„Česko je největší udavač v Bruselu,“ stěžuje si ministr financí Andrej Babiš. Reaguje tak na několik trestních oznámení týkajících se jeho osoby, z nichž nejkřiklavější je aféra s Čapím hnízdem. Je to ovšem hlavně jeho resort, který vrací do hry rezidua totalitního myšlení, jakými jsou státem iniciované a podporované udávání a rozehrávání strun závisti a nenávisti.

Zapojení „veřejné kontroly“

V poslední době jsme svědky společenské proměny, charakterizované snahou kreslit tlustou čáru za totalitní minulostí. Komunistický režim už pro mnohé není zločinný a zavrženíhodný, a ti, kdo si myslí pravý opak a netrpí historickou ztrátou paměti, jsou nálepkováni jako „primitivní antikomunisté“.

Za normální je dnes považován dříve nemyslitelný fakt, aby ve vládě seděl ministr bez čistého lustračního osvědčení. Pojem „lex Babiš“ nebyl poprvé použit v souvislosti s aktuálně schválenou novelou zákona o střetu zájmů. Objevil se už při změně služebního zákona, legalizujícího účast bývalých agentů Státní bezpečnosti a vysokých komunistických funkcionářů ve vládě.

Část veřejnosti už nešokuje, že se v okolí šéfa dnes nejsilnějšího hnutí stále pohybují desítky bývalých spolupracovníků či agentů Státní bezpečnosti, přičemž nejvýznamnější z nich mu pomáhali vybudovat impérium Agrofertu.

Ne vše prý bylo v době normalizace tak špatné. Z toho vyplývá relativizace hodnot a tehdejších společenských norem, které se znovu v různých podobách vracejí zpět. Živnostník je už zase parazit a podvodník, „velký bratr“ má už zase zelenou.

Nejde teď jen o stále nutkavější potřebu státní moci regulovat a kontrolovat životy lidí a vlamovat se jim do soukromí. Vrací se myšlení hrající na nejnižší lidské pudy a mentalitu horlivých fízlů Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, kteří za totality dobrovolně pomáhali udržovat pořádek.

Dnes se tomu říká zapojení „veřejné kontroly“ tam, kde stále bobtnající a lépe placená státní správa nemusí být efektivní. Dobrovolní udavači, včetně těch anonymních, se znovu hodí k potírání „škůdců zřízení“. A znovu se činí.

Tón udává ministerstvo financí

V tomto směru udává tón ministerstvo financí. Špičkou ledovce je trapné divadlo kolem rušení udavačského webu Finanční správy, jedné z nosných součástí projektu EET. Nosné zejména proto, že už samotná jeho existence měla působit odstrašujícím dojmem. Nehledě na to, že mohl být zneužíván.

Nikdo soudný nemůže věřit historce, kterou Andrej Babiš doprovodil zrušení webu, o němž média psala už dva měsíce před jeho spuštěním. Nejprve přísahal na zdraví svých dětí, že o jeho existenci nevěděl, aby nakonec připustil, že věděl, a práskl odpovědnost zlovolného úředníka, který prý vše za jeho zády vymyslel.

Nelze uvěřit tomu, že v prostředí jednoho z klíčových resortů státní správy vznikají podobné aktivity spontánně a neřízeně, bez schválení množinou odpovědných činitelů. To by znamenalo jediné: Ministr není schopen svůj resort zvládat a jeho podřízení úředníci mají sklony k anarchii.

Jak ale potvrzuje Finanční správa, to nic nemění na tom, že se nepřetržitě udává dál. Nejen přes internetové stránky, ale i e-maily a dopisy. Džin byl vypuštěn z láhve a je nereálné vracet ho zpět.

Presumpce viny

Není to však jediné dílo ministerstva financí, posilující vliv finanční správy a motivující udavačské sklony. Zákon o prosazování původu majetku umožňuje finančním úřadům vyzvat daňového poplatníka k prokázání příjmů, pokud zjistí podezření z rozdílu ve výši aspoň sedm milionů korun mezi nárůstem jeho jmění a vykázanými příjmy. Pokud je nedoloží, bude dodatečně zdaněn a hrozí mu drakonické sankce.

