Alexej Navalnyj a jeho Fond boje proti korupci si pravidelně bere na paškál korupční aféry z vysoké politiky Ruska. Po odhalení úplatkářství premiéra Medveděva, se tentokrát zaměřili na nejbohatšího Rusa Ališera Usmanova. Navalnyj v již tradičním formátu natočil video, kde mluví o temných zákoutích Usmanovova byznysu.

Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby ruský miliardář neodpověděl stejnou mincí. Natočil vlastní video a z celé kauzy se obratem stala přestřelka několika videovzkazů. Vypadá to, že ani jedna strana za rekordní sledovanosti ještě neřekla poslední slovo. Dostává se snad Rusko do nové éry, kdy vyměňování invektiv skrz titulky v médiích již není v módě, ale současný věk digitální technologie a přesycenost diváka senzacemi si žádá šou, aby věci vůbec věnovaly pozornost?

Video jako zbraň

Využívat krátké videonahrávky jako způsob informování o aférách nezačal Navalnyj jako první, ale rozhodně si jeho videa dokázala získat popularitu mezi širokými vrstvami ruské společnosti. Vrchol sledovanosti měla již zmiňovaná nahrávka rozkrývající finanční machinace ruského premiéra, což mělo za následek vlnu nebývale velkých protestů, kdy demonstrovat vyšli i lidé, kteří se do té doby o věci veřejné nezajímali.

Navalného YouTube kanál má více než milion sledujících, a od doby, kdy byl v roce 2013 založen, ho navštívilo bezmála 140 milionů lidí. To je jen o něco méně než je celkový počet obyvatel Ruské federace. Ač by se tato čísla mohla jevit jako obrovský průlom ve zdi nezájmu Rusů o politiku, nedělejme si přehnané iluze o vlivu kanálu. I u nás se jen obtížně daří oslovit někoho jiného než již přesvědčené v rámci naší sociální bubliny.

Navalnyj vs. Usmanov

Ale vraťme se k videosouboji Usmanova s Navalným. Opozičník nemá nic proti Usmanovově podnikání, ale nějak mu nejde na rozum, že pokud se miliardář chvástá svou láskou k Rusku, je nacionalista a souhlasí s ruskou domácí i zahraniční politikou, proč se zdráhá svou vlast podpořit odvedením daní do státního rozpočtu. Hodnota Usmanovova jmění podle časopisu Forbes představuje asi 18 miliard dolarů, takže částka do ruské státní pokladny by to tedy byla opravdu značná.

Ališer Usmanov žije trvale v zahraničí, ale v Rusku zůstává podstatná část jeho firem. Takový běžný Rus, pokud není přímo jedním z 60 tisíců zaměstnanců Usmanovova monopolu na těžbu železné rudy, se s podnikatelem setká při telefonování (Usmanov vlastní druhého největšího operátora MegaFon) nebo když se podívá na obdobu ruského Facebooku Vkontaktě či napíše e-mail přes nejpopulárnější doménu mail.ru. Anebo když otevře ráno noviny Kommersant, kde Usmanov v roce 2011 jasně ukázal, za jaký kope tým, když vyhodil šéfredaktora a ředitele vydavatelství poté, co deník psal o podvodech při ruských volbách. Když je řeč o kopání, tak Usmanov mimochodem spoluvlastní i FC Arsenal. A jednu chvíli vlastnil i akcie Facebooku nebo Twitteru.

Tentokrát to Navalnyj nevychytal

Oproti fenomenálnímu rozkrytí kauzy Medveděv tentokrát Navalnyj zvolil sice stejnou rétoriku, ale žádné důkazy. Jeho sdělení, že Usmanov Rusko jen vysává a zpátky do něj již neinvestuje, tak působí poněkud účelově. Možná že se Fond boje proti korupci zrovna dostal do mrtvého období, protože čím lze překonat korupci premiéra. Nejbohatší Rus by však mohl zabrat.

Usmanov ve svém videu má pravdu, když říká, že nahrávka jeho oponenta se dopouští školometských zjednodušení, když třeba srovnává platy horníků v Rusku a USA. Zde je vidět zřetelná snaha vyprovokovat lidi populistickou zkratkou, jak dobře bychom se mohli mít (vypustíme celou složitost problému) nebýt zlých oligarchů.

Důkazy nemá nikdo rád

Usmanov na to sice poukazuje, ale sám se svými radami neřídí, a tak jediná odpověď ohledně placení-neplacení daní v Rusku je jeho zřetelné: „Lžeš, Alexeji.“ Protože kromě osobních výpadů a urážek adresovaných Navalnému Usmanov nepředložil jediný důkaz, který by jeho videooponenta usvědčoval ze lži. Když už si s odpovědí dal tak na čas (video se objevilo až po půl roce), mohl si vzít další měsíc a předložit nevyvratitelné výpisy z účtu a daňová přiznání, která by Navalného představení rozmetala spolehlivěji než se tvářit se jako don Corleone a vyhrožovat advokáty.

Z celé kauzy lze vyčíst dva závěry. Pokud by byl Navalnyj tak nevýznamný a nikdo ho nebral vážně, jak (ne)ukazují v ruských státních médiích, tak by asi nevzbudil pozornost nejbohatšího Rusa. Natož aby si dal práci natočit video s odpovědí. Protože to, co mohlo skončit několika tisíci zhlédnutími, přes noc vyrostlo do rozměrů mediálního obra. Videa o Usmanovových daních a Navalného dohadech netočí jen oni dva, ale svou polívčičku si na tom přihřívají i další ruští bloggeři a komentátoři. Parodií na oligarchovo poselství je víc než „korupčníků v Rusku“, jak by řekl Navalnyj. Ale co víc, Usmanov byl po Medveděvovi tím posledním článkem v řadě, který posunul ruský mediální prostor zase o krůček jinam. Směrem, kde si i věci veřejné mohou získat nevídanou sledovanost. Pokud se řeší formou burleskního videoseriálu na pokračování.