V rámci protestů proti Andreji Babišovi, které se v úterý odehrály po celé České republice, vystoupilo i několik umělců. Třeba v Turnově to byla Natálie Kocábová, která ve svém projevu skvěle shrnula současné problémy naší země.
My, všichni jak tu stojíme, jsme odhodlaní, ale jistě i unavení nekončící letitou diskusí a argumentací na téma Babiš, Zeman a spol. Neustálým kladením otázek, co je to demokracie, a odpovídáním na argumenty, že toto je demokracie. Přece jsme si ho zvolili… to je evergreen dnešních oportunistů.
V druhé palbě pak přicházejí témata emigrace, liberalismu, sexuální svobody a feminismu. Sluníčkářství a havlismus. Vzniká chaos, urážky, ponižování, „jájsemtoříkalismus“, „jetotakhlelismus“, „přažskokavárismus“ a nekonečné variace na anti-ismus.
Bojujeme s tendenčními médii, s obrovskou sílou fake news, většinově mířící z Ruska, a s armádou agresivních trollů, kteří používají zbraně, jimž se těžko brání.
Ve společnosti panuje deprese, nevůle ke kompromisům a zoufalství. Kamarádi se rozcházejí, známí se rozkmotřují, rodiny se rozhádávají a rozdělují. Není se čemu divit. To, co se dnes děje, nemá prakticky v našich novodobých dějinách obdoby.
Andrej Babiš nemůže za všechno, to by byl alibismus. Andrej Babiš je výsledkem věcí, jak jsme je nastavili, nebo spíše nedonastavili po nadějné revoluci v roce 89.
Nevyčítám nám to. Byl to politicko-společenský úkaz, k němuž dodnes vzhlíží lidé na Západě včetně Ameriky.
Posledních přibližně 20 let se často říkalo, že svět není černobílý. Je to pravda. Je barevný, šedý, občas bílý a občas černý. Slovo „černobílé“ příliš evokuje drastické dějiny 20. století, kdy se podle tohoto měřítka měřilo všem. Kéž by tehdy svět nebyl černobílý.
Jak se ovšem dnes koukám kolem sebe. Je toho moc. Moc informací, názorů, potyček, argumentů, životních postojů a příběhů. Vlivem digitální revoluce, jejíž dopad ani nedokážeme dohlédnout, jsme se octli ve verzi demokracie, kterou nikdo neumí a nikdy neuměl. Jsme v demokracii 2.00. a kosí nás tím, že čelíme dosud neznámým problémům.
Dnes bych chtěla, aby svět byl o něco víc černobílý. Protože je. Protože dobro a zlo se nezměnilo. Dobré a špatné se nespojilo. Šedá zóna zůstala šedou zónou a to se nikdy nezmění. Vždy bude dělat problémy.
Nechci tu vyjmenovávat důvody, proč Andrej Babiš musí odstoupit. Víme to. Čteme to. Mluvíme o tom. Jen pár pravd: Premiér nesmí být trestně stíhaný. Tečka. Premiér nesmí přepsat jednu z největších firem v našich dějinách na svou rodinu a dělat, že je to už v pořádku. Tečka. Premiér nesmí vlastnit nejvlivnější média, a to jak zpravodajská, tak lifestajlová. Tečka. Premiér nesmí mít vliv na firmu, která saje mnohasetmiliónové dotace z EU. Tečka. Premiér nesmí zabraňovat vlastnímu vyšetřování. Tečka. Premiér nesmí ignorovat statisícové demonstrace rok a půl. Tečka. Premiér nesmí útočit na Evropskou unii za to, že ho obvinila z podvodných dotací. Tečka. Premiér toho nesmí hodně.
A Andrej Babiš… on vše může? My si myslíme, že ne.
Mimochodem. Co se stalo s Andrejem Babišem ml.? Divné že? Zase na prázdninách na Krymu? Podle toho, jak to premiér popsal, jsem se málem rozhodla tam s rodinou vyrazit taky. Príma dovolená.
Jsou ještě dva body, které bych ráda zmínila.
Bohužel, těmito demonstracemi to nekončí. Je třeba si uvědomit, že pokud Andrej Babiš a jeho motýle zázrakem odstoupí, stále čelíme arogantnímu prezidentovi Zemanovi a jeho podržtaškám. A v jistém smyslu je to stejně nebezpečný autoritář jako Babiš.
Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že kdyby Rusku nevládl car Putin, mnohé z toho, co se dnes u nás děje, by nebylo. Velmi doporučuji si o Putinovi načíst co nejvíc knih. Před deseti lety Putin ustanovil kybernetickou politiku jako jeden z hlavních zájmů Ruska a vidíme to na denní bázi. Americké volby. Brexit, evropský nacionalismus, rozdělování společnosti… atd.
Mnohé z toho vychází z fake news a agresivní antizápadní informační politiky. Zeman, pokud negoogluje alabamské servery, nebo nespí… mu vychází ve všem vstříc. Dokonce se nyní jedná v Dumě (ruský parlament) o tom, že okupace v roce 68… nebyla okupace. Jako WTF? Ještě jednou— WTF? To je generace našich otců a dědečků. Našich matek a babiček.
Děláme dobrou práci. Mluvíme, diskutujeme, sdílíme články, čteme dobré novináře. Pokračujme. Je to battle na několik generací. A když mluvím o generacích, dovolte poslední poznámku… ze všech nejdůležitější.
President nepresident. Premiér nepremiér. Jsme v době největší klimatické krize v dokumentované historii. Zejména v mírném pásu jí nelze a hlavně nejde ignorovat. Hmyz mizí. Sucho postupuje. Ledy tají. Fauna a flora řádově vymírá. A je jedno, že se něco z toho třeba kdysi dělo. Nikdy na zemi nebylo tolik lidí.
Každý den, který odžijeme, určí další den našich vnoučat. A jejich dětí. Tato časová vazba je bohužel čím dál tím těsnější. Takřka každou hodinu v různých souvislostech rozhodujeme o budoucnosti naší čím dál tím teplejší planety. A ta nemá žádné LGBT ani lidská práva. Je to prostě planeta.
A v této době, jíž jsem ani ve snu nemyslela, že se dožiji, požaduji v čele státu vládu, která tuto planetární, celospolečenskou a českou krizi bere nejen na vědomí, ale jako prioritu. Která nechytá jen motýle a dotace, ale smysluplně jedná. Protože věřím, že se jednat dá.
Dá se žít a přizpůsobit.
Dá se řídit demokratickými zájmy a mít se dobře.
Dá se koexistovat v jednom světě i zemi….
Jen nám musíte pomoct.
A to Andrej Babiš. Ani Miloš Zeman. Ani Nejedlý, Putin, Ovčáček, Plesl a jim podobní… nedělají. A to ani trochu.
JFK jednou řekl… „Neptejte se, co může vaše zem udělat pro vás. Myslete na to, co vy můžete udělat pro ni.“
Dnes bych slovo „zem“ vyměnila za slovo „planeta“.
Díky za váš čas a vidíme se, slyšíme se, píšeme si i nadále.