je lepší si takříkajíc v klidu dožít,“ konstatuje sociolog Lev Gudkov z nezávislé agentury Levada Centrum.