Při schvalování v Senátu zákon napadla bývalá ústavní soudkyně a senátorka Eliška Wagnerová. „Známe – a je to bohužel naše bretschneiderovská tradice – někde někdo něco uslyší u piva, někdo se někde přiopije a něco řekne, někdo to uslyší, a už se píše udání, které se ani nepodepíše. Bude anonymní, ale úřad se jím bude zabývat,“ zdůvodňovala svůj návrh zamítnutí zákona.

Jediné, koho tato populistická norma ohrozí, budou poctiví daňoví plátci, kteří se dostanou do hledáčku závistivých udavačů, konkurenčních firem nebo horlivých úředníků. Zatímco ti nepoctiví si poradí. Finanční úřady tak budou prověřovat majetek často nevinných lidí. V rozporu s právním státem tu platí presumpce viny a důkazní břemeno bude přeneseno na „sprosté podezřelé“, protože budou muset prokázat, že se ničeho nekalého nedopustili.

Finanční odměna pro udavače

Andrej Babiš pokračuje v prvoplánovém populismu vlastním návrhem na ochranu oznamovatelů trestné činnosti, ačkoli nespadá do jeho kompetence. Whistlebloweři budou moci využít hned dvou nových institutů.

Jednak anonymního udání, kdy by mohli komunikovat s policií a žalobci napřímo, aniž by byla známa jejich identita. Mohou i podat trestní oznámení, přičemž jim bude garantováno zachování pracovního místa, které by nebylo možné zrušit bez souhlasu Úřadu práce. A pokud by se tak stalo, dostanou jako bonus od ministerstva financí až 600.000 korun. Ani slovo o sankcích pro udavače, kteří svoje tvrzení nedoloží a mohou si jen vyřizovat účty se svými nadřízenými.

Inspirace Babišem

Tyto metody se šíří dál. Organizace Čisté nebe nedávno spustila webovou a mobilní aplikaci Čistý komín, zaštítěnou ministrem životního prostředí Richardem Brabcem (ANO). S jejich pomocí bude možné upozorňovat na spoluobčany, vytápějící své příbytky neekologickými palivy. To souvisí se změnou zákona umožňující úředníkům kontrolovat kotle přímo v domácnostech.

Udavačský web spustil i náměstek brněnského primátora Matěj Hollan. Lidé na něm budou moci nahlašovat úřadům výskyt nelegálního hazardu. Nezbývá než se ptát: Ani v tomto případě veřejná správa, policisté a celníci nestačí, a musejí iniciovat udavačskou občanskou výpomoc?

Všechno má své meze

Rozvoj prvků totalitního myšlení, kdy lidé udávali jeden druhého nejen kvůli svému prospěchu, ale z čiré závisti či pomsty, není dokonalý. Důkazem je přístup samotného Andreje Babiše. Na jedné straně mu podpora udavačské mentality není cizí a v tomto směru i mění legislativu. Na druhou stranu ti, kdo ukazují prstem na něj, jsou udavači, šířící lži a nesmysly s cílem dostat jej z politiky.

Bývalý náměstek ministra financí Lukáš Wagenknecht byl váženou posilou v boji proti korupci do té doby, než začal zpochybňovat monitorovací systém pro potřeby čerpání peněz z evropských fondů, vybraný komisí vedenou současným Babišovým státním tajemníkem Janem Sixtou. Wagenknecht musel z ministerstva odejít, Sixta zůstal.

Podobně dopadli dva zaměstnanci ministerstva financí, kteří poukázali na nestandardní chování své podřízené, iniciované Babišovým náměstkem Vyhnánkem. Bez jejich vědomí, a tedy proti předpisům, zjišťovala v Bruselu informace o stavu vyšetřování Čapího hnízda. Oba zaměstnanci přišli o místo a bylo s nimi zahájeno kárné řízení.

Co z toho vyplývá? Státem organizované udávání a neúměrná ochrana oznamovatelů ano, ale všechno má své meze.