„Ruští studenti mohou pro Česko znamenat nezanedbatelný finanční přínos. Toho, že by se vraceli domů, se nebojím. Kdo se západním vzděláním by taky zpátky do Ruska chtěl,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 Ksenia Lazarov, žena silně vystupující proti Putinově režimu, jedna z organizátorek dobročinné sbírky pro Ukrajinu a pracovnice Centra pro cizince v Brně. 

Ksenia Lazarov je rodačka z ruské Sibiře, v České republice žije již šestým rokem. Ještě v průběhu studia na Vysokém technickém učení v Brně se skrz svou internetovou tvorbu, která prezentovala české reálie, s nimiž se u nás musí cizinci potýkat, spojila s organizací na podporu cizinců v Česku. V současné době je jednou z tváří snah o umožnění bezproblémového studia ruským a běloruským studentům u nás.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Řekněte mi něco o organizaci, pro kterou v současné době pracujete.  

Pomoc poskytujeme především lidem z východu, tudíž Rusům, Ukrajincům a dalších zemí bývalého Sovětského svazu. Ovšem neomezujeme se pouze na tyto země, takže jsem se zde setkala i s lidmi, kteří pocházeli z Izraele či Moldavska.

Vím, že jste byla jednou z organizátorek velmi úspěšné sbírky pro Ukrajinu, jak jste se k tomu dostala? 

Jednoho dne jsem šla do práce s vědomím, že začala válka. Když jsem na místo dorazila, tak jsem zjistila, že nejsem jediná, kterou to silně emotivně zasáhlo. Po tomhle smutném pracovním dnu jsem se sešla s dalšími spolupracovníky a rozhodli jsme se, že musíme něco podniknout. Tak vznikl nápad na sbírku, kterou jsme přednesli vedení. Tomu se naše myšlenka líbila, takže jsme se do toho mohli pustit naplno. Možná i proto, že jsme byli první podobnou sbírkou v Brně, tak jsme slavili obrovský úspěch. Z počátku jsme ani nevěděli, jak se nám to vše na Ukrajinu podaří dopravit. Nyní Ukrajinu podporujeme pouze finančně, sotva co se začaly objevovat další a další sbírky, tak nám došlo, že již nejsme tolik potřeba. Navíc jsme se museli věnovat i jiným povinnostem.

Jsem rád, že jste se zmínila o vaší reakci na začátek války, mohla byste to více rozvést? 

Upřímně jsem z toho byla zdrcená, nikdo nečekal, že se k tomuhle kroku ruská vláda odhodlá. Když jsem dorazila do práce, tak pár mých spolupracovníků brečelo. Někteří z nich mají na Ukrajině rodinu, ostatní z nás minimálně přátele.

Jak moc začátek války ovlivnil vás osobně jako člověka?  

Upřímně, krom šoku a postupného zhnusení mé domoviny (takováto situace ve vás vyvolá silný vnitřní pocit nerovnováhy), u které jsem se zařekla, že na ruskou půdu již nevstoupím, jsem nepocítila moc větších změn. Samozřejmě jsem zažila několik menších slovních potyček. Ovšem nic, co by se s trochou slušnosti nedalo vyřešit. Také vnímám to, že spousta mladých se bojí na veřejnosti mluvit rusky.

Dále čtěte

Spisovatel popsal zlo v Sovětském svazu. Kupte si slavné dílo v novém vydání!

Na e-shopu FORUM nyní najdete slavné dílo jednoho z nejvýznamnějších francouzských a evropských spisovatelů minulého století. André Gide odjel do…

Jakým způsobem válka ovlivnila náplň vaší práce? 

Zde je to o poznání více znát, Česká republika se rozhodla jít se sankcemi vůči ruským a běloruským studentům dál než většina ostatních evropských států. Ovšem ze začátku bylo těžké odlišit, co přesně jsou jen názory pracovníků dané instituce a co rozhodnutí univerzity samotné. Proto jsme řešili i takové věci jako studijní referentku jedné univerzity, která řekla jednomu z ruských zájemců o studium, že nemá cenu se o přijímací řízení ani pokoušet, protože je Rus, a proto se na univerzitu nedostane. Tím samozřejmě netvrdím, že se nevyskytly i reálné problémy. Ovšem ty jsou spojené především s Českou zemědělskou univerzitou v Praze.

Jaký problém nastal na České zemědělské univerzitě? 

Začaly se k nám dostávat informace od ruských a běloruských zájemců o studium. Ti splnili potřebné zkoušky k přijetí, ovšem bylo jim oznámeno, že z jiných důvodů nemohou být přijati. Při komunikaci se studijní referentkou pak vyplynulo na povrch, že o těchto praktikách nemá tušení ani velké množství zaměstnanců univerzity, tudíž rozhodnutí muselo jít shora. V současné době evidujeme tři fakulty, které takto jednají. A to Fakultu životního prostředí, Fakultu agrobiologie a Fakultu lesnickou a dřevařskou. I přes tvrzení, že budou studenty posuzovat individuálně, tak plošně brání ve studiu všem zájemcům. Jediná fakulta, která se k tomu vyjádřila, je Lesnická a dřevařská. Zde argumentují tak, že nemohou učit Rusy obsluhovat střelné zbraně.

Jsou dle vašeho názoru tato opatření obhajitelná? 

Ne, většinu rizikových předmětů, kterými jsou kupříkladu chemie a fyzika, dokáže bez problémů pokrýt již střední škola. Minimálně na úrovni, na které se zde učí. Nehledě na to, že bránit vstupu Rusům na obory, jako jsou chov koní či ekologicky zaměřená studia, je celkem nesmyslné. Existenci rizikových oborů připouštím, ale těch zde prostě moc není.

Proč by dle vás měla Česká republika umožnit studium na svých univerzitách Rusům?

Povím to ze svého pohledu. Být nyní v Rusku, nechtěla bych platit daně, které jdou na vedení války s demokratickou zemí. Proto bych zákonitě směřovala na západ. Ovšem krom lidského faktoru je tu důvodů víc. Peníze, které musí studenti ze zahraničí platit, nejsou nejmenší, tudíž se jedná o celkem vysoký přínos pro Česko.

Dále čtěte

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

Brzy to budou čtyři měsíce, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Napadená země se tvrdě brání a…

Nemalé množství pedagogů či politiků se bojí, aby následně neodjeli mladí Rusové zpátky domů, kde se dají tyto informace zužitkovat. Co si o tom myslíte?  

Když chcete odjet do jiné země, tak samozřejmě tvrdit, že se vrátí, musejí. Jinak by vízum nejspíš vůbec nedostali. Ovšem to neznamená, že něco takového opravdu chtějí. V Rusku je vzdělání velmi zkorumpované, ale dostačuje pro místní potřeby. Tudíž se samozřejmě vracet většinově nechtějí,  tady mají mnohem více možností. To ale záleží i na rozhodnutí země, do které se vydali.

Jak vidíte své snahy o pomoc těmto studentům v budoucnu? 

Bohudík toho závažného není zase tolik, tudíž chci dál pomáhat mladým Rusům a Bělorusům s aklimatizací v Česku. Přeci jen jsou mnozí vyděšení z toho, co v ruských mediích slyšeli. Dále samozřejmě budu pokračovat v řešení problémů s ČZU, kde jsme nedávno kontaktovali kancelář ombudsmana. Zde se momentálně pokoušejí situaci vyřešit přes finanční analytický úřad. V případě, že by to nedopadlo podle našich představ, tak nám nebude zbývat nic jiného než soudní cesta. Ovšem to je vzhledem k její případné ceně prozatím jen krajní možnost.