Když jsme si 28. října se zármutkem připomínali výročí rozpadu Rakousko‑Uherska, museli obchodníci, kteří mají velkou podlahu, na celý den přestat prodávat. Přikázal jim to zákon, který se vztahuje ještě také na dalších šest a půl svátečních dnů.

Jedná se o 1. ledna, kdy slavíme rozpad Československé federativní republiky a navíc by stejně nebyl nikdo schopen po Silvestru jít na nákup. Dále budou obchody s velkou podlahou (nad 200 metrů čtverečních prodejní plochy) díky našim nápaditým senátorům a samozřejmě poslancům, kteří jim to schválili, povinně slavit také Velikonoční pondělí, což je významný den, protože den před tím vstal Ježíš Nazaretský z mrtvých. Otázkou však je, proč neslavíme také Velikonoční úterý, které nastává dva dny poté, co si připomínáme Ježíšovo zmrtvýchvstání.

Dále budou muset obchody s velkou podlahou slavit 8. května, protože nedlouho poté (řekněme 9. a 10. května) byla osvobozena naše vlast od nacistů (a pár dnů před 8. květnem osvobodili vlasovci klíčové části Prahy, která však byla později osvobozována také sovětskou Rudou armádou).

Dále je nutné, aby bylo zakázáno nakupování 28. září. Tehdy byl totiž zavražděn kníže Václav, což byl těžký zločin, nicméně z hlediska našeho státu vedla jeho vražda k nástupu jeho bratra Boleslava I. Ukrutného, který byl nesmírně úspěšným panovníkem, nejen v oblasti ekonomického rozvoje. Proto si ho připomínáme.

O 28. říjnu už jsme si řekli. Kromě státního smutku nad rozpadem monarchie si údajně připomínáme vznik Československa. Ve skutečnosti se však k nám (nebo přesněji k Československu) Slovensko připojilo až o dva dny později.

Odpoledne bude muset být zavřeno také na Štědrý den. Pokud si tedy půjdete koupit kapra dokonce ještě 24. prosince odpoledne, bude to možné jedině v případě, že nabízení kapři budou plavat v bazénech, které nemají v souhrnu hodně velkou plochu dna. Poslanci nás tak chtějí donutit, abychom kapra nechali před smažením dostatečně odležet, jak se to má správně dělat. Víte, proč slavíme Štědrý den? Je to kvůli rovnováze. Vzhledem k tomu, že zmrtvýchvstání Krista slavíme o den později, musíme slavit jeho narození naopak o den dříve. Ale obchodování bude zakázáno i v den Ježíšových narozenin čili 25. prosince a také 26. prosince. Rozhodli jsme se totiž, že si tento den budeme připomínat prvního křesťanského mučedníka.

Povinný zákaz prodeje byl uzákoněn jako takové zpestření pro zaměstnance. V tyto dny totiž prodavači nesmí prodávat, takže na oslavu třeba provádějí inventuru, vyrovnávají zboží do regálů, myjí tu velkou prodejní podlahu, kvůli které nesmí prodávat, předvádějí zboží svým potenciálním zákazníkům a podobně. Přikázali jim to poslanci (přítomní na hlasování) za ČSSD (s výjimkou Vítězslava Jandáka), za komunisty, za lidovce a větší část z bývalého Úsvitu.

Zákon se týká především velkých obchodních domů, velkoobchodů a také, dokonce bez ohledu na velikost podlahy, prodejů i výkupů v zastavárnách, second handech či sběrnách odpadů, tedy pokud nebude vyhlášena mobilizace a tak podobně. Výjimku od povinnosti slavit mají bez ohledu na velikost podlahy určené k prodávání benzínové pumpy, lékárny či prodejny ve zdravotnických zařízeních.

Obchodní domy samozřejmě hned začaly hledat všelijaké způsoby, jak svátky nijak neslavit. Česká obchodní inspekce („čoika“) jim předem zatrhla takový malý podvůdek, kdy chtěly na státní svátky zmenšit svou prodejní plochu. Dejme tomu provizorně oddělit část regálů a prohlásit je vždy na jeden den za sklad. Nebo jednoduše prodávat jen část sortimentu. To by tedy nešlo.

Postavit supermarket ve zdravotnickém zařízení (třeba v parku psychiatrické léčebny) jen kvůli osmi svátečním dnům je nákladné, byť takový postup nelze z dlouhodobého hlediska v ojedinělých případech vyloučit.

Zákon také umožňuje o svátcích prodávat na letištích, autobusových nádražích a také na železničních stanicích, pokud je tam všude velká koncentrace zákazníků. Někoho chytrého tak napadlo, že by se mohlo prodávat v obchodních centrech, která jsou v areálech stanic metra. Ani takový nápad u inspektorů neprošel.

V neposlední řadě byl háček v tom, co je to vůbec prodej. Jak informuje internetový server Hospodářských novin IHNED.cz z 31. října 2016, e‑shop Alza.cz si stěžuje na hrozbu pokuty, která se nad ním vznáší, protože umožnil během státního svátku zákazníkům navštívit prodejnu, objednat si tam přes terminál zboží (aby se nejednalo o osobní uzavření kupní smlouvy) a pak přejít k výdejně a před chvílí objednané zboží si převzít.

