Bohoniki a Kruszyniany při polských hranicích s Běloruskem jsou zdánlivě dvě běžné východopolské vesnice. Dřevěné domky a písčité cesty, nic pro milovníky ruchu velkoměsta. Volby tu vyhrává konzervativní Právo a spravedlnost, stejně jako v celém okresu Sokółka. Žijí tu spolu katolíci, pravoslavní a muslimové. Po staletí.
Muslimové nejdéle. Kruszyniany, spolu s vesnicemi Łużany a Poniatowicz, dal Tatarům darem král Jan III. Sobieski. Zdejší muslimové, kterým se říká také Lipkové, válčili s Poláky proti Turkům. A jakkoliv jejich řady prořídly, žijí dodnes rozptýleni po celé Sokółce. V Bohonikách a Kruszynianech jsou centra jejich náboženského života, mešity. Jedna z osmnáctého a druhá z devatenáctého století.
Obě jsou ze dřeva a když na tu v Kruszynianach zaútočili před dvěma roky vandalové, jejich čin spontánně odsuzovali snad všichni Poláci. Dokonce v internetových diskusích se to jen hemžilo omluvami a nabídkami pomoci. Hanba a ignorance, shodli se vzácně všichni politikové, bez ohledu na své vzájemné rozepře. Útoky na mešity „novoosídlenců” z arabských zemí zdaleka tak jednoznačné odsouzení nevyvolaly.
V září minulého roku navštívil Bohoniki nově zvolený prezident Andrzej Duda. Prohlédl si mešitu a uctil památku imáma Stefana Mustafy Jasińského, nestora tatarské muslimské obce, který zemřel ve věku 104 let. Učil náboženství muslimské děti na základní škole v Sokółce a až do smrti byl imámem, postupně v Kruszynianech, Bohonikách a nakonec v Bělostoku.
„Byl moudrý, přející a skromný,” vzpomínali na něj všichni, kteří jej znali. I třeba jen ze školních chodeb, kde ho potkávali cestou na hodiny pravoslavného či katolického náboženství. Pravoslavní mají v Kruszynianech svůj kostel, katolíci chodí do nedaleké obce Krynki. Dříve tu žili ještě židé, dnes už je tu drtivá většina katolíků. Náleží do bělostocké arcidiecéze, na jejímž území žije přes čtvrt milionu obyvatel. Katolíků je přes osmdesát procent.
Tatarů naopak opravdu není mnoho, rozptýlili se po celé zemi, někteří se sami stali katolíky nebo jimi jsou jejich děti, ale ti, kteří zůstali, o své tradice dbají. Rádi turistům ukáží mešitu a hřbitov a nabídnou speciality třeba z beraního masa. Přespat se dá za malý poplatek v „domě poutníka“ kousek od mešity v Bohonikách nebo u paní Eugenie Radkiewicz. V Kruszynianech lze přespat v jurtě. Klíčky k mešitě má paní Eugenie, která je zdejší kostelnicí – mešitářkou, šatnářkou, průvodkyní. A byla i starostou. Ještě za komunismu. Že muslimskou, to nikdo neřešil.
„Chtěl bych, aby všichni, kteří přijedou do Polska, ocitnou se v naší zemi, cítili stejnou vnitřní potřebu prokázat službu své nové vlasti a jejím obyvatelům. Aby respektovali naše zvyky a kultivovali ty svoje tak mírumilovně a tolerantně, jak to dělali vaši pradědové, dědové a teď vy,“ řekl Tatarům prezident Duda během návštěvy bohonické mešity. Předtím sem zavítal třeba princ Charles.
Od nově příchozích muslimů si Tataři udržují odstup. Bojí se radikalizace komunity i toho, že na ně zastánci „ortodoxnějšího” islámu pohlížejí jako na zrádce. „Oficiální stanovisko Muslimského náboženského svazu v Polsku, který nelze zaměňovat s Muslimskou ligou, k níž přináleží muslimové arabského původu, je takové, že nepodporujeme přijímání uprchlíků, nemáme na to peníze ani podmínky. Možná církev má více prostředků na tyto účely, ale my – ne,” řekl imám Selim Chazbijewicz v rozhovoru pro deník Gazeta Wyborcza.
„Księżyc w czole, w dupie gwiazda / to tatarska nasza jazda,“ zpívá se ve vojenské písni o hulánech zvané żurawiejka. Księżyc, tedy měsíc, nad podleským venkovem vychází mírumilovně a téměř nepovšimnutě.
