Michaela Marksová FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Bývalá ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová se vrací do politiky. Má se stát politickou náměstkyní na ministerstvu zahraničních věcí. Její návrat potvrzuje, že sociální demokracie se v ničem nepoučila a skutečně si zaslouží, aby se od ní její voliči odvrátili.
Post druhého politického náměstka má Marksová obsadit od 15. června. Jejími prioritami má být podpora krajanů, česká rozvojová a humanitární pomoc, podpora české vědy a výzkumu ve světě i podpora žen v diplomacii. Nové angažmá někdejší ministryně na první pohled působí jako trafika, která je možná jen díky tomu, že ČSSD participuje na vládě Andreje Babiše a dělá mu křoví.
Sociální demokraté hnutí ANO kryjí a drží u moci a za odměnu pak dostávají podobné sladké drobečky. Nechají se tak korumpovat a svoji stranickou značku tak pohřbívají a zadupávají do země. Ve skutečnosti dávají za pravdu sociálnědemokratickému odpadlíkovi Jiřímu Zimolovi, který tvrdí, že ČSSD se za placená místa na ministerstvech stala lokajskou stranou. Jen bývalý jihočeský hejtman asi nebude o mnoho lepší. Kdyby se stal ministrem, jak o to loni v létě usiloval, zřejmě by si také opuštění sociálnědemokratických řad a kandidaturu za nově založené hnutí v krajských volbách rozmyslel.
Ale zpátky k Marksové. Kdyby se stala třeba generální ředitelkou Úřadu práce ČR, také by se dalo polemizovat, zda výběrovým řízením na tuhle pozici neprošla spíše díky své stranické legitimaci a vazbám než zásluhou svých zkušeností a kvalifikace, nebylo by to však natolik bijící do očí jako její nástup na ministerstvo zahraničních věcí.
V tiskové zprávě, kterou k tomu rezort vydal, ministr Tomáš Petříček uvádí: „Michaela Marksová Tominová zná státní správu velmi dobře, v tomto směru se nebude muset nic učit, je jazykově pro tento post dobře vybavená, hovoří anglicky, německy a rusky. Sociální tematika je otázkou nejen tuzemskou, ale i mezinárodní. Jsem také velmi rád, že do vedení ministerstva přichází další žena, což pro řadu úřadů státní správy stále není přirozené.“
Splácaná agenda
Funkce politických náměstků nemá od té doby, co byla zavedena, dobrou pověst. Vzhledem k tomu, že nemají přesně vymezenou agendu, na první pohled působí jako trafiky. Nepomáhá tomu ani to, když do nich přicházejí lidé jako Marksová. Podobným příkladem byl rovněž politický náměstek na ministerstvu školství Petr Pavlík (současně předseda pražské ČSSD) – velmi výmluvné bylo, když ho ministr Robert Plaga loni odvolal mimo jiné pro „nízkou vytíženost“.
Agenda, kterou má mít bývalá ministryně na starosti, vyvolává pro změnu ten dojem, že se splácalo dohromady, co se dalo, aby bylo možné říct, že Marksová bude mít dost práce a rozhodně nebude jen do počtu. Podpora krajanů zní krásně, rozvojová a humanitární pomoc jakbysmet, a navíc se zdá, že má blízko k tomu, čemu se Marksová věnovala na MPSV.
K tomu se přihodila podpora české vědy a výzkumu ve světě, o které rozhodně nikdo nemůže tvrdit, že není důležitá. A samozřejmě podpora žen v diplomacii – když už je Marksová žena a navíc ve svém životopisu na webových stránkách ministerstva zahraničních věcí má, že v minulosti působila jako „genderová expertka v projektech ESF“ nebo ředitelka pro styk s veřejností v obecně prospěšné společnosti Gender Studies. Zkrátka bývalá místopředsedkyně ČSSD dostane agendu přesně ve stylu: Jakou práci bychom tak té Marksové mohli vymyslet, aby se to k ní aspoň trochu hodilo, když už tady tu trafiku dostane?
Směšná je pak i ministrova věta: „Sociální tematika je otázkou nejen tuzemskou, ale i mezinárodní.“ Asi se tím má vysvětlit, proč bývalá ministryně práce a sociálních věcí přichází zrovna na ministerstvo zahraničních věcí. Stejný „canc“ by se dal napsat v případě, že by dřívějším působištěm Marksové nebylo ministerstvo práce a sociálních věcí, ale třeba ministerstvo zdravotnictví, dopravy či životního prostředí („Zdravotní péče, dopravní systém, problematika životního prostředí je otázkou nejen tuzemskou, ale i mezinárodní!“).
Prodaná důvěryhodnost
Kromě toho není to první trafika, kterou Marksová dostala. V dubnu loňského roku byla zvolená do Rady ČTK a v prosinci se pak stala její místopředsedkyní, ale pozor, jak se píše v jejím CV: mezi její další zkušenosti patří publikační činnost – „komentáře v tisku (Právo, MFD, LN, HN, Aktuálně)“, takže určitě její zvolení své opodstatnění mělo a žádná trafika to nebyla. Nyní se však bude muset této funkce vzdát, protože je neslučitelná s pozicí politického náměstka na ministerstvu. Není si ale třeba stýskat – pěknou trafiku vymění za lepší.
Nic naplat, někde bývalí ministři skončit musí. Zvlášť když u voličů kdovíjaké úspěchy nesklízejí. To je i případ Marksové. Ačkoli byla vždy spojená s Prahou, kde žije a kde také působila v komunální politice na Praze 2, v roce 2017 vedla sněmovní kandidátku ČSSD v Libereckém kraji. Ani to jí nepomohlo. Sociální demokracie tam tehdy nezískala ani jeden poslanecký mandát. Neúspěšně rovněž kandidovala do pražského zastupitelstva v roce 2018.
O poslanecký mandát se bez úspěchu ucházela již v roce 2013, než se stala ministryní – tenkrát ještě v Praze z 11. místa kandidátky. Do čela ministerstva práce a sociálních věcí byla následně jmenovaná, když se ministerské nominace vzdal kvůli tragédii v rodině Petr Krčál. Ten se šéfem tohoto rezortu stal o několik let později na pár týdnů, než rezignoval kvůli nařčení z plagiátorství ve své bakalářské práci.
Sečteno a podtrženo, každý další post, jako je ten pro Michaelu Marksovou Tominovou na ministerstvu zahraničních věcí nebo v Radě ČTK, může posloužit jako odpověď na otázku: Za co ČSSD prodala svoji důvěryhodnost? Bez panáčkování sociální demokracie v Babišově vládě by se zřejmě Marksová nedočkala ani jednoho.