Server dále zveřejnil stanovisko výkonného ředitele Asociace pro elektronickou komerci Jana Vetyšky, který nevidí žádný rozdíl mezi objednáním zboží přes svůj mobil (ať už doma ze záchodu, nebo z inkriminované prodejny) a použitím terminálu umístěného přímo v prodejně. Pokud by taková prodejna měla zůstat zavřená, měli by se k ní inspektoři podle pana Vetyšky chovat stejně jako k ostatním prodejnám nejen co do povinností, ale i co do práv. Problém je, nejen podle něj, ale i podle místopředsedy představenstva společnosti Alza.cz Tomáše Havryluka (kterého server rovněž citoval), že „čoika“ požaduje pro zákazníky e‑shopů možnost vrátit zboží do 14 dnů. Tato možnost byla do zákona vložena za účelem ochrany zákazníků, kteří si zboží objednali z domova.

Rozlišujme však logiku a právo. Ačkoli jsou naši poslanci opravdovým výkvětem národa, výjimečně se stane, že jsou některé zákony v rozporu se zdravým uvažováním. Z hlediska logiky mají oba pánové jistě pravdu. Můžeme požadovat po výdejně e‑shopu, aby kvůli velké podlaze zavřela. Potom však nemůžeme terminály přímo na prodejně považovat za dálkový prodej a uplatňovat tak uvedenou dvoutýdenní lhůtu. Podle společnosti Alza.cz platí tato logika i opačně, tedy lhůtu vynucovat, ale nezakazovat pak výdej zboží o svátcích.

Toliko logika. Nyní se zaměřme na zákony. Všichni rádi vidíme různé inspektory, kontrolory i revizory, zvláště pokud jdou zkontrolovat právě nás. Mějme však na paměti, že se tito milí lidé musí řídit zákony, i kdyby nechtěli. Česká obchodní inspekce předem varovala, že prodej není jen uzavření kupní smlouvy, nýbrž také předání zboží. Obchodník si nemůže (i kdyby chtěl) započítat do zisku dohodnutý prodej připraveného zboží, pokud stále nese veškerá rizika, jako je třeba vybombardování skladu.

Téměř každý zákon je hra se slovíčky. Pokud by tedy důvěřivý odběratel převzal veškerá rizika již ve smlouvě, zřejmě by se rovnou jednalo o výdej, byť má své zboží stále ještě v cizím skladě. Jaký je tedy návod, jak nechat otevřeno alespoň z malé části i o státních svátcích? Zákazníci musí u terminálu v obchodě uzavřít smlouvu, v rámci které rovnou převezmou riziko pro případ, že by bylo zboží třeba zničeno. Právně tedy zboží převezmou na dálku. Za chvilku si pak už mohou zboží převzít (neboli využít své dispoziční právo) i fyzicky na pultě. Prodejní plocha pro tento typ zákazníků však nesmí překročit maximální povolenou hranici a pro ostatní („klasické“) zákazníky, pokud je jim běžně věnována plocha větší, musí o státním svátku zůstat zavřeno. Pokud tedy v ostatních případech zákazníkům vydáváte zboží, které si objednali třeba i dálkově (typicky přes internet), ať už došlo k objednávce z hospody, z vašeho terminálu v obchodě či ze zákazníkova mobilu ve stejném obchodě, dopouštíte se hrozivého zločinu. Tedy pokud tak činíte 28. října nebo třeba 1. ledna a zároveň máte celkem velkou podlahu.

Zároveň společnost Alza.cz nebyla ochotna obsluhovat (s výjimkou vydávání zboží) osobně na prodejně, jíž hrozí pokuta, protože si byla vědoma, že by tím jednoznačně porušila zákon o zákazu prodeje na velké podlaze, takže zákazníci používali, jak už bylo řečeno, zařízení pro dálkovou komunikaci, byť přímo na prodejně. Zboží, které si na místě vybrali, si pak osobně převzali, takže je nelogické, že mohou nyní využít až dvoutýdenní lhůtu k vrácení. Ale je to tak. Nikoli kvůli obchodní inspekci, nýbrž kvůli občanskému zákoníku, který hledí pouze na použitý prostředek ke komunikaci (v tomto případě terminál) při uzavírání kupní smlouvy, nikoli na způsob výběru či následného převzetí zboží.

Společnost Alza.cz tedy může dostat ze zákona pokutu až milion korun (což byl však v minulých letech její průměrný zisk ani ne za celý jeden den) a až pět milionů, kdyby si to zopakovala. Ještě navíc pro ni platí podmínky pro prodej na dálku. Jak říká klasik (ve filmu „Jára Cimrman ležící, spící“), můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Je to problém poslanců, nikoli České obchodní inspekce.

Na závěr vám dáme jednu dobrou radu jako ponaučení. Až vás zase někdy, až bude mít naše republika smutek, či oslavy, napadne prodávat cokoli zákazníkům, mějte aspoň malou podlahu.